Oddanost

Tenhle film má tak trochu smůlu, že přichází v téhle době. Tedy době, kdy je důležité kdekoliv a kdykoliv zdůrazňovat diverzitu a to, že i lidé jiné barvy pleti jsou stejní jako my.  No fíha aha ! Jsem si jist, že 99% lidí to ví, ba dokonce to věděla ještě před Floydem,  BLM a poklekáváním při těch nejneuvěřitelnějších událostech. Bohužel je kupa těch, co si myslí, že nás musí o tom neustále školit, přesvědčovat a nejlépe  podprahově při sledování filmů. Herci jiných barev pleti (často ač neumí hrát) jsou obsazováni na základě kvót do hlavních filmových rolí a člověk je už vídá v každém filmu tak často, že mu přijde naprosto normální, že Gaius Julis Caesar, Anna Boleynová nebo Shakespeare měli tmavou pleť a pocházeli nejspíše odněkud z kolébky lidstva Afriky. Své by o tom mohli vyprávět někteří naši režiséři pohádek s německými produkcemi, kdy jen složitě vysvětlují, že do staročeské vánoční pohádky Afroněmec jako pohádkový král, vodník, nebo hloupý Honza prostě nepatří. Ne vždy se to podaří a tak i v Jíškovi ve středověkých Čechách se musel objevit Kumán. Jak říkají mechanici - všechno co jde přes závit silou je špatně a dobře to pak nedopadne.  U filmů to cítím stejně.  Nedokážu posoudit nakolik se Devotion veze na téhle vlně antirasismu, která má dle mého názoru u většiny naší populace spíše negativní dopady. Leckomu komu to dříve bylo jedno, ale asi nejsem jediný komu to zvolna začíná lézt krkem a to dost. Faktem je, že o válce v Korei se toho moc netočí. Je to škoda, protože řada proruSSkých dementů obhajujících okupaci Ukrajiny často poukazuje oplátkou na války USA a na tomto výčtu většinou začíná Koreou (po hříchu tam ale nezmiňuje pomoc zlých USA Evropě v obou světových válkách). Jenže dezolát je většinou jednoduchá bytost a tak ví podle MASHE, že v Korei bojovaly USA se Šťabajznou a Hawkeyem . Neví, že to byly jednotky UN a USA jen jako členská zem mezi nimi, kdo pomáhaji jiho po napadení komunistickým severem. Takže drobná osvěta prostřednictvím válečných filmů z tohoto konfliktu by se jistě šikla. Devotion v podstatě tématicky a chronologicky navazuje na Letce z Tuskgeee a Lucasovy Red Tails. Jsou historici co tvrdí, že Druhá světová vlastně neskončila a zvolna se přelila do válek v rámci dekolonizací a přešla v Koreu. Je pravdou, že válečná a poválečná Amerika byla silně rasistická obzvláště na jihu. Jenže když armáda potřebovala vojáky to se pak na barvu kůže moc nehledí. Za války se Afroameričané hodili a mnoho z nich motivovaných rasismem bílých mnohdy předvádělo neskutečnou odvahu a hrdinství. Přesto po návratu z nich zase byli lidé druhé kategorie. Ač čato ověšeni medailemi do obchodů museli zadním vstupem a dopravních prostředcích sedět vzadu. Vraždy a lynče nevyjímaje.  U letců se v armádním velení čtyřicátých le věřilo, že černoši jsou spíše opice a nejsou schopni řídit tak složité stroje jako jsou letadla. Zpochybňovala se i jejich schopnost orientovat se ve volném prostoru. To se nebavíme o roce 1900, ale o válečné Americe pracující na štěpení uranu a první atomové bombě! Člověk dneška vážně nechápe to uvažování některých jedinců!  Mnou obdivovaní borci z peruti Red Tails tak všem armádním rasistům a nejen jim vytřeli zraky a s nimi mnohým osádkám bombardérů, kterým zachránili v bojích s Luftwaffe jejich kejháky při doprovodech. Přesto si museli lecos snést a lecos vytrpět. Části vypatlané bílé populace zkrátka rovnost mezi lidmi bohužel nevysvětlíte. Jesse L. Brown si zřejmě užil své a zcela jistě tím byl silně traumatizován. Otázkou je jak moc, protože pokud to bylo tak jak ve filmu, jako palubní lékař bych mu zakázal létat dokud by se nedal do kupy. Co udělá v letadle silně psychicky rozrušený jedinec víme třeba z Top Gunu :-). Ale teď vážně. Devotion je slušně natočeným filmem. Moc se tam tlačí na tu rasovou strunu a to tak moc, že to někoho možná otráví. Kdo zná kontext tak se nad tím přenese a užije si docela slušnou porci leteckého válečného filmu. A ty záběry na Bearcaty a hlavně na Korzíky byly super! Corsairy si své bojové jméno zasloužily v Pacifiku v bojích s Japonci. Nahradily coby palubní stíhačky dosluhující Wildcaty a Hellcaty. V rukou zkušených a dobře vycvičených amerických pilotů byl Vougt F4U Corsair mocným zabijákem na obloze s brutálním výkonem, silnou výzbrojí a skvělou manévrovatelností. V Koree sice ještě také třeba spolu s B29 nebo Mustangy bojovaly, ale to už začínala éra proudových strojů a na ty vrtule nestíhaly. Jestli bych ve filmu něco vytlk ze soubojů, pak nechápu ty bojové scény s palivovými nádržemi pod břichem. Jako fakt nechcete dosta zásah do nádrže plné leteckého paliva pod trupem svého letadla s proudícím vzduchem kolem. Ti co to s těžkými popáleninami náhodou přežili za druhé světové by o tom mohli vyprávět! Proto základem vždy bylo před bojem jako první odhodit nádrže i kdyby tam ještě byla šťáva. Nu a ten Mig15 měl zdá se nekonečno střeliva...  :-). Jinak to bylo naočeno zručně a ač se zápletka s přátelstvím a posledním soubojem zdá za vlasy přitažená, skutečně se tak stalo. Takže ač mi poprahové vsouvání informace, že kolem nás žijí i neběloši poslední dobou fakt vadí už i v té njeblbější reklamě v TV, tady to beru a dávám za 4 odpálené rakety.  Je to solidní pocta Jesse L. Brownovi, který si ji bezpochyby zaslouží. * * * * (29.01.2023) (méně) (více)