ZuzkaZ

Poprvé viděno v roce 2009, podruhé až v roce 2022. Velké plátno na filmovce udělalo své, proto bych v domácím prostředí správně měla o hvězdičku ubrat. Z úcty k režisérovi a s ohledem na pohlcující vizuální estetiku filmu (celé černobílé provedení - inspirace filmem noir, šerosvit, světelné kontrasty, snová a noční stylizace) tak ale neučiním. Film jako takový má totiž pořád kouzelné momenty - tanec Mireille na podlaze, která připomíná hvězdnou oblohu, punková vsuvka, procházka Alexe za poslechu Bowieho (pro něj až netypicky naivně romantické) písničky. Navíc ty velké smutné oči Mireille Perrier. A závěr byl silný...Caraxův osobitý styl se již rýsuje, ale naplno se jeho pojetí tzv. "cinema du look" projeví až ve Zlé krvi, která asi stále zůstává mým nejoblíbenějším dílem tohoto režiséra. Zde může ještě trochu připomínat některé filmy francouzské nové vlny - napadá mě U konce s dechem, Alphaville.

Na české poměry velmi dobré. Více divadelní než filmové. Klaustrofobní, mystické, kafkovsky absurdní. Herecké výkony výborné, především téměř neznámého Michala Kerna v roli Arvéda. Trefné narážky na českou povahu (Švejk, Kafkovy knihy)..Postavy se mění, ale zápletka zůstává.

"He says he's jealous of the moon, because you look at it. He's jealous of the sun, because it warms you. He says, "I feel you, even when I'm not feeling you. I talk to you when I'm not talking to you. I love you, even when I'm not loving you..." https://www.youtube.com/watch?v=yeyucyCP0JY