Elina

Málokdy mám to štěstí setkat se v rámci tvorby 21. století s tak kvalitním a silným filmovým dramatem pro děti a mládež... které by mělo tak pozoruhodně napsané hlavní postavy, v nichž se uvěřitelně mísí negativní stránky osobnosti či minimálně drobná zakopnutí (včetně mladého pokrokového učitele, jemuž ne úplně každý neotřelý nápad skončí šťastným vyústěním) zároveň s pozitivními vlastnostmi (včetně protivně konající přísné učitelky, v níž stále přes veškeré antipatie dřímá jistý úmysl a nakonec úspěšně dochází k prozření)... které by vyvolalo tak silné emoce různých odstínů a přitom zůstalo prosto citového vydírání... které si vystačí s úplně ideální kratší stopáží a během ní stihne odvyprávět psychologicky zajímavý příběh a současně na pozadí hlavního příběhu zpracovat další sociální motivy (životní podmínky v prostředí severských lesů, jazykový problém dánských rodin migrujících do Švédska)... i výkon dětské protagnonistky v hlavní roli byl výborný. Elina je přes svou přehnanou zatvrdilost a problematickou výchovu sympatická „malá velká rebelka“, která si dokáže snadno získat diváka od prvních minut a jako postava si sympatie v průběhu děje pořád budovat a rozvíjet směrem k stále silnějšímu pochopení nezvyklého (a pro většinu kolem nepochopitelného) jednání. Vše vrcholí krásně uzemňující scénou velkého tichého protestu na schodišti – nezapomenutelného momentu s krásnou charakterní prověrkou. [90%] (07.06.2023)

Překrásný snímeček s prvky rodinného dramatu i exkurzy do psychologického žánru. Na pozadí dechberoucí skandinávské přírody se rozehrává poutavý a silný příběh o malé dívence smutnící po zemřelém otci, po němž zdědila nejen lásku k divočině, ale také neústupnou a tvrdohlavou, leč spravedlivou povahu. Do příběhu zasahuje od pohledu protivná ředitelka školy, které nedělá problém si na žáky zasednout a absolutně nerespektovat osobnostní rysy dětí. Na scéně se ovšem objevuje i liberální nový kantor, jenž je jejím přesným opakem. Jakožto divák jsem chvílemi měl chuť Elině dát výchovný políček za tvrdohlavost, ale daleko více nakopat zadek té staré můře. Elina si stála za svým a možná, že díky tomu, že byla ještě nezkažené dítě, netaktizovala a neuplatňovala žádné strategické chování typu "Omluvím se, ať mám od ní klid, ale stejně si v duchu budu hájit svoji pravdu." Tím mi byla vlastně sympatická. Závěr? Úžasný film za 5*. (01.03.2017)

Mierne nadpriemerný film o problémoch malej rebelky fixovanej na svojho mŕtveho otca. V problémoch spolužitia Fínov a Švédov sa nevyznám, prírodu vyhľadávam v prírodopisných filmoch a o závere filmu môžem napísať iba to, že mi pripadal rozpačitý. Ale neľutujem, že som film videl. Je pravdepodobné, že po niekoľkých rokoch si pri slove elina už nespomeniem na tento film, ale na to, že sme týmto názvom označovali bratislavské električky. (27.07.2019)

Neobyčejně krásný snímek s lehce poetickou atmosférou, výtečnou kamerou a přesně padnoucí hudbou. Ovšem za největší klad považuji herecký koncert mladičké Natalie Minnevik jejíž předvedení Eliny bylo úchvatné. Elina si mě svou oprávněně svéráznou a tvrdohlavou povahou získala od prvního záběru, kdy se mihla před kamerou. Její klackovité ovšem velmi vyzrálé a inteligentní chování mělo své opodstatnění a já jí nemohl nefandit. Podobné boření předsudků a nesmyslných pravidel ve filmech miluju. (07.03.2013)

Nádherně odvyprávěný příběh o střetu dvou silných osobností se může pochlubit vynikajícími výkony všech dětských představitelů. Tímto se do mého života vloudil druhý film, u kterého brečím a stejně jako u Dvou mužů ve městě se za to nestydím. Přiznávám, že celou dobu jsem fandila Elině, ale když slečna Holmová našla tu neskutečnou odvahu, aby udělala to, co v závěru udělala, získala si i ona mé srdce. (28.11.2019)