MrHlad

Ve světě, kde se každý může nechat změnit v krasavce, se děje cosi nekalého. A Tally se musí rozhodnout, jestli se přidá k těm, kteří ze sebe udělali hezouny, nebo bude bojovat za pravdu a svobodu. Nebo tak něco. Oškliví je nudný, vcelku hnusný a především pitomý film, který se snaží navázat na vlnu young adult dystopií, ale nejen že nepřichází s novinkami, on i to staré dělá obvykle dost mizerně. Není důvod na to koukat.

Manželé Daltonovi se na dovolené seznámili se sympaťákem Paddym a jeho ženou a teď je jednou navštívit na jejich venkovský statek. Jenže brzy začne být jasné, že tu není něco v pořádku. a odjet nebude vůbec snadné. Nepřivolávej nic zlého je povedený a napínavý psychologický thriller, který se nebojí otevírat zajímavá témata, ale ke konci bohužel sklouzává do béčkových vod.

Eric a Shelly se milovali, pak je ale zavraždili. Eric však dostává šanci vrátit se ze světa mrtvých, aby se pomstil těm, kdo mu vzali všechno. A taky trochu divákům. Nová Vrána je vizuálně neurážející, i když trošku kýčovitá podívaná s obstojnou krvavou akcí na konci. Bohužel ale i s extrémně nesympatickými hrdiny, nefungující romantickou linkou a atmosférou balancující na hraně směšnosti. Šlápnutí vedle a Rupert Sanders očividně vůbec nepochopil, v čem tkví síla komiksové předlohy a Proyasova třicet let starého filmu.

Po povedených trailerech nebylo těžké začít se na Vetřelec: Romulus těšit, ovšem pořád mi v hlavě svítila malá červená kontrolka. Ta mi nenápadně připomínala, že za kamerou je Fede Alvarez, člověk, který určitě má talentu dost, ale ne na hororový žánr. Jeho Evil Dead jsem protrpěl, jeho Smrt ve tmě byla přinejlepším fajn. A bohužel jsem tu kontrolku měl poslouchat, protože ačkoliv má Romulus své kvality, zklamává v tom nejpodstatnějším – nefunguje jako žánrovka.   Vetřelec: Romulus skvěle vypadá a všechny ty analogové počítače, šedivé kovy, industriální atmosféru plnou syčících trubek jsem si užíval. Stejně tak i nečekaně dobré herce a zajímavé postavy, které se chovaly překvapivě inteligentně. Ale co na tom, když Alvarez neumí budovat děsivou atmosféru a jeho lekačky jsou unylé a nezajímavé. Potíž je i ve faktu, že se tu víc hraje na odkazování a citování starých filmů a nezbývá moc prostoru pro ten nový. Ve výsledku jde o pěkný fanservice od někoho, kdo ví, jak by to celé mělo vypadat, znít a fungovat. Jen to neumí moc poskládat do funkčního hororového celku. Alvarez je možná dobrý producent se zajímavou vizí, dobrý režisér a realizátor však bohužel ne.

Na planetě Pandora se skrývá trezor plný tajemné mimozemské technologie. Ale taky tu žijí gangy, lovci odměn a spousta příšer. Parta svérázných hrdinů je ale odhodlaná poklad najít, i když jim u toho dýchá na záda největší lump celé galaxie. Jo a taky je to dost nuda. Pokus o nové Strážce Galaxie naráží na nezajímavé postavy, průměrnou akci a nenápaditost ve všech směrech.

Když to není rozbité, tak to neopravujte. A Deadpool na rozdíl od zbytku MCU rozbitý není, takže dělá to, co dělal minule a diváky to bavilo. Kombinace veselého násilí, dětinského hláškování a solidního režisérského řemesla je tu opepřená o návrat Wolverina, skvělou hereckou chemii mezi Reynoldsem a Jackmanem a vzpomínáním na doby komiksovek od Foxů. Kdo ale čeká, že třetí Deadpool přinese nějaké zásadní změny do MCU, bude zklamaný. Poctivý deadpoolovská komiksovka s Loganem jako bonusem. Nic víc, nic míň.

