Slon

Spoiler: Podobně laděný snímek je i estonský Klass (2007). V Klass se hlavní zápletka odvíjí od šikanovaného chlapce, který je zároveň hlavním hrdinou (konec v Klass je jen taková hrozivá tečka). V Elephant jsou motivace kluků-vrahů trochu jiné (chtějí si vyzkoušet počítačovou střílečku naživo, jak moc jsou ve škole outsideři nevíme). Není zde vlastně ani příběh, jenom poskládané obrazy dětí v jejich zdánlivě normálním dni ve škole, který vyvrcholí krvavou řežbou. Americké, ale určitě ne špatné. (08.08.2010)

METAKRITIKA KE KRITIKÁM ELEPHANTA - předně: nevím, proč se zde několikrát objevuje pojem „tarantinovsky nelineárního“ vyprávění spolu s rčením, že „to už tady přece bylo“ – neplést si pojmy s dojmy: Tarantino nelineární vyprávění nevymyslel, to zde bylo už dávno před Tarantinem, akorát ho velmi rád využívá. Co takhle např. Rashomon? – tam „to“ bylo taky. Takže pokud chce někdo banalizovat formu takovými výroky, měl by brát na vědomí i z toho plynoucí reakce. Dále postoj k relevantním a nerelevantním (nebo nadbytečným) záběrům a celkovému „chladnému přístupu“ – Gus Van Sant natočil rok před tím jeden ze základních snímků tzv. vyprázdněné narace (Gerry) a zde se pokusil tento přístup dále rozvíjet. Kritika dlouhých a redundantních záběrů a znemožnění pociťování empatie k postavám je tudíž zcela vně zvoleného diskurzu: kritizovat film Karate tiger kvůli nadbytečnému násilí, které někoho nemusí bavit, je úplně stejně mimo mísu. To není kritika jednoho filmu, ale celého žánru nebo zvoleného formálního přístupu a jestliže někdo odmítá celý přístup, nemá smysl, aby se zabýval jedním filmem, který to potom zbytečně odskáče. Co se týče věrohodnosti a nevěrohodnosti chování lidí v krizové situaci: mě osobně chování šokované dívky nečinně stojící nad mrtvím tělem chlapce nevěrohodné nepřipadalo. I když jsem se do podobné situace nikdy nedostal, nemyslím si, že drásavě hektické srdcervoucí klišoidní scény, známé z masové produkce, jsou pravděpodobnější a psychologicky lépe korelující – chcete-li. Je ovšem jasné, že zanechávají silný dojem „pravosti“ – proto zřejmě to odmítání chladného přístupu, který na nás tak nějak nesprávně a podivně působí. Naopak introvertní a zcizující pohled Elephanta nám umožňuje nevšední podpovrchový přístup k animovanému konfliktu. Ponořením se do na první dojem nesouvisejících a nadbytečných záběrů vyvstává akt nepochopitelného násilí s mnohem větší naléhavostí. Stačí pouze letmý záběr na chlapce vniknuvšího na dívčí toalety s automatickou zbraní v ruce a předchozí scéna se rázem stává fatální, neboť se v ní nemuselo stát vůbec nic, ale stalo se TO právě TEĎ. Nesouhlasím s názorem, že film končí u zobrazovaného násilí a neobsahuje katarzi. Katarzi nenajdeme na konci snímku, jak jsme tomu navyklí u řeckých dramat a dalších klasických vyprávěnek, stejně jako jí nepředchází žádná katastrofa ani krize, ale všechny tyto fáze navzájem prostupují celým filmem a transformují se tak do jednoho organického celku – zde je pak odůvodnění toho „tarantinovsky nelineárního“ vyprávění. (08.05.2007)

Viem presne čo chcel týmto filmom G.V.Sant povedať, ale neviem, či práve tento pohľad bol práve najšťastnejší výber. Ukázať študentov a chod školy ako takej z všemožných pohľadov bolo fajn, ale po hodine som už toho mal dosť a v duchu som si vravel, že by sa už konečne mohol začať črtať nejaký príbeh. Po čase začalo byť jasné o čo pôjde. Masaker v závere je síce poriadne oživenie, ale vzhľadom na predchádzajúce minúty by som si vedel predstaviť aj drsnejšiu depku. Navyše samotný záver, kde si má divák domyslieť, ako detskí ozbrojenci skončia, to mi tiež nesedelo. Iba na jedno pozretie. 60%. (24.08.2010)

Van Santův pohled na obyčejné žáky, jedné obyčejné školy, kde nakonec dojde k velké tragédii. Režisér vyloženě neodsuzuje, jen chladně vypraví, co se mohlo odehrát v hlavách nijak výrazných mladíků předtím, než se odhodlali k jednomu z největších masakrů na americké střední škole. Gus Van Sant nepřichází s ničím novým ale i tak z jeho pohledu mrazí. (05.09.2023)

Tak mám za sebou druhý a zároveň poslední snímek, který nám v premiéře nabídla v rámci Amerického nezávislého léta 2009 Česká televize. A mé pocity? Mám-li být upřímný, tak film Slon na mě působí trochu rozpačitě. A těžko říci, čím konkrétně je to způsobeno. Věděl jsem, že tohle má být o masakru ve škole Columbine, a pan režisér zřejmě tušil, že lidi se na to budou chtít podívat jen kvůli tomu sériovému vraždění, a tak to odkládá až na nejzazší možnou dobu a předtím nám ukazuje životy jednotlivých zúčastněných a představuje nám tyhle jednotlivé aktéry. A je pravda, že to je s velikým odstupem, takže jsem si nestihl k nikomu z nich vytvořit nějaký větší vztah. Pravdou ovšem také je, že některé záběry byly naprosto zbytečné (plující mraky, kamera jdoucí za jednotlivými aktéry i několik desítek vteřin), jiné naprosto nereálné (nikdo neutíká v knihovně před střelci, jeden týpek si je fotí, další holka jenom čumí, další se jde nechat odprásknout dobrovolně). Ale na druhou stranu je na tomhle filmu něco, co se mi velmi líbilo. Těžko říct, co to je, ale fakt je ten, že prostě tomuhle filmu nedokážu dát nízké hodnocení. Jedná se podle mého názoru určitě o povedený film, který stojí za to vidět. Já prostě toho času stráveného s tímto filmem nelituji. Ale přesto si myslím, že když už nějaký film o masakru na Columbine, tak spíše doporučuji 50minutovou dokumenátrní rekonstrukci Masakr na střední škole Columbine z roku 2004, kterou u nás taktéž vysílala Česká televize a která je v mnoha ohledech lepší nežli film Slon. Pokud se k tomu dostanete, tak opravdu doporučuji. Jinak filmu Slon tedy po zralé úvaze uděluji čtyři hvězdičky. (10.08.2009)