Červený stan

Nejen Artkida je pro zocelené muže. Totéž platí i i o Červeném stanu, jehož znázornění o morální síle člověka a zdůraznění nezlomné vůle přežít mě zcela minulo obloukem. Vinu přikládám nejenom halucinogennímu hávu, ale i celkové roztříštěnosti děje. Celá záchranná akce působí neuceleně a emoce tak vyznívají do prázdna, což je vzhledem k tématu dosti velký nedostatek. Nevím jak je na tom kratší verze, nicméně mnou viděná ruská by skvěle posloužila jako náhražka léku na nespavost, protože díky této "nervydrásající" operaci jsem dvakrát úspěšně zavítal do říše snů, ve kterých už ale Claudia Cardinale bohužel nebyla... :-) (09.12.2013)

Psychologický snímek o strachu ze sebe sama, z vlastního zklamaní, o sebemrskačské potřebě vkládat jiným do úst pohrdání a také o touze přežít je spíše dramatem než dobrodružným filmem. Zamrzí snad jedině to, že Běhounka nehrál nějaký Čech, ale Jurij Vizbor. Ale to je jediná výtka, kterou k filmu mohu mít. Kalatozov opět sází na skvělou kameru, která není tak objevná jako v Já Kuba, ale zato je mnohem emotivnější. Spolupráce nejlepšího italského skladatele filmové hudby se spoluautorem původní dokonalé muziky k Jen počkej, zajíci! také dopadla na výtečnou, i když hudební doprovod filmu překvapivě inklinuje spíše k ruské filmové klasice. (25.05.2014)

Viděna kratší (dvouhodinová) verze, v českém, původním, skvělém dabingu. Vystřihl bych scénu, ve které Eduard Marcevič (Luděk Munzar) opouští příběh, její celkové vyznění je děsně nevhodné (SPOILER: žádat o vykoupání hrobu a pak tam poskakovat a čekat, až to chudáci utahaný sekerou vytesají, protože já jsem moc unavený a musím tu zůstat - to prosím vymyslel kdo?). Conneryho jsem několik minut nepoznal, o dabingu Martina Růžka nemá smysl polemizovat, stejně tak skvělý je i Josef Větrovec (Peter Finch). Ve filmu se objevují silnější momenty, do příliš hlubokých katastrofických vod se scénář nicméně nepouští. Působivá hudba na konci. (10.01.2015)

Arktida není pro člověka... Silný záchraný velkofilm, který díky snovému halucinoidnímu rámu získává mnohem temnější rozměr. První polovina se trošičku táhne, ale pak atmosféra začne houstnout. Nejpůsobivější scénou je bezpochyby Amundsenův nález pustých trosek Italie. Působivé záběry na ledovou pustinu a Morriconeho hudba dávají snímku tolik potřebnou krásu obklopenou beznadějí. Herecké výkony jsou výborné. Závěrečný verdikt, přináší rýpnutí do lidskosti, které je více než na místě. /// Viděna původní ruská verze. (23.01.2013)

Strhující mezinárodní filmařská spolupráce s řadou nesmírně atmosférických a bravurně natočených scén. Viděl jsem dvouhodinovou verzi a doufám, že se někdy dostanu k té 195minutové, protože tohle byla vážně senzační podívaná. A ten Conneryho závěrečný monolog... A ta Morriconeho hudba... A ta scéna s hrobkou... A vůbec to všechno. (13.08.2012)