Černočerná tma

Scifárna tohle není vůbec špatná. Vin Diesel tu sice moc nenamluví, a ani mi nepříjde, že by nějak extra hrál, ale je tu kurevsky drsnej, a to se do týhle posraný tmy dost počítá, jelikož ve filmu se s hlavními postavami vůbec srát nebudou, a to je na tom to hezký. Jinak je to teda klasický vymlátička, kterých je plno, jen s tou výhodou, že se všecko odehrává na planetě, na kterou se v životě nedostanu, a proto se mi na to tak hezky koukalo. Každopádně pokračování už tak drsný nebylo, možná taky tim, že Vin Diesel se tam dost změnil. Díky jeho drsnosti je právě tenhle film tak kvalitním, že se rozhodně u mě cpe na přední místa nejlepších sci-fáren co jsem kdy viděl, a kvalitní sci-fi je skutečně problém natočit, proto mě každé další těší, včetně Černočerné tmy. (04.07.2009)

Vesmírná obléhačka a la VETŘELCI nebo pozdější DUCHOVÉ MARSU, kde si to musí partička hrdinů v odlehlém koutu vesmíru rozdat s přesilou tamních monster. Partička přitom obvykle nebývá kompaktní a spojit síly v ní musí ti hodní i ti, o kterých se předpokládá, že jsou zlí, ale ve skutečnosti jsou docela hodní (prostě poldové a sympatičtí zločinci jako v ÚTOKU NA 13. OKRSEK), nebo se v partičce musí vyskytnout aspoň jeden hajzl/zrádce. Děj pak bývá tradičně rozdělen na dvě poloviny, expoziční a atmosférotvornou a na akční. Zápletka o přistání na planetě s monstry, které se bojí světla, zrovna ve chvíli, kdy po 22 letech (doslova jako na potvoru) nastane zatmění hned tří místních sluncí, působí na jednu stranu jako vtip (a druhou velkou náhodou, na níž film stojí, je, že hrdinové přistanou zrovna poblíž zřejmě jediné výspy civilizace na celé pusté planetě), na straně druhé připomene klasickou epizodu z AKT X o vraždících světluškách v lese, kde podobně jednoduše postavená situace (světlo život, tma smrt, musíme přežít do rána) fungovala velmi dobře. A funguje i tu, podpořená řemeslem, nějakými těmi nápady a divokou kartou jménem Riddick, kterou si Diesel s chutí dává a chraplavě hláškuje, navíc zakomponovanou do dramatického trojúhelníku Riddick, polda a pilotka. Baví mě spíš ta expoziční polovina, jak se zhasne, vynoří se monstra a začne akce, zábavnost paradoxně klesá. Ve výsledku průměrné kinobéčko. (23.11.2015)

Necourej se po setmění tam, kde to neznáš. Černočernou tmu vnímám podobně, jako mladistvou ženštinu, která se snaží experimentovat se stylem svého oblékání tak dlouho, až nakonec dosáhne vzhledu staré brécy. Atmosferický film založený na charismatu pana Nafty připomínajícího plavce na olympiádě, což zrovna nevím, jestli je výhra nebo prohra. Dohodněme se na plichtě a nechme ho plavat. (21.09.2013)

Tak jo. Chápu, že si tímhle filmem Vin Diesel vytvořil image naprostého husťáka a tvrďáka - a taky mu to žeru, protože Riddickovi nejde nefandit a ani k tomu nepotřebujete moc hrát. Chápu, že z mála peněz v rozpočtu vzešlo celkem dost muziky. Ale nechápu jak by mě (byť sebenabušenější a sebetvrdší) Richard B. Riddick přiměl zapomenout na těch pár nelogičností a zázračných náhod, které se v Černočerné Tmě uděly (předtím než padla tma, i potom). Na čtyři hvězdy to není, zas tolik jsem se nebavil, a teď když znám všechny zvraty, nemám důvod dívat se znovu. Game over. PS: OST od starého filmařsko-muzicírského harcovníka Graema Revella zní přinejmenším dobře, alespoň ve spojení s obrazem. (22.01.2006)

„They say most of your brain shuts down during cryo-sleep. All but the primitive side, the animal side. No wonder I'm still awake.“ Pozměněný původně zamýšlený závěr s Riddickovou smrtí ukázal, že hoši z Universalu myslí nejen politicky, ale hlavně ekonomicky, protože Černočerná tma posloužila Dieselovi jako báječný odrazový můstek pro další kariéru. Jenže.. To by se o něj nesměl při nedotočeném saltu v podobě xXx a dalších podobných tragédií udeřit do hlavy a pak už jen bezvládně padat a padat.. (21.08.2009)