Studený bufet

Toto dílo patří mezi nejosobitější filmové výtvory. Bertrand Blier dokázal převést své kritické vidění světa v jedné z nejoriginálnějších forem zpracování, dosahující až abstraktně absurdních rozměrů. Citové odcizení a lidská samota v pokroku civilizované prosperující společnosti. Atmosféra osamění a prázdnoty je všudypřítomná od bezútěšných kulis, přes temné stíny smutku až po minimalizování emočních projevů. Lidské soužití v sobeckých pocitech neochoty sbližování a respektování života druhých. Strach ze samoty i ze společného života. Strach z únavného pracovního stereotypu i přirozeného přírodního prostředí. Strach, zneužívání, využívání, lhaní, vymlouvání, trestání, zastrašování a nechuti porozumět druhým. Obrazy osvobozují mysl ve svých výjevech představ dotažených až k absurdním tónům rozpadu lidské duše. Pokrytecká morálka v odměření i pochopení rozhovorů. Hlavní postavou příběhu je nezaměstnaný Alphonse Tram (pozoruhodný Gérard Depardieu), poznamenaný noční můrou, apatií, tísnivým pocitem selhání, citovou prázdnotou, touhou přežít a neschopností přiznat si své chyby. Jeho proprietou je kabát, vystřelovací nůž a strach. Druhým do party osamělých zatracenců je policejní inspektor Morvandieu (skvělý Bernard Blier) s jedinou touhou po privátním klidu. A přesto se neváhá zasazovat ve prospěch potřeb společného přátelství zvrácenosti. Trojlístek doplňuje sériový vrah osamělých žen (dobrý Jean Carmet), který téměř nikdy nedokáže zahnat vtíravá vábení vlastního stínu tmy. A v pokornosti se sklání k odpuštění. Z dalších rolí: chladnokrevná mstitelka zavražděného otce (půvabná Carole Bouquet), vystrašený účetní s překvapujícím nálezem ve vlastním břiše (zajímavý Michel Serrault), náruživá vdova v transu nebezpečí Geneviève Léonard (pozoruhodná Geneviève Page), v samotě zardoušená Alphonsova manželka Josyane (příjemná Liliane Rovère), neúspěšný nájemný vrah (zajímavý Jean Benguigui), průvodkyně a hypnotizérka v urozeném stylu zaslouženého trestu (sympatická Denise Gence), podezřelý a nevítaný nový nájemce opuštěné věže (Michel Fortin), svědek a objednavatel netradiční služby Eugène Léonard (Jean Rougerie), či vytrestaný zneužívající lékař záchranky (příjemný Bernard Crombey). Tvůrcům se podařila jedinečná hříčka s dokonalým obrazem osamělosti, citové prázdnoty a lidského odcizování. Strach v absurditách lidského sobectví. Absurdita ve strachu ze života, pochopení a soužití. Jedinečné, vychytralé, působivé, stylové a uhrančivé! Vlastní hříchy a chování nepoměřujeme stejným metrem jako u druhých. (23.09.2016)

Tento temný surrealistický kousek vzácně koresponduje s Buňuelovým o pět let starším Přízrakem svobody. Také ve Studeném bufetu již svět zřejmě prošel svoji zkázou, ale lidé si toho, vzhledem ke svému chování, vůbec nepovšimli. Klasické životní hodnoty jsou relativní a často zcela postaveny na hlavu. Nezaměstnaný a možná i vrah Alphonse Tram (Gerard Depadieu), který je ztělesněním zuřivého surrealistického odporu vůči práci, policejní inspektor Morvandieu (Bernard Blier), další surrealistické ztělesnění, tentokrát nenávisti vůči hudbě (po scéně, v níž se pokusí inspektora zavraždit pomocí komorního kvarteta, ten se však ubrání pistolí: "Postřílel jsem ty šmidlaly“ ) a vrah Tramovy manželky (Jean Carmet), tvoří nesourodou trojici přátel, žijících v neustálém strachu z jakéhosi neurčitého pronásledování. Film se z dobrých tří čtvrtin odehrává v noci, podstatnou roli v něm hrají kulisy takřka liduprázdného La Défense. Až v závěru se trojice hlavních hrdinů přesouvá, nebo spíše uniká kamsi do lesů, ale útěk je marný, ani příroda je neochrání před (ne)spravedlivou pomstou. (14.11.2006)

