Režie:
Tomáš ŘehořekScénář:
Tomáš ŘehořekKamera:
Tomáš ŘehořekHudba:
Dejan PejovičHrají:
Dita Zábranská, Petra Hřebíčková, Petr Jeništa, Alena Ambrová, Jan Zadražil, Norbert Lichý, Jan Plouhar, Ivan Kalina, Luděk Randár, Jiří Vyorálek (více)Obsahy(1)
Čtyři lidé, kteří spolu nemají nic společného. Žena úspěšného muže, které chybí ke štěstí jediné – dítě. Pro jeho získání je schopna udělat téměř cokoliv. Sportovní trenér zasvětil svůj život atletice, nyní je za zenitem a má čas zjistit, co všechno promeškal. Stará žena, žije sama ve velkém prázdném domě, bez lidského kontaktu, který hledá ve vyšších sférách. A konečně mladá matka se dvěma dětmi. Malý plat a drsný život jí nehrají příliš do karet. Bojuje a zápasí, ale možná musí přijít moment, kdy všechno vzdá.
Vizuálně podmanivý film Proměny sleduje čtyři různé postavy, jejichž život se prolíná jen pozvolna a nahodile. Jednotlivé osudy i děj gradují a odvážný koncept filmu směřuje neodvratně až k závěrečnému střetu. Co všechno se musí stát, aby život nebyl takový, jako dřív? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (96)
Průměrný film který má ale dobré střihy a líbivost v tom, že se scény jsou přehrávané opačně tedy od vyústění na začátek problému. ()
Velký talent českého filmu - konečně! Už zde Řehořek potvrzuje dobrý cit pro výběr herců. Alena Ambrová neměla chybu (RIP). 55%. ()
Na film Proměny jsem se do kina dostal úplnou náhodou. A po zhlédnutí musím říct, že to byla škoda peněz. Již samotné téma je velmi zvláštní. Proč se vůbe takovéto filmy točí. Vždyť takovéto situace vídame všude kolem sebe, tak proč na ně chodit ještě do kin. Stát naprosto nesmyslně svými financemi podporuje takovéto filmy. ...Od úvodu velmi ponuré a nesympatické prostředí mi sledování pěkně zhnusilo. Výkon všech herců byl naprosto tragický. Způsob vyprávění mě taky nezaujal. Navíc dialogy jsou ve filmu na tak špatné úrovni, že by je zvládlo dítě ze šesté třídy určitě vytvořit lépe. Na filmu mě zkrátka nezaujalo vůbec nic, a tak jsem se nudil od začátku až do konce. Proto dávám odpad. ()
Řehořek bez skrupulí vykradl Amores Perros: několik příběhů propojených autonehodou, snaha o navození stejně syrové atmosféry, stejná hudbička na stejném závěru, dokonce zrecykloval doslova některé situace a repliky (- No, Octavio, así no! - Entonces cómo?). Jenže se mu to moc nepovedlo, protože věci, které se řeší tady, nejsou tak uvěřitelné, přestože jsou obyčejnější a zdaleka ne tak absurdní, jako v původní předloze. Za to plagiátorství musím s hodnocením škrtit, i když bych jinak svému oblíbenému režisérovi rád nadsadil. ()
Slabý odvar Amores Perros.Technicky síce veľmi dobre zvládnuté(kamera,strih),bohužiaľ, ale tiché,bez emócií. ()
Mám-li seřadit iñárritovské filmy, které jsem zatím viděl, od nejlepšího, bude to takto: 1. 21 gramů, 2. Proměny, 3. Babel, 4. Amores Perros. Proměny se z nich zaměřují odděleně na člověka jako ústřední postavu jeho prostředí, křehkou individualitu s vlastním světem. Ostatní filmy jsou ve stylu všechno souvisí se vším, žánop? ()
Naprostý úžas a velikánský obdiv Tomášovi Řehořkovi. Dovedu si představit, kolik práce ho to stálo, musel ukočírovat příběh, režii a zároveň formální stránku filmu (kamera a střih). Jeho Proměny jako celek přitom podle mě nevyznívají trapně, autor se dokázal do velmi závažných témat opřít s odvahou, jako by byl o deset let starší, a vést své herce mnohdy k velice dobrým výkonům. Propojení všech postav dohromady zde sice nemá význam, je to bonbónek, který autor ve svém filmu prostě "chtěl", ale já to beru. Chybek a nedokonalostí se najde hodně, tomu se nedalo vyhnout, avšak pozitiva je překřičí a já mám z výsledku skvělý pocit. Proměny ve mně dokázaly vyvolat emoce a jeho témata a postavy mě zaujaly (nejvíc asi trenér). Jsem zvedavý na další kroky tohoto mladého talentu. ()
13. 08. 2011 (253.); nejsmutnější příběh byl ten o mamince s dvojčaty ()
Řehořek si zaslouží uznání už jen za to, že zvládá herce kočírovat lépe než mnozí režiséři, co už za sebou pár filmů mají. Podobně pozoruhodný debut jako byl Ševčíkův Restart. ()
Opět propletené příběhy, které se nakonec potkají. Film natočen ve Zlíně a ke všemu od tak mladého, debutujícího režiséra je pro mě příjemným překvapením. ()
