poster

Tristana

  • Francie

    Tristana

Drama

Francie / Itálie / Španělsko, 1970, 95 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • sportovec
    *****

    Toto Bunuelovo dílo dodržuje to, co slibuje a nabízí. Chirurgicky přesný a nemilosrdný pohled na morálku vyšší španělské střední vrstvy na přelomu 19. a 20. století. Drsnost a až mrazivý nadhled tohoto uměleckého výsostného protokolu svého druhu paralelně postihuje nelítostně pokrytectví katolické i liberální konvence. Pustošivost jednoho přístupu vyvažuje zlobná zatrpklost druhého. Černá a bílá v této mrazivé, dech beroucí konfrontaci nemá místo. Skvělé herecké výkony - k Deneuvové a Reyovi bych bez obav přidal i Franca Nera a pro mne zcela neznámou skvělou Lolu Gaosovou - se neomezují jen na tyto protagonisty filmu; neméně přesvědčivé jsou i kavárenské a kostelní scény a podobně zdařilá je také kamera jak v intimních scénách Horaciova ateliéru, tak Lopeho bytu a ulic maloměsta, kulis, v nichž se ponurý příběh Bunuelových hrdinů odehrává. Hodnotový, vzájemně se křížící Lopeho a Tristanin posun jejich zásluhou dostává lidský obsah, plnokrevnou psychologii a přesvědčivé celkové ztvárnění. Tristanina proměna z katolicky vychované naivní dívky v až zločinecky cynického dravce v závěrečné, brilantně gradující scéně Lopeho umírání, který nesmlouvavě splácí ranu ranou a nezapomíná na nic ze starých účtů, je živena neštěstím, o něž se nezasloužila a jež v ní burcuje všechny sebezáchovné instinkty - bohužel tím nejpolitováníhodnějším způsobem (26letá herečka tu vytvořila v tehdejším svém mladičkém hereckém věku jednu ze svých životních rolí a je určitě hlavním tahounem filmu). Feministický ideál rovného postavení v partnerském vztahu, předsevzetí, s nímž vstupovala do své životní lásky k Horaciovi, tento vztah nakonec ničí a zabíjí. Pokud toto dílo má být v Bunuelově filmografii tím slabším, lze se oprávněně ptát jak vlastně definovat pokleslost hraného filmu jako takovou. Nadčasovost tohoto mistrovsky zvládnutého "pouzerealistického" díla, které má tak blízko k italskému neorealismu, je totiž až jednoznačně zřejmá.(11.1.2009)

  • Matty
    ****

    „Jsem tvůj otec i manžel. To záleží podle situace.“ Don Lope je pokrytec. Tvrdí jedno, činí druhé. Tváří se jako ženin patron, ve skutečnosti si ji přivlastňuje. Podobně ho Tristana nejdříve miluje (opravdu miluje?) a poté, co z ji její imobilita přiblíží snáze přivlastnitelnému majetku, nenávidí. Neboť ženy nezapomínají a sexualita nemůže být spoutána natrvalo (téma prostupující celou Buñuelu filmografii), pomsta se podávat bude. Za studena. Pomalu, plynule, s předtuchou neodvratného. Tak film plyne, tak Buñuel režíruje. Jedním střihem bez upozorňujícího titulku klidně přeskočí několik let. Nač zdržovat. Ani v takto odměřeném díle si tvůrce Andaluského psa neodpustil své surreálné sny, záběry ale rozhodně neplýtvá. Vtipně s nimi šetří. Jako když společně se psem vyžene z ložnice, kde se schyluje k milostnému aktu, také lačně přihlížejícího diváka. Tristanu by byla radost rozebírat z hlediska postav a herectví. Fascinující proměnu prodělává Catherine Deneuve, z defenzívy hladce přechází do útoku. Ale copak lze zvítězit ve válce proti sobě samému? 75% Zajímavé komentáře: sportovec, gudaulin, Lavran(26.10.2010)

  • Lavran
    ****

    Nebudu zapírat, že mi Buñuel sedne více v poloze plnokrevného surrealisty (ačkoli i zde na nějaké ty drobné excesy dojde), ale buď jak buď, jako soudce/kat buržoazní morálky, jejíž pokrytectví protahoval stokou snad v každém svém filmu, neměl konkurenta. Tristana je toho ukázkovým stvrzením, byť se v jeho tvorbě řadí spíš k průměrnějším výzvám. Za zhlédnutí však určitě stojí, třebaže se nejedná o žádnou vzpruhu do nepohody - jde totiž o velmi negativistický a cynický film. K naštvání všech modlářů přitažlivého vizuálna navíc trpí na přehnanou knižnost, což neblaze zpomaluje již tak utahané tempo. A technicky se také nejedná o nic světoborného (Buñuel natáčel své filmy v rekordně krátkých intervalech, pročež se není čemu divit). 3,5*(1.3.2009)

  • gudaulin
    ****

    Abych se přiznal, Krásku dne mám od Buňuela přece jen radši - je rozvernější a zároveň mnohem víc sarkastická než poměrně depresivní Tristana, jejíž ústředním tématem je zahořklost a z ní vyplývající nenávist. Nicméně v obou filmech se objevuje skvělá Catherine Deneuve a Tristana funguje především díky její přítomnosti a výbornému výkonu. Není to jen film o vztahu jednoho starého muže a nezralé dívky, ale taky snímek o společnosti své doby, o závislém postavení žen a o střetávání moderního světa se starými pořádky a hodnotovými žebříčky. Když se Don Lope konfrontuje s mladým umělcem a vyzývá ho na souboj, dostane místo přijetí výzvy ránu pěstí do nosu. I tak se mění svět, kde se ztrácí prostor pro starou patriarchální noblesu. Buňuel je břitký kritik pokrytectví starých měšťanských a šlechtických pravidel a z řady dialogů je znát jeho opovržení světem tzv. lepších lidí. Celkový dojem: 85 %.(3.10.2008)

  • ork
    ****

    For ME 84%(6.3.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace