La Mort en ce jardin
La muerte en este jardín
Death in the Garden
Gina
Režie:
Luis BuñuelScénář:
Raymond QueneauKamera:
Jorge Stahl Jr.Hudba:
Paul MisrakiHrají:
Simone Signoret, Charles Vanel, Georges Marchal, Michel Piccoli, Michèle Girardon, Luis Aceves Castañeda, Alberto Pedret, Federico Curiel, José Chávez (více)Obsahy(2)
Buňuelův méně známý snímek vychází ze stejnojmenného románu José-André Lacoura. Příběh zasazený do jihoamerické džungle se točí kolem potulného dobrodruha Sharka (Georges Marchal), který právě dorazil do hornického městečka zmítaného nepokoji. Tamější hledači diamantů se připravují na střet s četníky na protest proti nově vydanému dekretu o zákazu těžby. Sharkovi stačí jedna noc v posteli, než znovu vyrazí na cestu v koňském sedle, ale právě nocleh u Djin (Simone Signoretová) mu vynese obvinění z vraždy a pobyt ve vězení. Zatímco venku zuří hornické povstání, podaří se Sharkovi z cely uniknou a shodou okolností vzít jako své rukojmí úskočnou Djin, jejího bohabojného milence Castina (Charles Vanel), jeho neslyšící dceru (Michele Girardonová) a kněze Lizardiho (Michel Piccoli). Společné putování divokou a nepřející džunglí rychle smazává rozdíly mezi zločinci a oběťmi a postupně odhaluje nejtemnější zákoutí jejich myslí... Přestože se dobrodružný námět tohoto francouzsko-mexického snímku na první pohled míjí s Buňuelovými nejznámějšími kousavými tragikomediemi, Smrt v této zahradě bez problému zapadá do režisérova tvůrčího stylu. Už během studií propadl surrealismu a v duchu tohoto hnutí pak natočil experimentální snímky Andaluský pes (1929) a Zlatý věk (1930), přičemž z obou čiší režisérova fascinace snem i výsměch autoritám. Tři roky nato dokončil dokument o zbídačeném španělském regionu Země bez chleba a v zemi byl po pohoršení na dlouhou dobu zakázán. Buňuel se nikdy příliš netajil svými sympatiemi k levici ani nelibostí vůči společenským konvencím, řada jeho filmů proto byla po světě buď zakázána, či rozporuplně přijata. Většinu 50. a 60. let natáčel Buňuel v Mexiku, s občasnými zastávkami ve Španělsku, Spojených státech a Francii. Snímek Smrt v této zahradě (1956) se nerozpadá do snových fragmentů, ani ve své době nevyvolal bouřlivý skandál jako jiná autorova díla. Stále ale obsahuje několik surreálných scén v srdci džungle a chování jeho postavy vypovídá o mnohem hlubších problémech. Stejně jako v jeho pozdějších tragikomických satirách (např. Mléčná dráha či Nenápadný půvab buržoazie) i tento film lze vnímat jako podobenství o současném světě, odhalující jeho absurditu, nespravedlnost, zkaženost, ale i naději a možnou svobodu. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Něco do sebe ten film má, osobně mě od Buñuela ale víc oslovuje jeho pozdní tvorba z 60. a 70. let. Postavy mi byly veskrze ukradené, společenský kontext, do něhož je to zasazeno, jsem v podstatě nepochopil (podobně jako samotný název filmu), a myšlenky mi u toho spíš utíkaly k úvahám typu, jestli to točili ve skutečné džungli nebo nějakém ateliéru. Potěšilo mě, že to ČT Art odvysílal v původním znění s titulky, ale kdybych si ten film nechal ujít, myslím, že bych o nic nepřišel - přijde mi hodně zaseklý v době svého vzniku. ()
Bos/chšt/í trosečníci, pozemšťané. Život je... věd/m/a fauny, nevratné vědomí pravdy. Závratný mág. Zvrhlý, zvlhlý faun. Opojná magnolie i hořký pelyněk. Rozladěná melodie. Život hoří, mokne, natropí se. Trpí, ničí jej ničí, nepoddajná, plodivá, brčálově /o/bludná síla v tropech. Agónie, šílenství šplhající po liáně. ()
Režie Bunuel, dialogy Raymond Quenau, a výsledek je přesto katastrofa. Asi to měla být studie charakterů v extrémní situaci, ale výsledek je prázdný a plochý. Nejvíce se to projeví na upoceném závěru, který obsahuje dvě "deux ex machina" - první jim zachrání životy, ten druhý potrestá ty, co se morálně provinili, a nechá přežít jen ty morálně čisté. Asi si Bunuel ctěl vyzkoušet práci s barvou, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč se nechal zlákat k adaptaci hloupé knihy. ()
Můj vztah k Buñuelovi je poněkud zvláštní. Jeho nejproslulejší surrealistické opusy mě (většinou) zase až tak neberou, zatímco jeho méně známé civilnější filmy mě dost často dokáží mile překvapit. Smrt v této zahradě rozhodně není dobrodružný film, tedy alespoň pokud za dobrodružný film nepovažujete třeba i Herzogova Aguirrea. Tohle je hlavně ve druhé půlce trochu podobná záležitost, a to nejen motivem putování skrz neprobádanou džungli, ale i jistou mystickou, lehce vyšinutou atmosférou s jemnými existenciálními podtóny. Všechny klíčové postavy jsou navíc skvěle nejednoznačně napsané, a když se ještě v obsazení sejde pro mě neodolatelná trojice Piccoli, Vanel, Signoretová, pak nemůžu jít pod čtyři hvězdičky... ()
Nějak vlastně nevím, co se tím filmem chtělo říct. Nefunguje ani jako dobrodružná historka, ani jako kritika jihoamerických režimů, ani jako nějaké podobenství o tom, že se můžete snažit žít tak nějak čestně, ale je to jedno, pokud jste křivě obviněni (postava hospodského, ale i kněze), ani jako absurdita (vojáci procházející zrovna kostelem během mše). Některé scény mi přijdou moc pomalé, jiné moc rychlé, navíc se film rozpadá na minimálně dvě části (ve městě a v dźungli). Což o to, krajina je pěkná, zato třeba Simone Signoret ošklivá až na půdu, to tam asi o ženské měli dost nouzi, vypadá jak na blond obarvená cigoška. Ve výsledku není film vlastně ani jedno z výše uvedeného, a Buňuela v tom vidět také nijak moc není. ()
Galerie (15)
Zajímavosti (2)
- Simone Signoret (Djin) vůbec neměla chuť film točit a letět kvůli tomu do Mexika. Vložila si proto do pasu nějaké komunistické dokumenty a doufala, že ji americké úřady při mezipřistání v New Yorku pošlou zpátky, ale ty ji bez řečí nechaly projít letištní kontrolou. (raininface)
- Během natáčení zjistil šéf místní policie, že herec Georges Marchal (Shark) má rád zbraně a střelbu, a tak ho pozval na hon na jednoho známého vraha. Marchal odmítl. (raininface)
Reklama