Delta Force

Zatímco politická nekorektnost měla před sebou ještě pár desítek let života, arabským teroristům vzhledem k přítomnosti Chucka zbývalo jen pár hodin.. Dvě rozdílné tóniny. Nejdřív vcelku autentická pasáž únosu odkazující na události letu TWA číslo 847 (selekce pasažérů podle židovsky znějících jmen, smrt potápěče US Navy) a poté aktivity neohroženého majora McCoye, který o půl třetí ráno čeká u televize na podnět. Zrzavý Charón při nich převeze půl Libanonu a ve své neúplatnosti ani za to nechce mince, výfuk jeho motorky prdí smrtonosné rakety a do toho podivně hraje Silvestriho synťákové disco. Zatímco Lee Marvin pochopil, jak byla jeho akční kariéra ve srovnání s tímhle zoufalá a raději ukončil kariéru, komparzista Neeson se mohl šetřit na budoucí akce a učit se. Třeba jak zvládat mise rychlejc než za předlouhých 96 hodin.. (28.07.2023)

Film jsem poprvé viděl tak před patnácti lety, kdy jsem z filmu byl unešen, byla to totiž éra hraní na vojáky, a v podobných filmech jsem se vzhlížel. Pamatoval jsem si pouze, že Chuck střílí z bazooky B-300 a že jednotka Delta Force používá bugyny. První hodina je únos letadla a přípravy akce a ve druhé hodině na to Delta s Chuckem a Lee Marvinem vletí a smete teroristy. Je to propagandistický snímek, o tom žádná, ale já se bavil kdysi a bavil jsem se znovu i teď. Poslední film Lee Marvina a zároveň oblíbený film mého zesnulého kamaráda. 4* (17.02.2019)

Naprosto typický akční film 80. let, nad kterým musel v té době každý říkat "Wow", "Páni", "to jsou machři", nebo "nářez". Jsem přesvědčen, že tomu tak skutečně bylo. Jenže v dnešní době je to velmi laciný film s opravdu mizernými hereckými výkony, jednou melodií, která si vystačí na všechno, od honiček, na přestřelky, až po titulky. Šíleně dlouhé, za to místy docela zajímavé, určitě tento film nezavrhuji. (10.06.2010)

První polovina vypadala ještě celkem decentně a nadějně, ovšem létající motorka s kouzelně se recyklujícími zásobami raket spolu s voskově devastujícím pohledem spolehlivě netrefitelného maršála McCoyota svrhla toto dílo ještě několik mil pod hranici obvyklého rambovského laškování. Kromě nespočtu rutinních explozí externích však zcela nečekanou a překvapivou explozi zaznamenaly i Chuckovy mimické svaly, když během dramatu celkem dvakrát nepokrytě předstíral úsměv !! (čímž vytvořil neopakovatelnou sběratelskou raritu pro celé generace filmových fanoušků). Ovšem zase nemusel kvůli tomu ten film trvat dva dny ... (05.02.2018)

Sice hned v prvním záběru exploduje vrtulník, ale pak se celou první polovinu jede thriller z uneseného letadla a titulní jednotka se jen přesouvá na místo. V druhé polovině jako by se to film snažil dohnat a rozjedou se nekončící akční orgie, ve kterých hraje prim Chuck na motorce vyzbrojené samopaly a raketami. Scénář je plochý i na akční béčko - o hlavních postavách se prakticky nic nedozvíme a neproběhne tu snad jediný trochu zajímavý dialog. Jestliže první polovina je aspoň relativně věrným a nepříjemným zachycením skutečného únosu letadla z roku 1985, druhá nabízí jen ohňostroj, při kterém se sice hodně střílí a hodně to bouchá, ale nic víc než toho Chucka na bondovské motorce, který vesele shazuje jakoukoli dosavadní realističnost filmu, si pamatovat nebudete. Chuck tu má jen jednu zapomenutelnou bitku a to na konci s hlavním záporákem. Steve "Rambro" James tu jen statuje a i filmoví matadoři Marvin, Vaughn a Kennedy se tu spíš jen ukážou, než že by měli co hrát. Do toho pořád hraje hudební téma, které by se hodilo spíš do televizního seriálu a la A-team, plus je to o půlhodiny delší, než by mělo. (14.10.2022)