Proměny

„Viděli jste Jurský park?“ - „Příroda si vždycky najde cestu.“ Úvodní srovnávání neplodnosti s děním v Jurském parku mě docela vykolejilo, chvíli jsem si naivně myslel, že teda asi budu sledovat černou komedii, ale pak jsem se srovnal s náladou filmu a smích mě definitivně přešel. Z Proměn budete mít všechno, jen ne dobrý, uspokojivý pocit. Konstantní deprese, tíživá samota, ubíjející beznaděj…na těch jsou Proměny celé postavené. S čímž bych ostatně problém neměl, stejně jako s proplétáním příběhů jednotlivých hrdinů (nebo teda spíš trosek), i když někdy byly ty náhody už trošku na sílu. Horší je to s postavami a jejich dialogy. Bohužel je „zdobí“ přívlastky jako „nepřesvědčivé“ či „šustící papírem“. Naštěstí ne pořád, jen některé a místy, ale v daný moment vždy trošku zamrzí. Smířlivý závěr je pak kapánek jako pěst na oko…ovšem nevadí, jedná se Řehořkův debut, žádný učený z nebe nespadl. Určité, hlavně technické libůstky se naopak vydařily, za ty palec nahoru, navozovaly pocit svěží invence. Slabší průměr je tak akorát. (07.07.2018)

Viděno na testovacím promítání pro školy. Absurdní pokus o Amores Perros popřípadě 21 gramů po Česku... A opravdu to nevychází a skřípe všude, kde může. Herci přehrávají, jsou nepřirození a uměle sypou podivné hlášky, které jim nedotažený scénář rve do úst. Postavy jsou ploché, nevěrohodné a dělají podivné věci, bez jakékoliv logické posloupnosti. Vlastně celý děj je chaotický a zároveň předvídatelný - splétá mozaiku osudů tím nejprohlédnutelnějším a nejkýčovitějším možným způsobem. Jediné, co oceníte, je odvaha mladého tvůrce pustit se do filmu v našem rybníku nevídaného, a to včetně "CSI" technik v podobě barevných filtrů, zrychlených panoramatických záběrů a zběsilé kamery v klipovém střihu. Stejně je z toho však snaha být cool a hype trčí na sto honů... Velká škoda. (20.02.2009)

Mám-li seřadit iñárritovské filmy, které jsem zatím viděl, od nejlepšího, bude to takto: 1. 21 gramů, 2. Proměny, 3. Babel, 4. Amores Perros. Proměny se z nich zaměřují odděleně na člověka jako ústřední postavu jeho prostředí, křehkou individualitu s vlastním světem. Ostatní filmy jsou ve stylu všechno souvisí se vším, žánop? (12.11.2009)

Zlínští Samotáři se nepovedli v celku, už když začal doktůrek s tím Jurským parkem, dalo se tušit cokoli. I když to Tomáš Řehořek nezamýšlel, příběh mu přebil tu nevkusnou, vyumělkovanou formu (ale to není věc kamery, spíš toho, jak to pak Tomáš upekl blbě dohromady). Ale dobré scény tam jsou, hlavně ty se vztahem černovlasé a atleta (hlavy obrácené, sdělující své traumatické příběhy, ležící na posteli za výslužku pět kil pro ní). Když jsme u té atletiky - jak to vedl?, to musel být hodně špatný trenér, takový ty pokyny: "Dejte si ještě kolečko, vyklusejte si a do sprch!" jsem teda fakt neslyšel, to nevzbuzuje moc dojem spořádaného tréninku. A když už je atlet, proč by se měl divit, že mu na vyšetření chcou holit chlupy na hrudníku, to by to spíš sám už měl vyhlazené:) (i pak klukům jen volá mobilem, že si maj jen strečovat a dát výběhy dokud se zas neozve, co ňáký tréninkový plán, kór když je očividně (jarní/letní) čas hlavní sezóny...). A vůbec: ta nelinearita je l'artpourl'artistní, taky umím takový slova:) (18.12.2009)

Nakonec po chvilce vnitřních bojů dám tři hvězdičky, ačkoliv jsem se dosti nudil. Scénář nestojí za moc a je hodně poznat, když tvůrci dokonale neznají prostředí (a lidi) o kterém točí. Proto budou latinskoamerické filmy pojednávájící o smutku a beznaději tak nesrovnatelně lepší... Na druhou stranu vizuální stránka je přinejmenším zajímavá - i když je místy trochu EdWoodovská (mám tu pěkný záběr rybiček, ale moc se tam nehodí... nevadí, dáme ho tam... :-) ). Je ovšem nutno říci, že to celé drží pokupě, dá se na to dívat a některé pasáže se mi dokonce hodně líbily, takže nakonec objektivní tři *. Subjektivně je první za Zlín, druhá za Petru a třetí za scénu z pošty, protože jsem jí byl zcela náhodou osobně přítomen... a bylo to super! :-) (12.04.2010)