Už jsme si tak trochu zvykli, že pokračování pixarovských animáků jsou o level horší než první filmy a bohužel to platí i pro V hlavě 2. Jo, pořád to vypadá skvěle a samotný koncept stále považuji za téměř geniální, ale jakoby to sami tvůrci věděli a řekli si, že se nemusí moc snažit, když mají tak zajímavý svět a postavy. Hlavní problém druhého dílu tkví totiž v tom, že se až příliš podobá jedničce. Prakticky ve všem. Opět se tu putuje po hlavě teď už puberťačky Riley, v jejím mozku se dějí divoké věci, protože dospívání není nic snadného, a na scénu přicházejí nové emoce. A s nimi staré problémy. I tentokrát jde víceméně o to, že se musí jednotliví emoční hrdinové naučit spolupracovat a oni i diváci by měli na konci ideálně pochopit, že být nejistý, smutný, vycukaný a nervózní z toho, co přinese budoucnost, je vlastně v pořádku a normální. Minule se vyrovnávali se smutkem, teď je to tohle. Do značné míry to funguje, dojemné scény dojemné jsou, ty vtipné pobaví. Bohužel pocit, že V hlavě 2 někdo ušil až příliš horkou jehlou a moc se nesnažil vymýšlet něco nového a místo toho jen opisoval a že je to celé malinko líné, jsem měl víceméně od začátku do konce. Nemusí to být nutně špatně, ale čekal jsem trochu víc snahy. A víc nápadů.

Pokračování klasiky z devadesátých let sice nevrací na scénu známé hrdiny, ale známý styl ano. Lee Isaac Chung pojal Twisters jako katastrofický akčňák z devadesátých let, který se nebojí být kvůli zábavě trošku hloupý a naivní, sází na sympatické hrdiny i velké akční scény s dobrými triky a reálně vůbec ničím nepřekvapí. Na ty dvě hodiny však zabaví velmi příjemně.

Až jednou budu někomu vysvětlovat, co znamená „hezký, ale k hovnu“, pustím mu tenhle film. Nebo alespoň půlku, ať na to nemusí koukat ty nelidské dvě a půl hodiny. Coralie Fargeat mě hodně zklamala už svou předchozí Pomstou, ale oba její snímky toho mají dost společného. Vypadají krásně, nápaditě se tu hraje s barvami, v tomhle případě se i docela stylově odkazuje na Kubricka, Cronenberga nebo Carpentera, zpomalené záběry televizních vystoupení jsou víc než efektní a zatraceně sexy, ale pod vším tím pozlátkem se ukrývá velké nic.    Substance je film, který by rád otevíral zajímavá témata jako neschopnost stárnout, kult mládí v šoubyznysu a řeší i cenu slávy a jak moc je za ni kdo ochotný zaplatit. Jenže to všechno dělá naprosto banálním způsobem, který ničím nepřekvapí a ještě mu to nepřekvapování trvá nelidsky dlouho. Už po nějakých dvaceti minutách jsem si v hlavě udělal seznam, podle kterého Substance pojede až do samého konce. A jen si to odškrtával. Pod tou audiovizuální dravostí se reálně skrývá povrchní show bez nápadů plná hloupých postav dělajících ještě hloupější rozhodnutí a tvářících se, jak moc je překvapují následky. Je unavující to celé sledovat a za všemi těmi hezkými obrázky, nechuťárnami (které nakonec zas až takové peklo nejsou), nahotou a záběry na sexy zadky ve spandexech se schovává jen navoněné nic

MaXXXine Minx je hvězdou filmů pro dospělé, ale chce udělat v kariéře další krok a usiluje o hlavní roli v chystaném hororu. Jenže uspět v Hollywoodu, který je plný šílenců, sériových vrahů a násilí, nebude nic jednoduchého. Zvlášť, když se připomene její minulost. Ti West pojal poslední díl své trilogie jako velkou poctu osmdesátým létům a brakovým thrillerům a hororům téhle éry a nekompromisně tomu podřídil úplně všechno. Kdo čeká tradiční thriller s lehkými žánrovými hrátkami, má smůlu. MaXXXine se nebojí být béčková, divoká, směšná a bizarní. A rozhodně se nepokouší být líbivá. Zajímavá je však bezesporu nejen pro fandy toho, čemu tu West skládá hold.