A zori zdes tichie
The Dawns Here Are Quiet
...a rána sú tu tiché
Obsahy(2)
Staršinovi Vaskovi, veliteli oddílu protiletadlové obrany v odlehlé oblasti u hranic s Finskem, přidělilo vedení novou jednotku dobrovolníků. Kvůli neustálým problémům s kázní u předchozích vojáků zažádal Vaskov o abstinenty, kteří se mu v noci nebudou plížit z kasáren za sukněmi. K jeho překvapení na místo dorazí nové posily a splňují všechny jeho požadavky až na jeden háček: jde o samé mladé ženy. Zaskočený Vaskov si není jistý, jestli může nově přidělenou jednotku zapojit do tvrdého drilu a zda je vůbec brát jako běžné vojáky. Krátce na to však přijde zpráva, že v oblasti se pohybují dva němečtí parašutisté a Vaskov si další váhání nemůže dovolit. Vybere pět děvčat, s kterými se vydá Němce zajmout. Skupinka se skládá z Rity, jejíž muž padl v první vlně bojů, Ženi, která přišla o celou rodinu, Židovky Soni, zálesačky Lízy a osiřelé Galji, která si přidala rok, aby mohla narukovat. Brzy ovšem zjistí, že nebudou čelit dvěma, nýbrž přesile šestnácti těžce vyzbrojených německých vojáků... Sovětský válečný snímek se namísto velkým tankovým bitvám či ofenzivám na východní frontě věnuje uzavřenému střetu v karelijské oblasti a válečné drama se pomalu odvíjí až k neodkladné tragédii. Námět filmu je volně inspirován válečnými zážitky režiséra Stanislava Rostotského a scénáristy Borise Vasiljeva, oba totiž jako veteráni druhé světové války po boku žen bojovali. A jitra jsou zde tichá (1972) získaly mezinárodní ohlas po premiéře na MFF v Benátkách a o rok později byly nominovány na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Když se člověk nekouká na to, že je to z Ruska, tak si uvědomí, že tohle je vážně skvělý snímek, jenž si zaslouží pozornost, a to nikoli pouze pro milovníky válečných filmů. Tři hodiny v tomhle případě vůbec nevadí, protože je to celou dobu snímek, který vás nepustí. Ty postavy jsou natolik skvělé, že vás chytnou. Navíc černobílé provedení s barevnými sekvencemi vyznívá krásně poeticky. ()
Tolik reálné, tolik smutné...zkrátka válečný film se vším všudy...ruské vlastenectví a chuť bránit vlast je cítit v každé minutě (např. už jen zpěv písně Kaťuša je působivý). Zajímavé je zpracování - retrospektivní záběry (převážná část filmu) jsou černobílé, záběry ze současnosti barevné...(zprvu se mi tato kombinace nelíbila, spíše bych přivítal opačnou variantu) => dodává na autentičnosti. ()
Ruský černobílý barevný válečný film o ženské jednotce, která se postaví německým parašutistům. Legenda ruské kinematografie jejíž námět je fiktivní, ale inspirovaný ze života scénáristy, který obdobné jednotce velel. Normálně bych se vyhnul něčemu tak obstarožnímu ( natož vlastenecky přepatetickému), ale zajímalo mne srovnání s novou verzí z roku 2015, který je prakticky nijak obohacený remake. Dokonce i s tou slavnou scénou ze sauny. ()
Na rozdiel od Andertona nemám pochybnosti o tom, že ide o typický sovietsky vojnový film. Sú tam namiešané všetky ingrediencie, predovšetkým vojnová tematika, ideologické ukotvenie, víťazenie tých, ktorí bojujú za vlasť a za Stalina nad okupantmi, tragický nádych celého príbehu a pod. Čo je nové a neobvyklé je podiel žien, ktorých spomienky, osudy a život prinášajú odlišný pohľad na udalosti prežívané v malých bojových jednotkách. Obsadenie úloh fešnými mladými ženami, dokonca jednou krásavicou, muselo byť nutne zúročené pri kúpeli, ktorý ani súdruhovia z dohľadu nezakázali. Film je údajne nakrútený podľa zážitkov režiséra, obávam sa však, že si všetko dobre nepamätal. Alebo si uvedomil, že v dobe nakrúcania je výhodnejšia selektívna pamäť. Tento zdĺhavý film má celkom slušný rozbeh, ktorý neskôr zadrháva a pri bojových scénach dosť zlyháva. ()
Ruskú klasiku, ktorú som roky ignoroval som si už pri 70. výročí od ukončenia vojny nenechal ujsť a rád som mu dal šancu. Stopáž 188 minút! ma dosť zaskočila, ale ja mám výzvy rád. Veľké šance som filmu nedával, dosť som ho podcenil a aj preto ma výsledok milo prekvapil. Už počas filmu som často uznanlivo pokyvoval hlavou. Áno, chyby tu sú, propagandistické kecy, aj strihať by bolo z čoho, hlavne prvá hodina, ale akonáhle sa objavia Nemci a poručík vyberá z čisto dievčenského oddielu 5 dievčat, aby išli Nemcom naproti a zajali ich, je to fakt dobré. Z dvoch Nemcov je zrazu 16 a to je už nad ich sily. Alebo nie? Celá druhá polovica snímku sa odohráva v lesoch a hra na mačku a myš začína. Vydarila sa slušná atmosféra a tie akčné scény sú celkom fajn. Na nervy som bol akurát zo spôsobu akým míňali tak vzácne náboje. Občas som mal pocit, že náboje v ich zásobníkoch nemali konca. Napriek nedostatkom sa prikláňam k štyrom hviezdam . Trocha skrátiť, vystrihnúť propagandu a ostane super film o hrdinstve žien vo vojne. A jedného chlapa...70%. ()
Galerie (47)
Photo © Gorky Film Studios
Zajímavosti (6)
- Základní válečný děj je zobrazen černobíle, retrospektivní vzpomínky a poválečný epilog celého snímku byl natočen barevně. Tato stylizace výtvarně dotváří a výrazně podtrhuje celkovou ponurost i smutek celého příběhu. (SeanBean)
- Ve 108. minutě v českém dabingu řiká vojín Rita Osjanina o zabité Gurvičijové: „Měla samé jedničky. Ve škole i na univerzitě.“ Ve smyslu, že byla premiantka. Jenomže v Rusku je opačný systém hodnocení, takže v originále musela mít samé pětky. Dabing je tak přizpůsoben našim poměrům, což je sice dobré pro neznalé ruských reálií, ale pro znalé je to trochu zmatečné. (Petsuchos)
Reklama