On se bojí

Slunovrat byl pecka. Děsivé dědictví velmi zajímavé, ale Beau jsem prostě nedal. Tříhodinový zmatek, který mě po půlhodině prostě nebavil. Nevěděl jsem co, proč a netušil jsem k čemu se ve finále máme nakonec dobrat. Za každou zatáčkou potenciálně mohlo vyčuhovat úplně cokoliv co si tvůrce umanul že se stane. Přiznám se že podobné filmy nemám rád a vlastně je ani nevyhledávám. Psychedelie a podobenství dostoupilo vrcholu. Joaquin Phoenix možná předvedl svůj další vrcholný výkon, ale předvedl to prostě ve filmu, který mě 90% času nebavil. Promiň Ari. Vrať se prosím příště s něčím stravitelnějším. 30% (30.10.2023)

Tady se to už Asterovi rozteklo. Prvních cca 80 minut je totální žrádlo (scény v hrůzném podnájmu a rekonvalescence u podezřelých samaritánů s válečným veteránem na dvorku), poté se však Beau (Phoenix) odebere do lesa, kde se divadelním představením spustí nezáživný kolotoč vjemů, pocitů, metafor, zkrátka takové to nimrání se klacíkem v hovínku. V kontrastu s první půlí, kde se to svérázným humorem jen hemžilo, je zbytek filmu silně nedivácký a často až ubíjející. Kaufman, Aronofsky nebo Lynch mají v podobně kryptických látkách furt slušný náskok. Ale třeba do toho Aster taky jednou doroste, nápady by na to měl. (05.05.2023)

Atmosféra à la Franz Kafka, základný konflikt ako z učenia Sigmunda Freuda a scenár sťaby Charlie Kaufman. Prvá hodina je dokonale sfilmovaná nočná mora, prostredná „lesná“ tretina však výrazne narúša tempo a má nežiadúci potenciál vytrhnúť z deja a záver zasa pripomenie Aronofského !matku (2017) i Brazil (1985) Terryho Gilliama. Áno, je tu toho dosť. Záleží na vás. Mohol to byť masterpiece. Keby toho nebolo príliš. (26.06.2023)

Strhující kinematografická jízda pro velmi náročného diváka. Cesta do hlubin úzkostlivé duše nestojí na lineárním racionálním vyprávění, nýbrž na abstraktním ztvárněním mysli hlavního pasivního protagonisty zmítajícího se v nekonečném strachu. Velmi odvážný krok od A24, protože tohle nemá ani zdaleka šanci oslovit takovou diváckou skupinu jako Děsivé dědictví nebo Slunovrat, vlastně skoro nikoho, ale i tak je v mainstreamové distribuci osvěžující vidět takhle nekompromisní autorskou vizi s áčkovými production values, která by obstála maximálně v sekci Jiný pohled na festivalu ve Varech (dívám se na tebe Migueli Gomesi). Je to plnokrevný horor o strachu z vnějšího (i vnitřního) světa, kde je vše kolem nás hrozbou, což se Asterovi povedlo za ty nesubjektivní tři hodiny pomocí pozoruhodného scénáře, hypnotické kamery a neotřelých režijních nápadů velmi sugestivně zachytit. Navíc v porovnání s posledním Kaufmanem nabízí mnohem uspokojivější závěrečnou čtvrtinu, v níž všechny detaily hezky metaforicky zapadnou (?) do sebe. Pro fanoušky existenciálních, očekávání rozbíjejících meta-hororů, v nichž se autor utrhne z řetězu, jako Záhada Silver Lake, Nepřítel nebo matka! naprostá povinnost. (23.04.2023)

Zajímavé a velice působivé nahlédnutí do mysli psychicky narušeného či duševně nemocného človíčka, panický strach, všudypřítomná paranoia, sebetrýzeň pochybení, pocity viny, věčné omluvy... Ari Aster se s tím opravdu nemaže a diváka nešetří, místy jsem měla pocit, že filmové sousto, které mi předkládá, je k zešílení.. Joaquin Phoenix v roli psychotika vynikající, strhující, trpěla jsem i bála jsem se s ním.. Tohle nebude film pro každého... (19.06.2023)