Chladnokrevně

Tento černobílý téměř dokumentární snímek podle novely Trumana Capote (scénář napsal sám Richard Brooks) popisuje pravdivý příběh z roku 1959. Bezcitný a protřelý recidivista, 20letý Dick Hickock, si za pobytu ve vězení naplánuje přepadení a oloupení bohatého farmáře z města Holcomb v Kansasu, Cluttera. Od spoluvězně má zaručeně pravdivé informace o 10tisících dolarů v jeho trezoru,proto se hned po propuštění chystá vyrazit do jeho domu. Na pomoc si vezme Perryho Smithe, stejně starého chlapce z rozvrácené rodiny,který nemá sebevědomí ani vzor,proto se do jisté míry v Hickockovi shlíží. Každý z nich sám je svým způsobem slaboch a zbabělec, spolu však získávají velkou sílu a odhodlání. Dohodnou se, že na místě nenechají žádné svědky, nakoupí předem potřebné věci na svázání a umlčení obětí. V usedlosti však žádnou hotovost nenajdou a neplánovaně probuzeného farmáře, jeho ženu, syna i dceru brutálně zavraždí. Vše, co ukradou, je tranzistorové rádio,hromádka nekrytých šeků a pár dolarů.S nimi uprchnou do Mexika.Událost otřese celou Amerikou. Jedinou stopou, kterou po sobě zanechali, je krvavý otisk boty. Zadrží je později náhodou, když se pokouší směnit nekryté šeky a při výsleších jeden druhého prozradí. V procesu jsou oba usvědčeni a odsouzeni k smrti oběšením. Každý z nich však vypráví svůj příběh jinak. (22.06.2010)

Někdo tu napsal, že film skrze důkladnou psychologickou rovinu nadržuje vrahům a dělá z nich bezmála národní hrdiny - s tím nesouhlasím. Hlavní poselství snímku tkví dle mého spíše ve velmi naturalistickém způsobu, jakým je nám postupně sdělováno, že vraždící chladnokrevní maniaci jsou v mnoha případech vlastně docela obyčejní lidé a slušný občan by se při styku s nimi klidně mohl stavět na hlavu, ale tu tmavou skvrnu na jejich duši by stejně vůbec nepostřehl. Cennou výpovědní hodnotu pak ještě zvýrazňují věrohodní herci a minimalistické snímání každé scény, které vede k velmi napínavému, generačně laděnému a na svou dobu nevídaně stylizovanému vyprávění. Kritik bude spokojen, nestranný fanda filmových šedesátek nadšen a americký pamětník nasrán, protože tohle všechno se za jeho mládí pravidelně a mnohdy bez trestu skutečně dělo.. 85% (15.03.2014)

Když přihlédnu k faktu, že tento kriminální případ velice dobře znám (cca dva roky zpět jsem viděl Capote (2005) a následně četl i stejnojmennou knihu), tak zřejmě hodnotím nejvýše, jak to jen bylo možné! Ocenit musím zvlášť Roberta Blakea v roli Perryho Smithe a nápadité střihové přechody (paralelismus: kupř. holí se Clutter/holí se jeden z vrahů; vrazi opouštějí místo činu/příjezd policie atd.). 80 % (29.12.2023)

Polodokumentárním stylem natočené drama o dvou vrazích. Každý je jiný, každý má jiné životní pohnutky, každý se jinak vyrovnává se svým údělem - popravou. Vraždu však neberou jako zločin a dokud nejsou lapeni, nespatříme ani náznak svědomí. Jen "chladnokrevné" chování. Valná část filmu je pouze předehra, která nikterak nepředznamenává, že to největší drama se začne až lapením vrahů, jejich popisováním vraždy a jejich čekáním na oprátku! (17.09.2009)

Soukromé divácké peklo a současně vrchol sugestivnosti a autenticity. Bylo-li čtení Capotovy stejnojmenné knihy, která definovala nový žánr "non-fiction novel", fascinujícím dialogem mezi mnou a homosexuálním literárním géniem, který se v ve svém textu mezi řádky přiznává k tomu, že se zřejmě zamiloval do jednoho ze dvou vrahů, pak projekce tohoto filmu byla okamžikem, na který se jen tak nezapomíná. Nedivím se nebohému Capotovi, že po vydání "In Cold Blood" v r. 1966 už nikdy nic až do své smrti v r. 1984 nenapsal, tato kniha se mu stala osudem a sám Truman Capote zaplatil vysokou cenu za to, že se vydal pátrat po stopách vraždy, která otřásla Amerikou na konci 50. let. Chladnokrevně je možná nejvíce syrový film vůbec, jaký jsem kdy viděl. Současně je to film, který je nesmírně vizuálně čistý a až znepokojivě pravdivý - Chladnokrevně je jedním z mála filmů, u kterého mě mrazí z vědomí, že byl film natočen podle "skutečných událostí". (18.06.2011)