Sám proti všem

Nič oddychové, je to skôr znôška filozofických myšlienok v hlave jedného muža, čo mi pripomenulo Raskoľnikova zo Zločinu a trestu. Lenže to bol psychologický román par excellence a nie myšlienky ako: "Ženské sú potrhlé, pretože nemajú čuráka..." Áno, Kašpar Noé potvrdil, že nesiaha ani po Dostojevského rapavú pätu. (13.05.2020)

Scénář: Gaspar Noé .. Výborné prostřihové intro s úděsným zrychleným rytmem (resp. jen zrychlený původní film Carne). Jinak se ve filmu mnoho neděje, celé je to jen kolovrátek temných myšlenek a nadávek - na společnost, na život, na morálku, na nácky, na rodiče, na děti, na šukání, na svobodu, na cokoliv až do absurdního zauzlování, ze kterého vede jediná cesta - kulka do hlavy. Gaspar Noé používá pro tohle téma podivný, laciný styl, ale provokativní obsah jistě něco do sebe má. (19.01.2008)

Těžko stravitelný manifest nenávisti ke všemu a všem. Celým snímkem nás provází nepřerušovaný monolog hlavní postavy, která si to chce rozdat se světem, ať to stojí co to stojí. Gaspar Noé se neštítí dotýkat témat od nacionalismu, přes homofóbii po incest a rozehrává nepříjemnou hru o to, co všechno divák dokáže snést, ba dokonce ho v závěru několikavteřinovou časomírou nabádá, aby projekci filmu opustil ještě před poslední scénou. Ta ovšem už po předchozím dění není tak šokující, aby diváka vyloženě odrovnala. Nemohu se tak úplně rozhodnout, do jaké míry mi Noého násilná šaráda připadala samoúčelná, a proto si vyšší hodnocení nechám pro případnou další projekci. Jestli se k ní odhodlám. (10.07.2018)

Život je niekedy boj a človek, aby ho prežil musí bojovať. Len niekedy vám ten život rozdá vskutku otrasné karty a z vášho doterajšieho - ako tak dobrého - života nezostane nič. Jednou z ciest je tá, že na všetko zanevriete a zostanete naštvaný. Na všetko a všetkých. A o tomto je Noého film, o človeku. O človeku, ktorý je tiež naštvaný a možno včera prešiel po chodníku práve vedľa vás. Je to výborné, dobre natočené a Philippe hral a rozprával na jednotku. (07.09.2015)

S pojmy jako násilí, determinace člověka či pomsty se u Gaspara Noého setkáme často, objevují se ve všech jeho středo/dlouhometrážních filmech. Sám proti všem volně navazuje na předchozího Řezníka, v němž právě akt pomsty (hlavní hrdina se mstí za domnělé znásilnění své dcery, za což ho čeká vězení) narušuje dosud relativně klidný život Chevaliera, z kterého se stává zborcená lidská troska pasoucí po zadostiučinění. V úvodní krátké rekapitulaci Noé vyjíma nejdůležitější okamžiky z hrdinovy již tak nedokonalé existence a rýsuje mu ještě bezuzdnější exkurzi do skrytých hlubin duše. Po formální stránce se opět setkáme s graficky stejně vyvedenými mezititulky, jimiž režisér vede monolog, případně varuje diváka před následným dějem (POZOR. MÁTE 30 VTEŘIN NA TO, ABYSTE OPUSTILI TUTO PROJEKCI – upozorňuje na jednu ze závěrečných precizně vyvedených scén, jež se však později ukáže pouze jako režisérova mystifikace – hrdinova halucinace). Dynamika momentu se ukrývá i ve zvukově sekaných záběrech nebo v odrovnávající montáži, která povětšinou staví na kontrastech. Sugestibility se filmu dostává i hrdinovými vnitřními promluvami, jejichž tempo se s přibývajícím koncem mění v nekonečné chrlení zmatených názorů. Chevalierova filozofie se pod negativními vlivy (ztráta práce, závratné znechucení přítelkyní a její matky..) transformuje do zatvrzelé skepse, při níž lidi vnímá jen jako maso a lásku chápe jako genetickou nutnost k přežití kupčícího lidského rodu. Škoda, že i my nemáme nějakého toho Noého. (23.02.2005)