Pianista

Když o filmu řeknete: "Tak tohle bylo nevěřitelné dílo", je to pocta. Ovšem když vyřknete slova: "Myslím, že jsem lepší film neviděl." je to jiný. Pianista se řadí mezi ty jiné. Při sledování zapomenete na okolní svět. To že ve filmu hraje váš velký oblíbenec, Adrien Brody, je taky v tu chvíli nepodstatné. Sledujete krutosti holokaustu se zatajeným dechem doufajíc v to, že to tak hrozné přece být nemohlo. Mohlo. Polanski se nesnaží vytvářet emoce pomocí brutality (byť i té je ve filmu víc než hodně), ale dlouhé, táhlé záběry jsou ty, které vás rozbrečí. Neštve vás to, protože víte, že lidská duše zaznamená v průběhu života mnoho ran, které nedokáže překousnout a sledování Pianisty se řadí k těm zmiňovaným (alespoň u mě). Je to zvláštní, když divák souzní s postavou až do roztrhání těla. Otevírání konzervy, škrábání se přes ostnatý plot, všechno je pro vás stejně vysilující jako pro Wladyslawa. Dlouho jsem u filmu nezažil pocit, že jsem tam. S těma lidma. Že prchám. Že prchám za zvuků Chopinovo hudby... Pianista je u mě něco víc, než Schindlerův seznam. Pro mě je to nejlepší válečný film všech dob! (16.05.2009)

Je to na pomezí 3 a 4 hvězdiček, dolů jsem se přiklonil proto, že mi ten film přišel takový lehce "nedomrlý". Jak tady už myslím někdo zmiňuje, mohlo to být tak silné jako Schindlerův seznam, ale až na pár okamžiků se to Spielbergově velkofilmu ani nepřiblížilo. Škoda, celkem dost jsem si od Pianisty sliboval. Btw. Zase po letech jsem ve filmu měl možnost vidět hrát (resp. vyskytovat se) Katarzynu Figuru. Tento kdysi výstavní artikl polského filmu jsem takřka nepoznal - těžko říci, zda to bylo namaskováním (spíše ne), anebo prostě tím, že její bývalá krása je tatam (spíše ano). (19.12.2005)

Kdyby se Polanski tak téměř až autobiograficky nerozmachoval, mohl to být skvělý film. Jenže místo toho, aby se soustředil na velice silný příběh titulního jedince, vložil pan režisér do svého snímku vlastní emoce a vzpomínky, které nemají takovou sílu, ač potenciálu bylo hodně. Brody boduje přímo v astronomických číslech, ale i to je tentokrát málo. (07.05.2006)

O třídu slabší než vrcholný Spielberg. Filmařsky rutinnější, obrazově mnohem méně propracované a více divácky vlídnější. Pochopitelně barevné, tedy méně ART, ale ne snad že bychom na to měli nadávat. Pianista je poctivý film plný emocí a srdcervoucích scén, neméně zdatná je i výpovědní hodnota celého projektu, ale za srdce vás určitě nechytne tak jako Schindlers List. (16.02.2014)

Vzpomínka na jednu z největších krizí lidství v dějinách skrze přežívání židovského pianisty mě osobně ničím neohromila, ale její síla spočívá v náhledu do ulic válečné Varšavy, tvrdého survivalu od prvních známek nacistické čistky až po jejich úprk před rusy. Chladný, působivý. Téma holocaust podle mě ve filmech často propadá v samoúčelnost, toto je sice velmi jednostranný pohled, ale větší dojárnu jsem v něm nezaznamenal. (05.05.2015)