Linie násilí

"Půl království za župan. To je slušná nabídka. Dokonce i v Hollywoodu." Linii násilí mám rád, i když úplně přesně nevím proč. Možná je to tím, že pokládá zajímavý otázky a občas nabídne i náznak odpovědi. Takže proč chce někdo zabít megaproducenta ultranásilnejch filmů Mika Maxe místo toho, aby za něj žádal výkupný? Proč mají díru v hlavě únosci a ne oběť? Má to něco společnýho s dokonale propojeným dosud neschváleným kamerovým systémem monitorujícím ulice Los Angeles? Tušil obsluhovač tohoto systému Ray Bering, že i jeho činnost je monitorována? Je okopávání zahrádky důstojnou prací pro producenta? Prostě je to spletitý, ale mě to baví. (19.11.2021)

Z tohohle Wendersova kousku jsem napoprvé nebyl příliš moudrý... no, možná proto, že jsem měl s sebou v kině flašku vína, už nevím... každopádně jsem ho pořádně vstřebal teprve napodruhé napotřetí. Příběh je trochu krkolomně a těžkopádně (rozuměj Wendersovsky) vyprávěný a z první projekce mi v hlavě nejvíc utkvělo asi to, jak se zazobaný producent přidal k mexikánské zahradnické partě a sekal s nimi křoviňákem a hrabal hráběma a foukal fukarem. To se mi totiž hrozně líbilo, protože já jsem tenkrát taky pracoval u zahradníků a sekal křoviňákem a hrabal hráběma a foukal fukarem... Teď jsem dal po letech tenhle film znovu a můj názor na něj je dost rozpolcený. Na jednu stranu - hrozně moc se mi líbí jeho vizuál, jeho barvy, jeho klidné melancholické tempo, jeho nevtíravá hudba, jeho herci. Na druhou stranu - jeho lehoulince scifistický příběh není moc přesvědčivý, taková paranoidní, rádoby angažovaná kritika tajemného Velkého Bratra, který nejenže může kohokoliv z nás sledovat a poslouchat, ale v případě nutnosti ho i umlčet magickou střelou z nebes... prostě všemocná a všehoschopná Amerika viděná očima evropského intelektuála. Ale protože má tenhle film neskonalé štěstí, že na něj mám jisté osobní vzpomínky, dostane ode mne blahovolně jednu hvězdu navíc. (23.02.2015)

You must change. Gangster rap is dying. Violence is dying. Když se řekne techno-paranoidní thriller, asi si málokdo vybaví jméno, poetiku a dílo Wima Wenderse, přestože jeho podezíravost vůči všemu mimo poezii starých časů byla zřejmá vždy. Linie násilí se vzpírá svému zařazení, i když nelze popřít, že o thriller jde a paranoia je na místě. Jako když vkládáte pružnou obruč do kufru - vejde se, ale nepatří tam. Scéna Billa Pullmana, jak se za profi diverzní asistence party mexických údržbářů městské zeleně za účelem zisku tajných materiálů přihlašuje v internetové kavárně via Netscape do emailu a k tomu hraje Ry Cooder. Tehdy i mnohdy jindy se Linie míjí a zároveň protíná jako trajektorie víceúrovňového převaděče s Mulholland Drive. Právě pro tuto obruč do osmičky v karteziánském prostoru je Wendersovo mile anachronické zvolání protestu z pravěku špízlování docela zajímavé. CREATIVE KILLING /// Define violence. (24.09.2023)

Tak tohle mě zcela převálcovalo!! Film, o kterém se dá říct, že je americký, ale je v něm tak moc, že jsem zůstala nevěřícně zírat a vydrželo mi to až do konce. Kousek, který byl zřejmě přesně ušitý na mou míru, měl napětí, strašně mě bavil, sedla mi muzika i výběr herců a navíc jsem ochotná si ho hned pustit znovu! Překvapení. Inu vybírala jsem podle režiséra a nezklamal mě. Já snad dám znovu i Paříž, Texas!! Poznámka pod čarou: Scéna baru silně evokuje obraz Edwarda Hoppera Noční ptáci. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (03.04.2015)

Až počtvrté mi přišlo k téhle "éterické" krimi vhodně zvolené pozvolné tempo a prolínání několika vypravěčských rovin. Jeden z filmů, ke kterému se vztah rodí buď pomalu nebo vůbec. Zamyšlení nad odcizeností a samotou, mocí a jejím zneužitím. A pak ta hudba Ry Coodera... Mám prostě pro Wenderse slabost. (25.10.2010)