Studený bufet

Do-ko-na-lá absurdní černá komedie, jejíž hlavní kvalitou je dobrý scénář. Dialogy jsou naprosto odosobněné, zbavené všech emocí, což vedlo k úplně nelogickému chování postav. Přiznávám, že některé situace mě dost vyvedly z míry, jiné byly vysloveně komické. O to víc mě příjemně překvapilo, jak film drží pěkně pohromadě. (15.02.2015)

Reziser Bertrand Blier /Buzici 1974 - tiez s Depardieum, Herci 2000/ natocil celkom slusnu komediu, ktora ma sympaticky absurdne dialogy. zaciatok na autobusovej stanici je vyborny, ale potom film sklzne do priemernej sedivej nudy s obcas az planym plkanim. Potom ale zaverecna cast je opat na urovni a hoci nemam rad Carole Bouquet /pre mna spatna bondgirl z bondovky Jen pro tve oci/, tuna sa dala zniest : 60 % (07.05.2016)

Sled absurdních scén a dialogů je v první půli brilantní, ale schází mu gradace a závěr v zeleni je jen takovým nekonzistentním přívažkem, který vyznívá až do očekávaného ztracena. Jinak řečeno, to, co na počátku nadchne, po půlce už trochu nudí a později zcela vyšumí...Prostě jen další z překonaných filmů...mnohem barevnějšími lázněmi pro vymytí mozku... třeba od D.L. (12.06.2011)

Šustintelektualism coby zjev společenský.¬         Neoblibuji uměleckou osobnost Gérarda Depardieua; to je bod dolů, který přidávají jiní. Zbývá slušné herectví, taktéž režisérské vedení, dramaturgie. Zbytek je šust, takyumělecká šumařinka, domluvená předem hra mezi francouzským hochintelektuálským tvůrcem 'Studeného bufetu' Bertrandem Blierem a "náročným" divákem.¬                 Ze zásady nevyzdvihuji dva druhy uměleckých počinů: takové, kde vizuál je Bůh a nahrazuje vnitřní hodnotu, a ty, kterých vnitřní hodnota je vystavěna na neživotné konstrukci snobského a tedy nezvládnutého intelektualismu. Pod druhý druh spadá i Studený bufet, kteréžto dílo silou své snobskosti řadí se směle po bok Vesnici indického středostavovského šarádisty M. Shyamalana, Pouhé formalitě italského šikuly Giuseppe Tornatoreho nebo Fontány newyorkského intelektuálního experimentátora Darrena Aronofskyho.¬                 Protipól tohoto umělého jako umělá hmota intelektualismu vidím ve skvěle a zajímavě (a, dobrá zpráva pro naše šustintelektuály, také patřičně nepřístupně) podaném kriminálním thrilleru výtečného dánského postmodernisty Larse von Triera Prvek zločinu, nebo ve snovém mysteriosním dramatu Ztracená dálnice snuvého intelektuála a mistra přaden, původem montanského umělce Davida Lyche, nebo v kriminálním dramatu Zlá krev francouzského intelektuálového umělce syrového života a jeho krásy Leose Caraxe, nebo v mysteriosní kriminální hříčce Hranice ovládání jemného, decentního a svojského ohijského intelektuála Jima Jarmusche. Předpokládám, že výčet ukázek je natolik reprezentativním vzorkem intelektuálního a zároveň obsahově nesnadno přístupného filmu, že by mohl přesvědčiti naše šustintelektuály o tom, že jsem osoba schopná odečítati a rozuměti pozadí náročných snímků.¬                 Skutečná společensko-umělecky objektivní hodnota díla postiženého nepravdivostí na kterýkoli způsob, to je i na způsob umělé neživotnosti, nemůže býti nikdy dobrá, byť ve vyvedení jakkoli jinak výborném.¬                 Po přečtení několika komentářů (od jiných než mnou prověřených sledovaných osob) jsem usoudil, že počet nenapravitelných šustintelektuálů je značný, a že tedy nemá smysl pokračovat dál.¬                 Kdo z šustintelektuálů se bude pohoršovati nad mým názorem na tento snímek, ten nechť se podívá na průměrné hodnocení horního tisíce uživatelů na IMDb, které činí 61 % (zde na ČSFD to je 76 %). (15.11.2018)

Absurdní satirická komedie se s vážnou tváří odehrává v odlidštěném světě, v němž jsou vražda a zločin natolik všední a obyčejné, že se vrah vaší ženy trápí víc než vy a stává se vaším kámošem, přičemž policejní inspektor odvedle ho nezavře do vězení, aby tam nekazil nevinné. Ve výsledném celku jsem ovšem postrádal více (kriticky konkrétního) smyslu, přestože aspoň dějově se jakžtakž uzavřel. (09.06.2022)