Muž proti muži

Teda, ještě že každý z těch padouchů měl tak výrazné a neopakovatelné poznávací znamení (náušnice, tetování atd.) a ještě ho tak ochotně během úvodního přepadení ukázal. To bylo opravdové štěstí :-) Pak by se nebylo komu mstít a to by byla veliká škoda, protože Muž proti muži je velice zdařilý western, nad kterým se tyčí dvě veliké osobnosti, dvě slavná jména spaghetti westernů: Lee Van Cleef a Ennio Morricone. Jeden předvedl přesvědčivý výkon a druhý podpořil snímek podmanivou hudbou. Ale nejsou to jen tito dva ostřílení westernoví borci, protože Muž proti muži dále nabízí sebejistou režii a především velice zajímavý a napínavý scénář plný zvratů. A když se k tomu všemu ještě přidá John Phillip Law se slušným hereckým výkonem, tak snímku není skoro co vytknout. Tedy až na hodně teatrální pády zastřelených padouchů, které mi docela výrazně kazily jinak skvělý zážitek. (11.10.2011)

Pro mne osobně zklamání. Naštěstí to má konečně scénář, ale stejně jde o směs několika westernů (Sabata, Sedm statečných aj.), kde ani ta Morriconeho hudba není až tak úchvatná. A ne každý modrooký blonďák má charisma Franka Nera, Terence Hilla nebo Clinta Eastwooda - Law vypadá spíše tak nějak vykuleně, i když se snaží o drsný pohled, a to každou scénu s ním jakožto mstitelem zabíjí. Dobrý je sice ten vztah Van Cleef - Law, ale zbytek je taková žánrová selanka bez nápadu. A s chybami v obraze, až to bolí: brána, kterou vyhodí bandité do luftu, je na konci opravená a bez známek ohně, mexičtí sedláci zabití během prvního nájezdu nikde neleží, stejně jako potom ty desítky banditů, kterých byl posléze snad nekonečný počet - ani mrtvoly těch před branou, ani těch za branou, čistý dvorek. Asi je odvál písek. Plus občas podivné skoky v příběhu. Nebyl to špatný western, ale přišel mi zbytečně zdlouhavý a bez většího nápadu. (29.12.2016)

Co si budeme povídat, Ennio Mirrocone je lákadlo do každého filmu. A musím říct, že je úplně jedno, že se jedná o spagetti western, kde, se musím přiznat, neznám nikoho. Režisérem počínaje a herci konče. Stejně se ale Lee Van Cleef ukázal jako správnej ranař a John Phillip Law jakožto mladá americká kopie Terence Hilla taky nebyl k zahození. Nakonec je to sice klasická cesta za pomstou, ale v kulisách natolik zajímavých a s hudebním podkladem natolik kvalitním, že by byla škoda tento film jen tak přehlížet. (18.01.2021)

Katastrofální dabing, ve kterém se herci s výjimkou Aloise Švehlíka a Karla Heřmánka snad ani nesnaží podávat nějaké výkony, naprostá většina zvuků zaniká, Morriconeho hudba zrovna tak a vypjaté scény, jako je ta úvodní, se mění v ubohou frašku vzbuzující maximálně posměch. Tak v takovém podání nám Česká televize nabídla tenhle spaghetti western, který bude v původním znění dost pravděpodobně lepší. Ačkoliv nemám stahování filmů příliš v lásce, takováhle odfláklá práce mě k tomu prostě donutí. Třikrát fuj. (08.05.2016)

Lee Van Cleef v roli mstitele. Napínavý děj, napětím připomínající až krimi příběhy je zasazen do prostředí Divokého západu. Tvrdí chlapi, rychlá střelba a zajímavý děj nabízí kvalitní zážitek z filmu. Bylo zvykem, že italská westernová produkce té doby (spaghetti western) byla spíše úsměvného rázu. Tento film je však poněkud jinde, což mu alespoň z mého hlediska dává punc kvalitního (byť neamerického) westernu. Zážitek z filmu umocňuje krásná Morriconeho hudba. (26.05.2008)