Mléčná dráha

Bunuel z vas krestana rozhodne neudela, za to vas ale vtipnym zobrazenim absurdity nabozenstvi chytre pobavi a donuti zamyslet se, protoze veci zde nejsou podany az tak cernobile, ale spis formou velmi sofistikovanych metafor, na jejichz pochopeni a plne doceneni se docela hodi mit nejakou predchozi znalost otazek viry, cirkve, pripadne nactenou bibli. Kazdopadne moje vize je, ze Mlecna draha je jeden z filmu, ktery je promitan na kazdorocnich pedo-parties, ktere ve Vatikanu porada papez a jeho pratele. 7/10 (07.03.2012)

Sice mě nikdy nenapadla otázka, jak by asi mohlo vypadat něco jako road movie v podání Luise Buñuela, nicméně v Mléčné dráze jsem na ní nečekaně dostal odpověď. ;o) Dva poutníci, jeden mladík a jeden stařík, putují a to "horizontálně" v prostoru napříč krajinou a dvěma státy, současně i "vertikálně" v čase různě po okamžicích celého našeho letopočtu a do třetice v sobě putování nese od začátku i duchovní rozměr. Bohužel z onoho pěkného putování s několika vyšperkovanými momenty (jako když se dva putující setkávají v hospodě s lidmi spřed pár století nazpátek a za chvilku jí kontrolují příslušníci moderní policie :)) asi pro mě zůstanou jen nepatrné vzpomínky – jak se brzy ukázalo, hlavní devizí zde představuje něco jiného. Zmíněný originální námět bych dokázal více ocenit, kdyby zpracování nebylo v každé scéně prošpikováno nejrůznějšími náboženskými obrazy, produkcemi, neustálými citacemi z Bible... Sám, ač nevěřící, se snažím ve vztahu ke křesťanství zachovávat minimálně toleranci, mám přibližně stejný názor, jaký zastával i Buñuel, že víra může být opravdu krásná věc, ale nesmí se s ní přehánět... i k posvátným věcem lze být kritický a jakýkoliv fanatismus v tomto směru se může lehce proměnit ve velké zlo. Tahle dávka obscénnosti při vysmívání se z náboženského fanatismu ale byla i pro mě místy poněkud přes čáru, v lepším případě mě většina těchto výjevů "jenom" nudila. Z některých provokativních scén (zvláště to ukřižování jeptišky) na mě číšela až samoúčelnost a výsledný dojem z filmu jako celku je pro mě rozporuplný. Neb jeden pěkný nápad v dějové zápletce, jenž mě docela okouzlil a bavil, je tu sklouben ruka v ruce s druhým nápadem, z něhož jsem byl naopak dost nepříjemně rozčarován. 60% (27.06.2020)

Co se všechno může stát na cestě pod Mléčnou dráhou, jaké náboženské úvahy a skutečnosti na nás čekají podél cesty k Jakubovu hrobu. Dvě stručné polemiky: a) Pohrobek - Luis Buñuel není v otázce římsko-katolického náboženství amatér, a také obsah a forma filmu jsou v souladu (jak jinak pojednat o absurditách tohoto učení, ze kterého vyzdvihuje tři základní dogmata - viz film sám). Nemluvil bych proto o "slepenci", protože, jak jinak pojednat něco, co už je samo slepeno. (Poznámnka o Pavlovi z Tarsu, zakladateli křesťanství, je případná.) Přitom samozřejmě nejde o výsměch ani o útok na jakoukoli víru, Buñuel se nikdy nevysmívá. b) Martin C. Putna - už dát tomuto filmu podtitul "Koláž výsměchu a nenávisti" se blíží projevům holčiček z Lamartinovy školy: "Kdo by se vysmíval... anathema sit! (ani česky se mi to nechce psát)". V závěru říká: epizody a citace jsou vytrženy z "dobového a žánrového kontextu". Dobře, doplňme ho: Dva tisíce let boje o moc na všech kontinentech, který stál život miliardu lidí. - Jinak Buñuelovy informace, stejně tak jako Putnovy, jsou k volnému použití. (08.12.2014)

Věhlasný mexický spisovatel Carlos Fuentes o "Mléčné dráze" prohlásil, že jde o revoluční, radikálně proticírkevní dílo. Jeho neméně slavný argentinský kolega Julio Cortázar se naopak nechal slyšet že mu připadá, jakoby tento film zaplatil Vatikán. Takže si můžeme vybrat. Sám Luis Buňuel se nade všemi rozličnými výklady jen pobaveně usmíval pod vousy. (17.11.2007)

Jen Luis Buńuel si může dovolit, aby se hlavním hrdinou jeho filmu stala církevní dogmata. Cesta poutníků do Santiaga de Compostella tvoří jen linii, na níž jsou jednotlivé epizody navěšeny jako korálky na šňůru perel. V křesťanských dogmatech (s oblibou o vztazích v Božské Trojici nebo o míře božství a lidství krista) Buňuel nachází krásu a poezii. Nesmyslnost jednotlivých scén jakoby stále měla kořeny v Buňuelově surrealistické minulosti. Pokud dokážete najít v tomto tématu stejně jako Buňuel poezii a estetické zalíbení, film si opravdu užijete (stejně jako já). V opačném případě si ho můžete užít alespoň jako boj proti náboženskému tmářství. (Podobný výklad filmu dává i Martin C. Putna ve Filmových listech Projektu 100. Mylím však že chybně.) (26.05.2004)