Sám proti všem

Nepříjemná podívaná do jednoho staršího zkrachovalého života řezníka ve Francii. Bez budoucnosti, bez naděje, špinavé uličky nicoty. V hlavě si zdůvodňuje násilí a smrt. Konečná obhajoba incestu je zneklidňující. Je zajímavé, jak si mozek ve svých chvilkách najde omluvu na vše. Ty monology u všeho jsou zvrácené ale klidné. Jako mozek. (28.06.2022)

Nepřetržitý sled úvah jednoho muže doplněný filmovými obrazy. Studie nitra ztroskotancova. Výpověď by byla silnější, kdyby nebyla dovršena žádnou událostí. Několikrát v životě jsem se epizodicky ocitl mezi nýmandy a vypozoroval jsem u nich nemlich stejný zkratkovitý vzteklý negativismus. Lidé příliš hloupí aby dokázali řešit své problémy jsou na svět permanentně nasraní a veškeré tak oblíbené představy o jejich mravní čistotě jsou úletem přímo malickovským. Jenže pouhá studie bez spektáklu na závěr by nebyla tak zábavná. --- Jen mírná spokojenost. Tohle velké téma by si zasloužilo literárně silnější zpracování. Neříkám, že je to lehké; lidská nula je pro spisovatele jednou z postav nejnáročnějších. (28.09.2015)

30, 29, 28, 27, 26, 25, 24, 23, 22, 21, 20, 19, 18, 17, 16, 15, 14, 13, 12, 11, 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1. Boli ste varovaní. Pohodlne sa usaďte, prichystajte si pevné nervy a pripravte sa na to, že sa v nasledujúcich necelých 90 minútach v hrdinovi občas sami nepríjemne zhliadnete. Pozor, váš film sa práve začína. 100% (29.03.2015)

Pěkná prasárna. Hlavní hrdina je nula, starý životem zmlácený looser, který o vše co dokázal přišel a veškerým svým jednáním všechno jenom zkazí. Žije svými vnitřními sebelítostivými, ublíženeckými monology, kde se vzpírá nenáviděnému světu. Ve svém vnitřním světě útočí na všechny, hlavně na bohaté. Důmá nad morálkou a postupně se dopracovává k vidění světa, kde může cokoliv, kde se může dopustit i té největší zrůdnosti. A konec konců proč ne? Proč se nechat tyranizovat hnusnou těhotnou přítelkyní a její matkou, proč to nevzít do vlastních rukou a neudělat rovnou to nejhnusnější? Proč se bránit k sexuální touze po vlastní dceři, proč nezajít ještě dál? Celou tuhle myšlenkovou onanii hlavního hrdiny doprovází poněku nepestrý a nezajímavý příběh. Nejdějovější je několikaminutové intro, kde nám ve zběsilém rytmu prostříhů na statické obrazy za doprovodu podmanivé hudby je převyprávěn hrdinův život až do jeho současného věku. To mě sice náležitě nakoplo, ale i zklamalo, protože mi potom bylo jasné, že už moc víc nedostanu a také jsem nedostal. Začátek je omyl, který musí nutně komukoliv, kdo sleduje zbytek filmu působit utrpení. Přesto neřikám, že je to špatný film. Velmi líbivá výbušná a akční forma.. Střihy doprovázejí výstřely, ošklivé filtry a zběsilé pohyby kamery dopomáhají utvářet prapodivnou atmosféru subjektivního nahlížení na svět očima hlavního hrdiny. Velmi netypický počin. Bohužel přes veškeré nesporné kvality díla, kdy nelze opominout skutečný účin, pochopení pomatenosti hlavního hrdiny, jsem nebyl silněji osloven. Film mi nesedl a já jsem neměl příliš velký zájem putovat dál s hlavním hrdinou, který mi byl příliš nesympatický. (08.11.2009)

New French Extremity verze Taxikáře. V pesimistickém voice-over monologu se bahnící portrét filozofujícího magora z jatek, který je - mírně řečeno - nespokojený se svým životem. Proč Gaspar Noé přešel od těchto výživně ukecaných, ranařsky úpřimných a rebelantských zpovědí k bezobsažným vizuálním onaniím jako Vejdi do prázdna? Protože miluje Kubrickovu vesmírnou operu? Eh! Tímto celovečerním debutem dokázal vytřít zrak Ferrarovi a dosáhnout na Scorseseho! P.S.: Doporučuji taky “předfilm” Carne, kde příběh jatkaře začína. (12.05.2018)