Fabelmanovi

Nikdy jsem nepochybovala o tom, že mistr patosu Spielberg umí točit, jen právě ty emoce přepálené do komična mi na mnoha jeho filmech vadí. A ejhle, stal se zázrak! Fabelmanovi jsou noblesně emocionální, přitom to je to milý a dokonce i vtipný film. Z každého filmového políčka (dnes již tedy spíše z každého bitu) sálá radost z natáčení. Je neuvěřitelné, že někdo na prahu osmdesátky má mladickou svěžest a dychtivě vypráví o své lásce. Závěrečná scéna před studiem jako kdyby vypadla z filmu Woodyho Allena, vůbec bych nečekala, že mainstreamový režisér Spielberg je něčeho tak silně zavánějícího filmovou genialitou schopen. (02.01.2023)

„FILMY JSOU JAKO SNY, NA KTERÉ NIKDY NEZAPOMENEŠ…“ Osobní (intimní) výpověď Stevena Spielberga, podaná jako rodinný drama, věnovaný sobě, rodičům a lásce k filmu. Citlivě ukazuje vše, co ho ovlivnilo, poznamenalo nebo inspirovalo. Film s duší velkýho filmaře s horizontem dole. Já prostě TYHLE filmy miluju!   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se sám sobě složit poctu. 2.) Miluju filmy.  /// Thx za titule „lordek“.                 PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (01.01.2023)

Steven Spielberg i v pětasedmdesáti zůstává mistrem vypravěčem. Tentokrát je to vyprávění poněkud komornější, zaměřené na vlastní dětství, dospívání a lásku k filmu. Zralé dílo tvůrce, který už nemusí nikomu nic dokazovat, a může si natočit, co chce. David Lynch jako John Ford je báječnou třešinkou na závěr (90%). (05.12.2022)

Mistrovsky natočená filmová a rodinná anamnéza, která střídá momenty neobyčejného citu, v nichž Spielberg dokáže do komorního měřítka promítnout velké věci, a trochu banální kompilace známých motivů a osvědčených mouder. Několikrát se mnou film dokázal pohnout, hlavně když šlo o skvostný duet Dano - Williams, nebo když chlapecké nadšení z amatérských filmů přeloží způsobem, kdy v divákovi vzbudí pocit, že sleduje něco bezmála zázračného. Film jako médium líčí Fabelmanovi coby dvousečnou zbraň, schopnou rány hojit i nemilosrdně zasazovat. Je v tom kus rozbolavělé, ale smířlivé melancholie, která nepůsobí nijak rozměkle - na to má Spielberg pořád příliš jistou ruku. Na všech těch hezkých obrazech je přesto něco banálně pomíjivého, příliš komfortního, což dokládá anekdotický konec. Nejsilnější dojem tak zanechá vztah Sama a jeho rodičů, v němž se zrcadlí bolest i osamělost Spielbergových dětských postav. Velký respekt, lehké dojetí, ale bohužel taky pochyby, zda ve mně tenhle film reálně zanechá víc než prchavé okouzlení. (21.11.2022)

Spielbergova vzpomínka na dětství, která naštěstí není žádným experimentem jako od Iñárritua nebo honičskou úchylností na úrovni Felliniho. Je to příběh, který z počátku působí jako oslava režie a filmů jako takových, ale ve výsledku je film v duchu obyčejného příběhu o dospívání a trablemi v rodině. Je to krásně a profesionálně natočené, ale od mého oblíbeného režiséra jsem čekal přeci jen něco víc. (14.05.2023)