Simon Birch

Přestože je John Irving snad v každé tuzemské domácí knihovně a přestože já jsem vášnivý čtenář, nějak se mu celý život vyhýbám. Jednou jsem zkusil číst Svět podle Garpa a nedopadlo to. A ani na plátně nám to spolu nějak neladí. Svět podle Garpa jsem doslova z vypětím sil dokoukal, Pravidla moštárny jsem nikdy nějak neviděl celé (takže to je možná dobrý film) a tuhle "Modlitbu za Simona Birche" jsem protrpěl. Je to ale absolutně úplně o hovně. Pořád dokola nám vypravěč a titulní pidihrdina sděluje, že teď se změní něčí život, že teď se děje něco obrovského, že Simon je určen k něčemu makabrozně velikému, že teď se začne věřit v Boha, a jako podkres těmto proklamacím se na plátně odehrává neemocionální otravná nuda. Navíc je hlavní liliput tak otravnej (bohužel jsem to viděl s dabingem a ten tomu asi nepřidá), že by ho člověk nakopl, až by do prdele letěl... A přitom člověk tak nějak cítí, jaká síla byla v Irvingově předloze, co bylo jejím poselstvím. Ale tenhle film tak nějak klopýtá, chvilku se věnuje tomu, chvilku něčemu jinýmu, postavy pro mě postrádají motivaci a jakýkoliv rozměr, jsou to jenom loutky, které pronáší hlubokomyslná hesla. A u tohoto typu filmu je to stěžejní problém. No prostě to stálo za hovno, vypadá to staře, levně, otravně, hudba generická, jen ten Jim Carrey si to neuvěřitelně dává... ;-). Dávám jednoho dobře rostlého liliputa. (04.05.2020)

Nakonec udělím plný počet. Simon Birch kráčí po cestičce příjemné dramedie, která z těží jak z dramatické, tak komediální tváře filmu maximum. Repliky postav a postavy samé jsou výborné. Kde je humor se smějete, kde se filozoficky debatuje, tam se zamyslíte a kde mají šplouchat emoce, tam ve většině scén cítíte co máte. Simon Birch je tak filmem se silnými hlavními hrdiny. Se silnými vedlejšími postavami, a proto tedy i se silným dějem. Nevím jaká je předloha - podle informací dosti odlišná - ovšem to nic nebere na kvalitách tohoto snímku. Ten u mě splnil vše, co jsem očekával a navrch ještě něco přidal. Postě a jednoduše... tento film má duši a tak minimálně zkuste mu svou pozornost věnovat. Nejlepší scéna: vánoční besídka nedělní školy. 85% (08.08.2014)

Simon Birch ala Irwingova Modlitba za Owena Meanyho. U tohoto snìmku jsem nevěřil svým očìm. Prakticky doslovný scénář vytažený z knihy, a o to většì překvapenì, kdy se tvůrci se všemi postavami trefili do mé fantazie. Pro mě v tomto smyslu ojedinělý zážitek. O přìběhu zde nenì co psát, kdo jej zná, tìm lépe, kdo ne, měl by rychle napravit. Za mě palce nahoru a těšì mě, že zfilmované knihy Johna Irwinga hladì na duši i televizního diváka. (07.01.2014)

Příběh prťavýho kluka, kterej byl větší, než všichni ostatní. Hned v první scéně se dozvíme, jak to s titulním Simonem Birchem dopadne. Pak už jde jen o to, jak se to rejžovi povedlo odvyprávět. Celkem jo. Po dlouhý době jsem viděl drama, které dokáže chytnout u srdce. Drama u kterého diváka mrzí, že to nedopadlo trochu líp, protože si všechny postavy oblíbil. Sice mě závěr připadal trochu manipulativní, ale celkem jsem to zbaštil. Titulní dvojice dětských herců hraje slušně (pořád jsem si řikal, odkud toho Josepha Mazzella znám a pak mě to došlo: v devadesátým třetím pobíhal po Jurským parku), Oliver Platt, David Strathairn a Ashley Juddová jsou jedním slovem skvělí! Režisér Mark Steven Johnson ukázal že umí, škoda, že od té doby točí samý kraviny. (25.10.2010)

Námětově dojemný příběh chlapce, který se narodil s růstovou vadou zvaného nanismus, mající touhu pochopit jednu pro něj zásadní věc. Jaký je s ním Boží plán. Ví, že vše, co se děje, má svůj důvod, takže věří, že Bůh s ním naplánoval něco, co z něj jednoho dne udělá hrdinu. Scénář byl inspirován románem Johna Irvinga, který byl vydán i u nás, pod českým názvem  'Modlitba za Owena Meanyho', který si pro svou režisérskou prvotinu napsal Mark Steven Johnson. Dle svých vlastních slov se zaměřil pouze na první část románu kvůli výraznějšímu tahu na branku. Není to nic jiného než příběh chlapce Simona, sice abnormálně malého vzrůstu, ale mající srdce hrdinských rozměrů. A v tom je právě jádro pudla. Jeho prostřednictvím se tak zkoumá témata o přátelství, rodiny a víry a to pohledem velmi bystrým a s jemným humanistickým dotekem. Vznikl tak film mající hloubku i úsměvnost. Simon je kluk jako každý jiný. Má své záliby i sklon k lumpárnám, ze kterých všichni dospělí kolem něj doslova šílí. Dětští herci se před kamerou předvedli jako naprostí profesionálové, čímž dali svým postavám ohromný sympatický obraz, takže vzniklo naprosto skvělé emotivní filmové dílo.  “Věci se změní, když ze mě udělá Bůh hrdinu.” “Musíš přestat takové věci říkat, Simone.” “ Proč, když je to pravda.” “Nemáš žádný důkaz.” “Já ho nepotřebuji, mám svou víru.” Osud je sviňa a Simona zasáhne víc, než by si přál. I tady by se dala použít věta - těžký život dobrodruha - a v tom je právě celé to emotivní kouzlo jednotlivce, které míří tam, kam zřejmě Boží vůlí měl.  “ Simone Birchi, je nějaký důvod, proč sedíš v rohu?” “Přemýšlím o Bohu.” “V rohu?” “Cesta k Bohu není jen středem místnosti.” Sice to není přímo artový film, ale určitě se jedná o malé filmové mistrovské dílo s filosofií života prostřednictvím víry a Boží vůle, aniž by to jedinkrát spadlo do nějakého náboženského fanatismu. Nic než obyčejný příběh dětského světa s etudami, které moc dobře známe, avšak přeci jen poněkud jiným pohledem. (25.03.2022)