Un chien andalou
An Andalusian Dog
Andalúzsky pes
Un Chien Andalou
Režie:
Luis BuñuelObsahy(1)
Při psaní scénáře si Luis Bunuel a Salvador Dali dávali záležet, aby nic ve filmu nebylo racionální. ANDALUSKÝ PES je 16 minut bizarních a surrealistických výjevů, které mohou, ale taky nemusí, něco znamenat. Ženské oko je rozříznuté vejpůl, muž za sebou táhne dva velké klavíry, na nichž jsou mrtví oslové a živí kněží, v díře v dlani se objeví množství mravenců... Surrealismus 20. let dominoval zejména ve výtvarném umění a v literatuře, teprve tímto kratičkým snímkem, na první pohled pouhou provokativní hříčkou, vstoupil i do hájemství filmu. Příznačná je zvláštní, jakoby halucinační atmosféra, která vytěsňuje potřeby vázat vyprávění do úměrných příčinnostních vazeb. Nad groteskní stylizací však vítězí bizarnost někdy až hrůzná - počínaje úvodním záběrem s rozřezávaným okem a konče pověstnou scénou, kdy mladík chtěje se dostat ke své milence táhne dva klavíry, na nichž spočívají mrtvá dobytčata, potřísněná krví a výkaly. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (409)
1 * za prořízlé oko a za mravence lezoucí z ruky ()
trojhvězdičkové hodnocení dávám jen kvůli tomu, že jde o kultovní dílo v době svého vzniku a snažil se šokovat a zpodobnit iracionální věci na plátně. Z dnešního pohledu je to jen spletenec výjevů, které sice stále vzbuzující emoce, ale smysl vzpoury se už vytratil, protože podobné scény můžeme vidět denně a občas mají i příběh. ()
Cynické, suché, chladné a morbidní. Sürealismus ve své plné síle. ()
Občas, jako není vždy třeba rozumět básni, k vám film promluví, aniž by se člověk musel pídit po jeho plném významu. V případě Buñuelova snímku se není ani čemu divit. Vždyť Andaluský pes je filmovým manifestem surealismu a ten se nikdy nesnažil být ke svému obecenstvu sdělný. Daleko důležitější než uchopitelný celek je fakt, že na nás film promluvil množstvím metafor a symbolik, nikoli kopírovaných z literárního prostředí, ale ryze svébytných, vlastních, filmových. Mohu říci, uzřel jsem rozpohybovanou báseň. Dlouho jsem přemýšlel zda to lze... a již v počátcích kinematografie se nacházela odpověď. Lze a mistrně. Jen je třeba nalézt své vlastní prostředky a jazyk. Račte se podívat pane Brabec. ()
pro doplněí filmového vzdělání určitě ano,jinak ale zastávám názor,že surrealismus patří apriori na plátno malířské,nikoliv filmové.Na druhou stranu zase neexistuje moc 16ti minutových filmů,které bych nepochopil :-) ()
Vobec neviem - a to doteraz neviem - o com to vlastne bolo, len viem, ze ma to fascinovalo. Akurat ze o trochu menej nez Tarkovskeho film Stalker 1979. Jo a viem, ze velku rolu v tom hral surrealizmus. Vyznam sa sice do surrealizmu, ale pre mna je to len dalsi -izmus. Premudrele reci a ynteleguanske kecy rad prenecham ostatnym. 69 % ()
Doporučuju k schramstnutí: andaluská bábovka. ()
Břitva s okem je hnus. To je jeden fakt na úvod. Ten zbytek? Nejsem vyznavačka surreaslismu a tohle je na mě zjevně až příliš experimentální.. Vůbec jsem to nepobrala, nedává to smysl. ()
Viděl jsem také až verzi z r. 1961, ale i tak si dovolím říct, že jsem z ní měl hlavu jako useknutou ruku. Každopádně pokaždé, když to vidím, slintám blahem mravence...a dovolím si říct, že podle mého osobního výkladu je film místy sklouzává až do podoby zžíravě černé, ale pořád ještě komedie...i když, co já vím. A navím, ruku na srdce, kdo z jiných režisérů dokázal dostat svůj debut do dějin filmu výmluvnějším způsobem, než zrovna Bunuel. ()
Pro mě je to jen taková surrealistická efektní hříčka, slavná pro jména svých tvůrců. Ale ač němý film, skvělý je soundtrack s melodiemi franzouzského tanga. ()
starší a časově mnohem stravitelnější Mazací Hlava. ()
