Studený bufet

V dnešní hektické a uspěchané době, ve které se na nás ze všech koutů řítí kultura holých, přihřátých zadků a barevných, uřvaných opičáků jsem rád, že jsem narazil na ztracený klenot francouzské kinematografie z konce sedmdesátých let ve které září budoucí Cyrano a pan herec s velkým H a to není nikdo jiný než Gérard Depardieu. Už od začátku sledování tohoto snímku jsem nabyl dojmu, že něco není v pořádku ve státě francouzském a postupné sledování mě přesvědčilo, že poselství tohoto filmu bude asi to, že vraždit je normální a přirozené a že vrah se skrývá v každém z nás, o čemž nás přesvědčuje hlavně náš hlavní, přitroublý hrdina Alfons, kterého ztvárnil námi již zmíněný Gerard. On totiž Alfons ani neví, jestli je vrahem anebo není vrahem, jestli se mu to zdá v jeho nočních můrách anebo je to realita. Je pravdou, že již v úvodní scéně šermuje se svým vystřelovacím nožíkem a vypadá to podle jeho dementních otázek, že si vyhledává oběť kterou by kuchnul, ale vzápětí nás děj přenese o kus dál a my nevíme stejně jako náš retardovaný průvodce, co se stalo. Je pravdou, že v této bláznivé komedii můžou někteří diváci hledat i nějakou tu uměleckou hodnotu, hlavně když tam tři tupoňi řeší své vraždy s filosofickým nadhledem a je pravdou, že v tomto vypečeném snímku jsem snad neviděl ani jednu normální postavu a to bylo asi hlavním účelem této taškařice, kterou když necháte volně plout a nebudete brát vážně řeči lokálních tajtrdlíků a doslova se vžijete do mysli vrahů, kteří se setkávají v jednom nelokalizovaném věžáku kdesi v Paříži, tak se vám to bude líbit a bude to pro vás nevšední zážitek. Gerard zde předvedl kvalitní výkon na který se fakt dobře dívalo a to i díky té skutečnosti, že byl ještě v té době hubený jako lunt a též to byl statný mužík s postavou, kterou by mu mohl závidět i Božský Arnold a v té době nebyl skoro vůbec obalený sádlem, jak jsme ho mohli vidět v pozdějších letech. Taktéž jeho roztomilý kukuč, který vám může připomínat Bulhara na kolotoči je originální a nenapodobitelný. Zkrátka, kdo si chce odpočinout od dnešních ukňouraných, nezáživných a ńicneříkajících komedií, tak mu vřele doporučuji tuto uklidňující i když néé možná moc logickou, spíše-li by se dalo říci nelogickou až absurdní komedii, kterou originálně natočili moji oblíbení francouzští požírači žabích stehýnek a jiných gurmánských nesmyslů a proto jim dávám zasloužených 70%. (22.05.2022)

Do-ko-na-lá absurdní černá komedie, jejíž hlavní kvalitou je dobrý scénář. Dialogy jsou naprosto odosobněné, zbavené všech emocí, což vedlo k úplně nelogickému chování postav. Přiznávám, že některé situace mě dost vyvedly z míry, jiné byly vysloveně komické. O to víc mě příjemně překvapilo, jak film drží pěkně pohromadě. (15.02.2015)

První polovina s rozehráním vražedné zápletky je skvostná, velmi dlouho jsem se tak upřímně nepobavil. Surreálná absurdita by se dala krájet. Nicméně s příbývajícím časem jsem se nemohl ubránit dojmu, že jde o, byť velmi dobrý, skeč Monty Python natažený do celovečerního filmu. Nicméně to nic nemění na tom, že jde stále o výjimečný zážitek s neodolatelnou ústřední trojicí herců. (22.04.2010)

Reziser Bertrand Blier /Buzici 1974 - tiez s Depardieum, Herci 2000/ natocil celkom slusnu komediu, ktora ma sympaticky absurdne dialogy. zaciatok na autobusovej stanici je vyborny, ale potom film sklzne do priemernej sedivej nudy s obcas az planym plkanim. Potom ale zaverecna cast je opat na urovni a hoci nemam rad Carole Bouquet /pre mna spatna bondgirl z bondovky Jen pro tve oci/, tuna sa dala zniest : 60 % (07.05.2016)

Nechápu, co to Pohrobek povídá o morálce a o svobodě, d-corso má zase na můj vkus poněkud vysokou četnost slova „surrealistický“ a vůbec se mi zdá, že bere šnekožrouty nějak moc vážně. To jsou celkem jediné kometáře stojící za přečtení, tedy krom podotknutí Lindiště a první věty od mm13, kterým rozumím bez výhrad. Sám jsem v rozpacích. Uvidím někdy nějaký zajímavý francouzský film (Španěly nepočítám), který by nebyl postaven na bizarním spolčení jakýchsi mužů, k nimž se nachomýtne jakási žena? Anebo proč se mi zdá, že si všechny francouzské filmy na něco hrají? Anebo proč je francouzská filosofie převážně založena na remcání? Anebo proč mám sympatizovat s cizími figurami? Že je jim zima? Co je mi do toho? Anebo proč se ve Studeném bufetu odehrává vše tak náležitě, proč je naruby tak líc? Anebo proč je vražda nejoblíbenějším filmovým motivem? Anebo proč je vlastní diagnóza základním nástrojem poznání? Anebo proč tomu vlastně dávám plný počet? Anebo co má kromě loďky na vodě Studený bufet společného s Mrtvým mužem? „Nech těch hloupostí, žádný dům tu není!“ (24.04.2013)