Velká přestřelka

Tarantino už zase ??? Minimálne 3 soundtracky som s tohoto filmu počul v nejakých Tarantinových filmoch. V Bastardoch a Djangovy som si istý...Takže máme tu vynikajúco nakrútený klasický Spaghetti western zo všetkým čo k tomu patrí.. umastený mexičania, prestrelky s koltami,nekonečne dlhé prérie, tvrdý chlapi atď.. O soundtrack sa postaral ako inak Ennio Morricone a snímku svojou neuveriteľnou hudbou doslova vyzdvihuje o level vyššie. Lee Van Cleef tentoraz v roli zástanca zákona na prekvapenie však nie šerifa prenasleduje Mexičana ktorý údajne znáslnil 12 ročné dievča a snaží sa ujsť za hranice. Lee Van Cleef alias Jonathan Corbett sa mu v tom snaží zabrániť pričom dôjde k mnohým banálnym zápletkám. Zrovnávať réžiu Sergia Sollimu a Sergia Leoneho podľa môjho názoru nie je na mieste. A prirovnávať tento film k Leonovym klasikám tiež nie. Je to celkom slušný film vo Westerne patrí k tomu lepšiemu ale na Dolárovú trilógiu sa nechytá. S filmu by som vyzdvihol ešte záverečný duel s perfektným načasovaním hudby je to na jednotku. Na moju smolu som videl iba skrátenú verziu 84 min... holt inú som nenašiel. (15.09.2013)

Pokud pokládáte westerny Sergia Leoneho za nejlepší zástupce svého žánru, pak byste rozhodně neměli minout Big Gundown jiného Sergia - Sollimy. U nás je tento režisér i jeho filmy vcelku neznámé, což je škoda, protože tenhle jeho počin se dle mého může směle měřit se špičkou svého žánru. To samé platí o Lee Van Cleefovi, ke kterému mám osobitý vztah, protože vždycky když vidím jeho ostřílený obličej, vidím zároveň i Snakea z mé oblíbené videoherní série Metal Gear Solid, jemuž posloužil jako předobraz. Tady hraje opět jak jinak než výtečně a zdatně mu sekunduje Ennio Morricone, jehož hudba (ukázku nabídnul už DaViD´82) dodává celému filmu a hlavně vypjatému finále pořádné grády. (09.04.2011)

Z vecnyho zaporaka s pomerne mizernou karierou (Lee Van Cleef), zasadne ovlivnenou vaznou autonehodou, udelal Sergio Leone koncem roku 1965 presny opak - kladase (ackoliv pozdeji jej i sam Leone obsadil opet do role zaporaka), ktery mel velky ohlas predevsim ve spaghetti westernech po dobu nasledujici dekady az do konce filmove kariery. Uprimne ono to herectvi buhvijaky nebylo, spis slo o to charisma a jeho dabelsky pohled. Tehle znovuobjevene hvezdy si vsiml i Sergio Sollima, ktery se jej rozhodl obsadit do prvniho filmu trilogie o mexikancovi Cuchillovi, hranem Tomasem Milianem, a asi to bylo rozhodnuti dobre. Zatimco Miliana rad nemam, Van Cleefovo charisma bylo pro me ustrednim tahakem v dokoukani tohohle dvouhodinoveho honu prchajiciho Mexicana... Tuhle trilogii bohuzel Sollima vystavel kolem Miliana, coz povazuju za znacne nestastne rozhodnuti a v konkurenci s Leoneho trilogii s Eastwoodem se tohle bohuzel ztratilo v case. Mit lepsi ruku na herce (jako se mu to podarilo napr. se Sandokanem/Korzarem) tak mohl nakonec tech westernu natocit i vic.. Co jinak dodat - tenhle film byl vydan ve dvou editech - original a anglicka verze, ktera je osekana o radu scen a predevsim o veskerych zminkach o znasilneni / vrazde nezletile, coz je zasadnim motivem pro lov podezreleho Mexicana, a ke me se nakonec dostal nejaky mix obou verzi, takze jsem sledoval pulku filmu italsky a druhou anglicky. Ve finale je potreba vyzdvihnout jeste jednu dulezitou vec - film doprovazi naprosto famozni hudba Ennia Morriconeho a jeho La Resa z finale filmu ziskala takovy vehlas, ze i dnes, 50 let od filmu, se s ni dnesni divak / posluchac setkava napr. v remixu od Prodigy nebo v Tarantinovych Bastardech. Prumerny hodnoceni opravdu jen za toho Miliana... (29.01.2019)

Prvý z trilógie "sollimovských " westernov ( Posledný súboj, Faccia a faccia, Corri, uomo, corri ), rozprávajúce príbehy vydedenca, ktoré vždy stvárnil Tomas Milian. Už v tomto filme predviedol zaujímavý výkon, určite vymykajúci sa ľahšiemu žánru akou je spaghetti western. Čerešničkou na torte sú aj záverečné hudobné motívy Ennia Morriconeho. (19.11.2019)

Tradiční galerie záporáků a podivných živlů byla tentokrát obohacena zcela unikátním exponátem: rakouským ostrostřelcem baronem von Schulenbergem se sestřihem á la Vilém II., který si při přestřelce nasazuje monokl a ve volném čase si rád zahraje na piano. Opravdu půvabné. Samotný příběh je tradiční a nijak extra originální - Lee van Cleef hraje dalšího z oněch zástupů lovců odměn, který má kromě peněz přislíbené i senátorské křeslo. Jenže se mu moc nelíbí, že jeho zadavatel ho má kvůli tomu až příliš v hrsti. La resa dei conti je pravou esencí klasického spaghetti westernu, kde se dočkáme spousty zvratů, dějových odboček a samozřejmě i závěrečného souboje (v tomto případě hned trojnásobného) s tradičně výbornou Morriconeho hudbou - uslyšíme dokonce variaci na Beethovenovu Fur Elise! Nedivím se Tarantinovi, že v Hanebných panchartech použil hned dvě skladby z tohoto výborného žánrového kousku. (24.04.2011)