O rodičích a dětech

První hodina je vynikající, ale po zlomové polovině to začne jít do kopru až příliš rychle a absence jakékoliv gradace zamrzí čím víc má člověk Michálka zafixovaného jako precizního tvůrce. Ne že bych od Rodičů a dětí očekával mnoho, ale po tom úvodním šoku z uvěřitelného českého filmu jsem měl během čím dál nudnějšího konce chuť mlátit hlavou do zdi takovou silou, že by mi ji záviděla i armáda zbrojnošů s beranidlem. (06.03.2008)

Je to velmi zajímavá křižovatka mezi lidskými vztahy. Celou dobu jsem byla přesvědčená o průměru.. až do jedné chvíle.. Jsem dost filozofický člověk, o všem až příliš přemýšlím. A ve chvíli, kdy jsem ve filmu zaslechla myšlenku, nad kterou si lámu hlavu, zda je něco po tomhle životě a že mě přejde mráz po zádech při představě, že už by jednou nemuselo nic být. Často slýchám, že se už lidé smrti nebojí, já se bojím a ráda slyším, že v tom nejsem ještě sama. A to je to, o čem tento film je.. vypráví o tom, že ono klišé "nesmrtelnost je v našich dětech" je pravda. Díky tomu si mě tento film získal. Je to i velmi zajímavá křižovatka mezi lidskými vztahy. Hezky zpracované. (23.02.2011)

Kam pořád všichni chodí na to, že jde česká kinematografie do prdele? Vždyť pro mě je současný český film bezmála jistota a když pominu extrémy typu Kameňáků, Paniců naniců, Crash Roadů a podobných projektů, které jsou odsouzeny k tomu být špatné už ve chvíli, kdy scénárista napíše první slovo, málokdy jsem byl v posledních letech zklamán. Vladimír Michálek pak svým filmem přidal další bod na stranu „nových“ českých filmů, které mne přímo nadchly. Melancholická, sentimentální a hořká komedie (ano, uznávám že mnoho jiných „žánrů“ se u nás netočí, ale na to se můžu víte co, mě se to líbí, češi to umějí a vystihnout tu naší náturu jinde nedokáží, a o české akční sci-fi nestojím, na to jsou lepší jiné země!:-)) mě nejprve rozesmála, následně jsem prožil neopakovatelné vzplanutí a nakonec dojatě ztuhlý seděl u závěrečných titulků. Zpočátku mě dějová linie přítelkyně a syna spíše rušila, když poměrně zbytečně, nezáživně a násilně skákala famóznímu Somrovi a Novotnému do řeči při jejich procházce Prahou, jenže se sílícím jiskřením získávala tato polovina příběhu na důležitosti a zajímavosti, až nakonec tlachající staříky úplně zastínila a závěrečné protnutí udělalo za tímto vynikajícím filmem hodně silnou tečku! K hereckému obsazení asi toto, jedná se o sólo pro čtyři postavy, Josef Somr a David Novotný jsou třída, jejich hereckému umu nemá smysl cokoliv vytýkat (snad jen Somrova postava chvilkama vybočí až na hranici karikatury svéhlavého důchodce) a při jejich konverzaci skutečně působí jako otec a syn, na Luboše Kostelného a Marianu Kroftovou si však člověk musí chvíli zvykat, ale nebojte, zvyknete si a tak zářivou přeskakující jiskru jsem na „plátně“už dlouho neviděl, především ze strany Kroftové! Jasných 5* a v nejbližší době repríza! (06.11.2008)

Celých 25 minut jsem vydržela sledovat, jak Somr s Novotným spíčujou o h... o ničem a v druhé linii nějací exoti mlátili ještě prázdnější slámu. Možná mě film zastihl v maximálně blbé náladě, ale druhou šanci k vylepšení reputace pravděpodobně nedostane. Kdybych tu nakoukanou chvilku hodnotila, byly by to 2*, převážně za sympatický výkon Chosé Somra. (24.01.2011)

V úvodu dlouhého rozhovoru říká otec (J. Somr) synovi (D. Novotný), že dialog je jen iluze. A tento film je jen iluzí, že se jedná o komedii, drama či poetiku. Od všeho sice trochu, ale chybí originalita. Předvídatelný je paralelně se odvíjející vztah synovy přítelkyně a "Syčáka". Rušivě působí přemíra flashbacků, ve kterých dominuje témata o ženských, trochu o alkoholu a v úvodu o kulinářství (i kanibalismu). Občas zaujme nějaká hlubší skorofilozofická hláška, ale celkově průměrný film bez výraznější atmosféry. (03.07.2010)