Sám proti všem

Hm, to byla teda dobrá hovadina. Celé je to o tom, jak nějaký magor pochoduje ulicemi, v myšlenkách neustále nadává na život a celý svět, který upřímně nenávidí a motá se kolem lidí, co jsou stejně nesympatický jako on. Celé to je totálně nihilistická úvaha nad světem, ve kterém žijeme a sice v něm sice sem tam padne zajímavá nebo pravdivá myšlenka, jenže se to celé tak topí v moři nihilismu, že to nakonec vyzní jenom jako výkřiky do prázdna. A v určité chvíli toho už je prostě tak moc, že mi to i místy přišlo směšné. Ale nebojte se, čeká nás tu happy end. Krásný incestní happy end, který nám ukáže jedinou radost v řezníkově životě. Byť je to po filmařské stránce povedené, po všech ostatních bohužel ne. Když všechny postavy nenávidíte, jak s nimi pak můžete soucítit? A ani nevím, jestli to náhodou nebyl záměr... A k myšlenkovému obsahu už jsem se vyjádřil dostatečně. Noého uznávám, bohužel to s ním mám jak na houpačce - něco se mi od něj líbí (Vejdi do prádzna (byť částečně), Climax) a něco absolutně ne (Sám proti všem, Zvrácený), tohle se bohužel řadí do té druhé kategorie. Depresivní to je, ale taky strašně otravné a až samoúčelné. 2* (02.01.2020)

Jeden z nejintenzivnějších filmových zážitků vůbec a zcela jistě nejintenzivnější Noé. Zvrácený byl OK, ale kromě těch dvou šokujících scén nic hlubšího nenabídl, Enter the Void bylo vizuálně přenádherné a celkově strašně pohlcující, nicméně v rámci Noého tvorby u mě Seul contre tous vítězí. Málokterý film mě dokáže zarazit do sedačky takovým způsobem a málokterý film ve mně vzbuzuje takové nechutenství k hlavní postavě (snesu opravdu hodně, ale zcela bez obalu říkám, že při jednom vnitřním monologu jsem neměl daleko k tomu, abych se poblil). Hlavní otázkou zůstává, jak moc je hlavní antihrdina „nenormální“ a odtržený od reality „slušných lidí“, protože i když nerad mluvím za někoho jiného, nemohu se zbavit pocitu, že takovéto peprné vnitřní monology vede čas od času snad každý člověk. Je tu pár extrémů, které (naštěstí!) vybočují z čehokoliv, co lze považovat za normální a lidské (odpřísáhnu teď na číkoli smrt, že bych svoji vlastní dceru nikdy neojel) plus mě tento film přesvědčil, že i francouzština může znít opravdu odporně (jakkoli jsem si doteď myslel, že je to čistý a nádherný jazyk). Jsem fascinován tou intenzitou, explicitou a tím, že si Noé nebere ani ty nejmenší servítky. Zážitek to byl ale znechucující a bolestivý. (09.11.2013)

Pěkná prasárna. Hlavní hrdina je nula, starý životem zmlácený looser, který o vše co dokázal přišel a veškerým svým jednáním všechno jenom zkazí. Žije svými vnitřními sebelítostivými, ublíženeckými monology, kde se vzpírá nenáviděnému světu. Ve svém vnitřním světě útočí na všechny, hlavně na bohaté. Důmá nad morálkou a postupně se dopracovává k vidění světa, kde může cokoliv, kde se může dopustit i té největší zrůdnosti. A konec konců proč ne? Proč se nechat tyranizovat hnusnou těhotnou přítelkyní a její matkou, proč to nevzít do vlastních rukou a neudělat rovnou to nejhnusnější? Proč se bránit k sexuální touze po vlastní dceři, proč nezajít ještě dál? Celou tuhle myšlenkovou onanii hlavního hrdiny doprovází poněku nepestrý a nezajímavý příběh. Nejdějovější je několikaminutové intro, kde nám ve zběsilém rytmu prostříhů na statické obrazy za doprovodu podmanivé hudby je převyprávěn hrdinův život až do jeho současného věku. To mě sice náležitě nakoplo, ale i zklamalo, protože mi potom bylo jasné, že už moc víc nedostanu a také jsem nedostal. Začátek je omyl, který musí nutně komukoliv, kdo sleduje zbytek filmu působit utrpení. Přesto neřikám, že je to špatný film. Velmi líbivá výbušná a akční forma.. Střihy doprovázejí výstřely, ošklivé filtry a zběsilé pohyby kamery dopomáhají utvářet prapodivnou atmosféru subjektivního nahlížení na svět očima hlavního hrdiny. Velmi netypický počin. Bohužel přes veškeré nesporné kvality díla, kdy nelze opominout skutečný účin, pochopení pomatenosti hlavního hrdiny, jsem nebyl silněji osloven. Film mi nesedl a já jsem neměl příliš velký zájem putovat dál s hlavním hrdinou, který mi byl příliš nesympatický. (08.11.2009)

tento silný film mě udržoval v napětí po celou dobu díky příběhu i specifickému způsobu vyprávění a hlavně jeho provedení, které bylo hodně netradiční a originální. Navíc herecké výkony byly přirozené a nenucené a díky tomu i uvěřitelné. Téma je drsné, ale ne brutální a dobře zobrazuje emoce vesměs poctivého člověka zatlačeného do kouta, kde mu navíc nepřeje štěstí a nikdo mu nechce pomoct. Vlastně ani nemůže kvůli neutěšené sociální situaci a tak mi to přišlo hodně aktuální. Sice je film hodně depresivní, ale svým způsobem mi dodal dost energie a proto ho můžu s klidem v srdci doporučit a dávám po zralé úvaze plný počet. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 0 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (01.08.2013)

Těžko stravitelný manifest nenávisti ke všemu a všem. Celým snímkem nás provází nepřerušovaný monolog hlavní postavy, která si to chce rozdat se světem, ať to stojí co to stojí. Gaspar Noé se neštítí dotýkat témat od nacionalismu, přes homofóbii po incest a rozehrává nepříjemnou hru o to, co všechno divák dokáže snést, ba dokonce ho v závěru několikavteřinovou časomírou nabádá, aby projekci filmu opustil ještě před poslední scénou. Ta ovšem už po předchozím dění není tak šokující, aby diváka vyloženě odrovnala. Nemohu se tak úplně rozhodnout, do jaké míry mi Noého násilná šaráda připadala samoúčelná, a proto si vyšší hodnocení nechám pro případnou další projekci. Jestli se k ní odhodlám. (10.07.2018)