Tento film jsem odkládala tak dlouho, až jsem si na něj udělala čas. A možná je chyba, že se na něj dívám v tom největším vedru, protože bych jej možná ocenila lépe. A teď tu chválu :) Na debut vyzrálé téma scénáře, ač a leč pointy psané mládím, děj udržují v šachu, přičemže volená kompozice střihu poodkrývá pár tajemství a celé to zachraňuje. Kamera je ryze experimentální. Vsadím se, že tvůrci použili jak profi kamery, tak staré analogové. V některých scénách je to znát a je to jistě záměr. Mne to tam ale trošku rušilo, protože se z toho střídání rozstřesených detailů rozbolí hlava. I když se nejedná zásadně o nic pokrokového, líbí se mi práce s herci. A možná výběr neokoukaných tváří, které prožívají emoce a vtiskávají je do diváka. UF. P(a)RNO. Na debut skvělá práce. Možná nejen na debut! Konečně někdo chápe, že se nehraje pouze ústy a slovy, ale také očima. A skutečně i jako amatér vysvětlete to nehercům?! Prostě - "MRKEJ" "CO?" "Prostě - MRKEJ" :-D ()
Až na ty dialogy si myslím, že Řehořek se ukázal jako schopný režisér a kdyby měl k dispozici lepší štáb, tak by film mohl dosáhnout většího ohlasu. ()
Na ranu. ()
Řehořkův oblíbený režísér je bezesporu pan González Iñárritu, protože tenhlecten film je protkán jeho stylem ( příběhy lidí s vlastnými problémy, kteří spolu nemají nic společného, ale v průběhu děje se vše propojí a dá smysl. Film je i v podobném duchu sestříhám. V podstatě to je Amores Peros po česku) ale to nic nemění na ojedinělosti tohohle počinu ve vysračkovatelé a vyčpělé české současné kinematografie, která se vyžívá v pitoreskních rádobykomediích "ze života". Ano, jsou tam chyby, hlavně ve scénáři ( střídání spisovné mluvy se slangem, v určitých místech přeprostřihováno) ale to jsem ochoten odpustit, protože Řehořek v tomto filmu prokázal fenomenální talent a tvůrčí výkon ( scénář, kamera, střih, režie) a jenom ignorant a hnidopich co se vyžívá v pseudointlektualismu tohlecto dílo označí na sračku, nebo za nepovedený pokus. Je to mladý a nadějný režisér, který v budoucnu posune břehy české kinematografie a já mu vřele fandím. Co se týče filmu samotného neni špatný, ale je v něm vidět nedozrálost a slabá místa, ale celkově je hezky natočený, má pěknou hudbu, zajímavou i když už profláklou zápletku a diváka v pár místech chytne za srdce. Moje hodnocení je, přiznávám lehce nadhodnocené, ale jelikož vím, jaká to je dřina a práce si film v podstatě udělat sám, tak jako kolega soucítím. ()
Prý vizuálně podmanivý film - no nevím, některé záběry naopak vypadaly jak z dovolené, kde někdo poprvé objevil zoom na kameře. ()
Zvláštní film. Režisér prokázal jisté kvality, herci byli celkem fajn, hudba i kamera také. Tak co tomu sakra chybí? ()
Projekce Tokia! se posunula o hodinu, takže jsem prvních patnáct minut nestihl (a ještě k tomu jsem cestou z Academia Centra do Jabka potkal kouřícího Řehořka), ale i tak jsem si o tom filmu myslím že udělal celkem slušný obraz. Čekal jsem, po reakcích tady, že to bude takové a ono to skutečně takové bylo. Ale myslím, že pokus o celovečerák nedopadl zas až tak extrémně špatně. I když věty typu „Děkuji za kávu.” apod. rvaly uši, snaha o "umění" z toho doslova přetékala a různé vizuální kreace byly - dle mého - naprosto zbytečně, tak i přesto všechno to ustál. Ale vidím tu stejný problém, jako třeba u Ševčíka - měl by si najít scénáristu. Jinak to bude jenom velké stylové Nic. ()
Po dlhej dobe som si znova pozrel nejaky cesky film. Film je zaujimavy osudovymi pribehmi par ludi. Ceske a slovenske filmy mam rad, pretoze prostredim mi to pripomina moje rodisko v ktorom som vyrastal. ()
I když se snaží film upoutat prolínáním osudů jednotlivých postava a trochu vykreslit jejich "proměny", tak se mu to příliš nedaří. Herecké výkony jsou ok ale prostě filmů chybí hloubka nebo něco, kvůli čemu bychom si ho měli pamatovat. ()
Alejandro Gonzáles Iňarritu je asi velkým vzorem pro režiséra Řehořka a to je dobře, protože tento slavný Mexičan je mým velkým oblíbencem. Jeho Proměny jsou pro mne milým překvapením. Jsem rád, že se u nás našel režisér, který dokázal natočit film, který má podobnou stavbu, jako ty "iňarritovské". Děj rozehraný v několika rovinách se pomalu skládá a nakonec je jasné, že vše souvisí se vším. Tak točí mistr Iňarritu a Řehořkův pokus nedopadl vůbec špatně. I on vložil do svého dílka tu depresi, vezvýchodnost a bezmoc lidí, kteří jsou stíháni osudem. Je jen škoda, že i při krátké stopáži se tu objevila hluchá místa. Přesto hodnotím velmi pozitivně a vidím, že to je podle mne hodně nedoceněný film. ()