Burrows

Mechanickým pomerančem si mě Kubrick nezískal. První hodina je na můj vkus velmi kýčovitá. Zvláštní interiéry, exteriéry, "módní" doplňky, anarchie. Proti násilí ve filmu nic nemám, ale zde se Kubrick dotýká hranice, která se blíží k úchylnosti. Ale naštěstí tuto hranici neboří. Ve druhé půlce nastává zlom a z násilné jízdy se stává psychologický film, kterému by neuškodilo o nějakou tu minutu zkrátit. Sečteno podtrženo Mechanický pomeranč je nekonzistentní, kontroverzní film s výborným hereckým výkonem Malcolma McDowella a s myšlenkou (násilí je špatné v jakékoli formě), která se tváří jako poselství, ale přitom jde o všeobecně známý fakt.

Remake vskutku podařený a okořeněný ruským pohledem na věc, předsudky vůči Čečencům a na rozdíl od původních 12 rozhněvaných mužů doplněné o syrové záběry z minulosti obviněného. Vyprávěné příběhy jednotlivých porotců berou dech a při jednotlivých verdiktech a psychologických hrách často mrazí. Vše funguje, jak má. Mám ale jednu výtku a tou je stopáž. Především zpočátku, než se porota dostane k jádru věci, se film táhne. Být o půl hodiny kratší, dal bych nejvyšší hodnocení.

Opomenu-li fakt, že mně jde proti mysli, že během několika málo dní, necelého týdne se nechá třídní kolektiv zmanipulovat autoritativním vůdcem do podoby, jaké jsme byli na konci filmu svědky, tak jde o film s přesně vykreslenými charaktery a námětem, který musí zaujmout každého. Zpočátku jde o pouhou hru s vlastním pozdravem, oblečením a pozdravem učitele - vůdce, posléze se z "die welle" stává opravdová síla schopná nevídaných věcí. Tímto směrem rozhodně cesta nevede. Rozhodně by bylo zajímavé uskutečnit tento experiment u nás. Nebo radši ne.

Jean Reno v roli chladnokrevného zabijáka, který si střeží své soukromí jako oko v hlavě. Jeho život je stereotypní - sem tam někoho odkrouhne, pravidelně pije mléko, ráno otvírá okno, aby do něho dal jeho nejlepší přítelkyni kytku (zní to zvláštně, ale je to tak). Jeho život se mění v okamžiku, kdy potkává mladičkou Natalii Portman, která přišla o vše .. Zajímavá gangsterka, která klade velký důraz na vylíčení rozvíjení vztahu mezi introvertním zabijákem a diametrálně odlišnou mladou dívkou. Herci hrají výtečně, vztahy a atmosféra fungují na jedničku, záporák je brilantně nesympatický, ale přesto mi něco chybí na plný počet. Možná to bude díky českému dabingu, možná bude důvod jinde. 80%

Tímhle se wachovští do mého vkusu netrefili. Závody jsou sice boží - vypiplané, rychlé, svěží, bláznivé, tempo je maximální (umím si je představit spíš jako pc hru než film). Ale zbytek filmu je až na pár maličkostí dost nuda. Ne, že by na tom bylo něco špatného, ale připadá mi, že cílem bylo zapůsobit na ty nejmenší. 2,5 *

Toto mi hlava nebere. Nicneříkající experiment o Toyen. Nepochopeno (jestli se pochopit vůbec dá ..)

Paris, je t'aime - mít o pár povídek méně, zaslouží si plný počet. Z mého pohledu si režie nemohla vybrat vhodnější město než Paříž - město umění, historie a lásky. Některé povídky nevytvořily v krátkém čase ospovídající atmosféru, jiné chytly za srdce a pohladily po duši. Na stupně vítězů se dostává: 1. Faubourg Saint-Denis (škoda slov, to chce vidět), 2. Tour Eiffel (nepochopený svět mima) a 3. zde máme boj mezi Quais de Seine (leč působící prvoplánově, zahřeje u srdce), Le Marais (otevřený konec mě nechává na vážkách, jaký je mezi nima vztah) a Quartier de la Madeleine (upírská love story a závěrečný polibek).

Tom Tykver dokázal v 7 minutách vylíčit milostný příběh slepého kluka a začínající herečky tak brilantně, že zůstává rozum stát. Od počátečního telefonátu, přes první setkání, běhu ke konzervatoři .. - Tykver nám servíruje nebezpečné tempo, ukázkový střih a výraznou pointu. Pro mě no. 1 z Paris, I love you.

Výroky typu "Nejlepší muzikál za x desítek let" odkládám na neurčito, protože muzikálů jsem zas tolik neviděl, ale bez okolků musím říct a věřím, že patří k těm nejlepším. Moulin Rouge je svět sám pro sebe, se všemi naparáděnými kostými, hýřícími barvami, propracovanou choreografií a prostředím plným tanečnic, umělců, kurtizán a "dětí revoluce". Ewan McGregor šokuje vlastním zpěvěm (kde se to v něm bere?) a Nicole to sekne. Moulin Rouge předvádí, jak tenká může být hranice mezi kýčem a mistrovským dílem. Já říkám: "Moulin Rouge je muzikál par excellence!"

O rodičích a dětech je po dlouhé době další český film, na který se hezky dívá, je chytrý a zjevně i poučný. Divákovi nemůže nedojít podobenství s Linklaterovým Before Sunset - dva blízcí si lidé se procházejí různými kouty hlavního města a poodkrývají svá tajemství, radosti a starosti. V tomto filmu ale nefigurují dva mladí lidé, ale otec a syn. Na první pohled jsem si říkal, že O rodičích a dětech může oslovit spíše starší osazenstvo, ale opak je pravdou. Musím pochválit výběr otce a syna, protože hrají skvěle (kdybych je neznal, snad bych věřil, že snad jsou pokrevně příbuzní). Děj hezky a pomalu plyne a závěrečná melodie dokreslí celkový (kladný) dojem. Mohu jen doporučit!