Nechápu, co to Pohrobek povídá o morálce a o svobodě, d-corso má zase na můj vkus poněkud vysokou četnost slova „surrealistický“ a vůbec se mi zdá, že bere šnekožrouty nějak moc vážně. To jsou celkem jediné kometáře stojící za přečtení, tedy krom podotknutí Lindiště a první věty od mm13, kterým rozumím bez výhrad. Sám jsem v rozpacích. Uvidím někdy nějaký zajímavý francouzský film (Španěly nepočítám), který by nebyl postaven na bizarním spolčení jakýchsi mužů, k nimž se nachomýtne jakási žena? Anebo proč se mi zdá, že si všechny francouzské filmy na něco hrají? Anebo proč je francouzská filosofie převážně založena na remcání? Anebo proč mám sympatizovat s cizími figurami? Že je jim zima? Co je mi do toho? Anebo proč se ve Studeném bufetu odehrává vše tak náležitě, proč je naruby tak líc? Anebo proč je vražda nejoblíbenějším filmovým motivem? Anebo proč je vlastní diagnóza základním nástrojem poznání? Anebo proč tomu vlastně dávám plný počet? Anebo co má kromě loďky na vodě Studený bufet společného s Mrtvým mužem? „Nech těch hloupostí, žádný dům tu není!“ (24.04.2013)

Art? Krimi? Psycho? Černá komedie? Ani jedno, a přitom vše. Po zhlédnutí mi bylo, jako bych vypil nealkoholické pivo a motal se jak po vyprázdněné flašce whisky. Po obtížném "návratu" z těžkého alkoholického opojení si totiž obvykle nepamatujeme, co jsme vlastně prožívali a viděli. A vy, nealkoholici, chcete-li poznat pocity střízlivějících alkoholiků, nahněte si z láhve ze Studeného bufetu. (... tak mě napadá, zda scénárista při tvůrčí práci také nepožil) (10.12.2010)

Já opravdu nejsem obdivovatelem francouzské filmové tvorby, mně totiž jaksi nesedí ten francouzský styl, ale i tak jsem ochoten přiznat, že se mi Galové čas od času trefí do chuti. A je zajímavé, že mají v takovém případě v názvu snímku termín, který má vztah k jídlu. Dnes to byl absurdně absurdní Bufet a ve své desítce oblíbených filmů mám dlouhodobě zakotvené Delicatessen. V pozadí a zároveň v centru všeho dění byla Věž; budova tak neblahá, že dokázala zlákat k nastěhování dokonce houslistu!! Zaujala mě vysoká koncentrace vrahů na metr čtvereční, nejednou jsem se zasmál humoru, který by nejednoho Amíka pohoršil, a přestože jsem si nikdy nedokázal oblíbit Gérarda Depardieu, jeho Alphonse mě bavil poměrně mocně. Mou nejoblíbenější postavou se stal každopádně inspektor Morvandieu, velké zvíře pařížské kriminálky a hvězda odboje. Tento člověk svou jedinou velkou slabinu bohatě vynahrazoval šestiranným revolverem, z něhož dokázal v případě nutnosti vystřelit bez nabíjení i patnáctkrát. Jo, jo, tohle se povedlo a jsem rád, že mi esaque film doporučil. / "Bude to poprvé, co uvidím umírat muže." "Já taky. Většinou přijdu pozdě." / "Šéfe, v pátém patře jsme našli uškrcenou ženu!" "Tu nechte být, ta patří k nám." / Poučení: Nájemný vrah nemusí sdílet tvůj smysl pro humor. (09.04.2023)