Gerry
Obsahy(1)
Alegorický příběh o dvou spolužácích, kteří se vydají na symbolickou cestu zvláštní krajinou nejmenovaného přírodního parku (natáčelo se v kalifornském Death Valley a v argentinském národním parku Valle de la Luna), aby posléze zjistili, že se ztratili v poušti a zůstali odkázáni jen sami na sebe. Putování hrdinů oba se shodou okolností jmenují Garry je metaforou cesty člověka životem a režisér Gus Van Sant vidí východisko z duchovní prázdnoty současného světa v úniku k jediným skutečným hodnotám k přírodě a přátelství, na kterém jsou oba hrdinové závislí. Gus Van Sant spolupracoval na přípravě scénáře s představiteli hlavních rolí Casey Affleckem a Mattem Damonem, jednotlivé scény jsou ovšem výsledkem improvizace obou herců přímo při natáčení. Jejich výrazná autentičnost zaujme v kontrastu s dlouhými poetickými záběry krajiny, které Gus Van Sant kreslí ve spolupráci se svým kameramanem Harrisem Savidesem. Sám se přiznává k výrazné inspiraci evropskou tvorbou, zejména filmy Andreje Tarkovského a maďarského režiséra Bély Tárra (Satanské tango). Závěrečné titulky jsou věnovány památce Kena Keseyho, jehož cestu autobusem napříč celými Spojenými státy na konci 60. let popsal ve své knize Kyselinovej test "The Electric Kool-Aid Acid Test" spisovatel Tom Wolfe. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (64)
Krásný přírodopisný dokument... kecám, je to dobrodružný film s prima tipem na zátěžák, při kterém si pročistíte hlavu: "Na místo startu se dopravíme autem, dál se jde pěšky, s sebou jen festovní boty a dobrou náladu"... nebo je to možná snímek filozofický - kdo jsme a kam směřujeme, či něco z fyziologie - jak dlouho vydržíme bez vody... a možná lekce z geografie - orientace v terénu... a ze zoologie - přes páření zvěře... psychologie - umění přehodnotit své hranice... ale najde se něco i ze soudku humoristického: "Jak se ti líbí vejlet?" Jedno je mně jasné - přes celé spektrum žánrů jsem neviděla přirozenějších, těžce relaxačních sto minut na téma: "Ó smrti, jak zlomyslná dokážeš být". ()
Dva debilové nedokážou na dvou metrech čtverečných najít cestu zpátky k autu a tak jdou, jdou, jdou, aniž by je napadlo třeba určit si směr nebo nějak zkusit jít aspoň rovně, cokoliv. O to větší výsměch si zaslouží závěrečné scény (východ slunce, "ta věc" a náhlý příval sil), protože to ještě víc říká, o jaké debily šlo a ještě víc to odhaluje naprostou, ale naprostou pazdnotu tohoto díla. Symbolická cesta, alegorie, poetické záběry? Nedejte se vysmát. To je pak alegorií a smybolickou duchovní cestou i moje noční cesta na záchod u babičky, když musím přes dvě místnosti a na zemi roztahané šňůry. To kdyby Gus věděl, úplně ho šlehne, jak symbolické významy taková noční cesta na malou obsahuje! A to když ještě měla na zahradě seknrůvnu, to bylo něco! Napínák jak sviň. Měl bych napsat scénář a jistě to nějakou cenu někde sežene. ()
Viem to okomentovať dvomi, vlastne štyrmi, slovami: Videl som, nepochopil som. Viac o tom neviem napísať. Dvaja priatelia putujú nehostinnou púšťou. Ich surrealistická cesta sa však zmení na boj o prežitie keď sa cestou naspäť stratia. Príroda tu bola neskutočne nádherná. Kaňony a prérie boli úžasné. Aj Tarkovský by im závidel ten naturalizmus. Jediné čo mi nesmierne prekážalo boli tie dlhé zábery. Nie som milovníkom rýchleho epileptického strihu dnešných komerčných filmov, mám radšej dobre odvedený dlhý záber. Ale všetko zase netreba preháňať. Zábery ktoré mali dobre že nie 5 minút ma nebavili. To sa nedá udržať v pozore, hlavne keď sa tam celí čas iba tak prechádzali. ()
Krásný a z mého pohledu pologeniální film. Kdyby měl Van Sant ještě o špetku více odvahy a minutáž filmu by zdvojnásobil - transcendence by se ještě prohloubila(možná lépe řečeno zvýraznila) a "fuck-off" směrem k tupému filmovému konzumu by byl o něco údernější. Ale jinak fakt parádní, silná a hodnotná filmařina. ()
Interesting. Hlubší poselství tohoto snímku může zůstat někomu zcela skryto a neviděno, stejně jako jinému otevřeno a viděno zcela (ne)jasně. Gus Van Sant paří mezi jednoho z nejproměnlivějších a nejosobitějších režisérů. Jeho filmy jsou pokaždé jiné. Za zmrvené Psycho bych ho nejradši ukamenovala, Dobrý Will Hunting je genialita a Slon je zase depresivní sonda do jednoho dne na střední škole. Již úvodní nekončící scéna s nádhernou hudbou Arvo Pärta dokáže navodit patřičně melancholickou náladu, kterou při sledování uvítáte. Ovšem, pouze pokud patříte do té skupiny diváků, kteří v tomto snímku spatřili hlubší poselství:) Ta druhá část může usnout nejspíš ještě před tím, než se hlavní hrdinové dostanou na místo určení:) Matt Damon a Casey Affleck dostanou chytrý nápad vydat se na výlet daleko od civilizace. Na místo, kde vládnou skály, útesy, písek a poušť. Už ne tak chytré je to, co následuje potom. Vždyť je to holý nerozum vydat se do takových končin a přitom si s sebou nevzít alespoň základní vybavení trampa. Mezi to bych zařadila dostatek tekutin, vydatnou svačinu, mapu, kompas a případně i mobilní přístroj. Celou dobu jsem nad tím přemýšlela, ale usoudila jsem nakonec, sice s pochybami, ale přece jen, že to tak prostě všichni zapojení do tohoto snímku po domluvě rozhodli:) Další věc, nad kterou jsem bádala, byla nějaká skrytá symbolika toho, proč spolu ti dva za celý film skoro ani nepromluvili. Pokud se ovšem nejednalo o diskusi o navigaci:) Nejlepší kámoši a skoro spolu ani nemluví? Každopádně, zrovna tyto faktory výrazně pomohly k jakési zvláštní, až mystické atmosféře, kterou tento snímek vyzařoval. Jakoby se nad ním vznášel jakýsi oblak nejasností, nějakého skrytého spirituálního významu. Jak už zde bylo mnohokrát řečeno, Gerry není pro každého. Musíte na něj mít tu správnou náladu. Náladu na osobitý artový počin, který ve Vás může zanechat jakési jemné, melancholické opojení. ()
Galerie (29)
Photo © 2003 ThinkFilm
Zajímavosti (3)
- Zápletka filmu zdieľa isté podobnosti s udalosťami sprevádzajúcimi smrť Davida Coughlina, ktorého zabil jeho priateľ Raffi Kodikian po tom, čo sa spoločne stratili v Rattlesnake Canyon v Novom Mexiku. (petite fille)
Reklama