Přepsáno v březnu 2019. Andaluský pes je originálně rázným vkročením Luise Buñuela do světa filmu. Andaluský pes je uměleckou obsesí výtvarníka Salvadora Dalího a básníka Buñuela. Andaluský pes má nejvyšší hodnotu z historického hlediska světové kinematografie. Andaluský pes je jedním z nejvýraznějších uměleckých filmových počinů a surrealismus tehdy dostal nové prostory k experimentům a provokacím. Avantgardní vzdor uchopil svou příležitost k niternému vyjádření umělce. Zasuté myšlenky lidského podvědomí se přes představy a vzpomínky na sny v rozdivočelých tazích štětce filmové kamery i v symbolických náznacích a gestech odhodlaně brání konvencím a zaníceně útočí ve svém přesvědčení. Motivy pochybují o jistotě, přítomnost doby je uchvácena novým nehlasným zvukem v pohybu, pocit se vzhlíží v podstatě bytí, obrazové kompozice si vychutnávají svoji nespornou chvilku slávy a triumfují své provokativní zrození. Hlavním živoucím objektem surrealistického dráždění je Simone Mareuil v nestálém erotickém opojení. Z dalších uměleckých artiklů zaujme nesnesitelná skutečnost snu a nejistá podstata Fano Messan, hlavní mužský manekýn a rozervanost vnitřního světa Pierre Batcheff, druhý mužský manekýn lásky a smrti Robert Hommet i osobní přítomnost obou generálních tvůrců uměleckého filmu. Andaluský pes je uměleckým počinem. Lze ho považovat za sebestředný, ale zároveň je také nebojácný, provokující a jedinečný. Salvador Dalí a Luis Buñuel odhalili své umělecké ztopoření. ()
Pokus Dalího a Bunuela o to, aby ve filmu nebyl ani kousek příběhu a nic nedávalo smysl se výborně podařil. Snové prvky byly mistrně převedeny na plátno - nejznámější scéna s rozříznutým okem doplněná o záběr na úplněk "rozříznutý" mrakem mi připadala velmi nápaditá, avšak jako celek snímek není zrovna něco, co by člověk musel vidět vícekrát. ()
Tento snímek nám pouštěla dějepisářka, abychom si dokázali představit pojem surrealismus. Nyní si pod ním nepředstavím nic jiného než kudlu v oku. Buňuel a Dalí vytvořili absolutně nepochopitelnou bizární záležitost, kterou já pokládám za umění, ale ne takové, které by mě ohromilo. Za ocenění to ale stojí, už jen z důvodu tehdejší doby. ()
Povedal by som, že Un Chien Andalou sa v niektorých veciach podobá na Lynchove krátkometrážne prvotiny (alebo skôr naopak?), paralely medzi jednotlivými scénami a zmysel niektorých vecí by ste hľadali márne, ale na rozdiel od spomínaných Lynchových kraťasov sa na tento snímok pozerá celkom dobre a za zmienku stojí aj chytľavý hudobný sprievod. A tiež som zistil odpoveď na otázku, ktorá ma už nejaký čas trápila - áno, ženy si podpazušie holia už dlhú dobu. Minimálne od roku 1929. ()
Jeden z nejznámějších záběrů... =D ()
Surrealistická klasika, která stála na počátku mého zalíbení v tomto uměleckém směru a hlavně v obrazech na filmu se podílejícím mistra Dalího. Do té doby jsem znal akorát Terry Gilliama a jeho humorné kresby v Monty Pythonech, nicméně Buňuelova prvotina mě přinutila dívat se na avantgardní umění trochu z vážnějšího úhlu. Rozříznuté oko a mravenci v dlani jsou zasloužená klasika, ale zbytek filmu není o nic horší... 100% ()
Surrealismus, co víc na to říct...čekal jsem větší odvaz. ()
Bunuela miluji, stejne tak respektuji Daliho a mam rad stare filmy. Tento spolecny projekt me ale trochu obesel. Asi jsem cekal prilis. ()
Úspěšný pokus o převedení surrealistické metody (protože surrealismus je zásadně metodický) na filmové plátno.A ten čas..: "Il était une fois... Huit ans aprés . Pers trois heures du matin... Seize ans avant . Au printemps...." ()
Související novinky
LFŠ ocení Hynka Bočana a Milana Lasicu
Letní filmová škola Uherské Hradiště, která se letos koná v termínu 26. července až 4. srpna, přivítá dva významné představitele česko-slovenské kinematografie – režiséra Hynka Bočana a herce Milana… (více)
Projekt 100 pro rok 2008
V první půli příštího roku připravila Asociace českých filmových klubů už 14. ročník Projektu 100, který nabídne do české distribuce dalších deset kvalitních a celosvětovou kritikou oceňovaných… (více)