Černá kočka (neoficiální název)
-
Yabu no naka no kuroneko
-
Kuroneko
(Japonsko) -
Black Cat from the Grove
-
Black Cat, The
Drama / Horor
Japonsko, 1968, 99 min
Režie:
Kaneto ShindôHudba:
Hikaru HayashiHrají:
Kei Sato, Nobuko OtowaKomentáře uživatelů k filmu (8)
-
Artran
Černá kočka je kaidan (strašidelný příběh), který těží z dlouhé literární tradice tohoto žánru (ve filmu byl již zpracován např. Mizogučim) a nadpřirozeno tu oproti Onibabě funguje jako právoplatný element Symbolika zaobírající se válkou, odplatou a vášní ovšem zůstává. Přesto ale díky zvolenému zpracování není Černá kočka pouhou kopií Onibaby jako spíše její zajímavou variací. - - - HUDBA: Hikaru Hajaši(21.6.2008)
-
Ajantis
Samurajové jsou zvyklí brát si vše, čeho se jim zamane. Jednou si ale kromě standardního vojenského žoldu (potrava a sex) vezmou v dlouhé a působivé scéně i životy dvou žen - dcery a matky. Jejich nenávist však nemíní opustit tento svět nadobro a tak se v temném bambusovém lese, kde se ozývají pouze bubny a kočičí mňoukání, zrodí kromě "prvního jürei filmu" i krvavá msta převracející představu samurajů o světě naruby. Kuroneko je v podstatě nepřímým pokračováním Onibaby, téměř totožný je způsob budování hororové atmosféry a podobnost nezapře ani v příběhu, který si opět hraje s nadpřirozenem a zabývá se "žánrovými" pojmy jako láska, čest a odplata. Oproti Onibabě je ale vyprávění více konkrétní a nenechává tolik prostoru pro vlastní představivost. Obecně z ní Kuroneko těží více, než je zdrávo, zážitek to ale není o mnoho méně působivý.(30.7.2007)
-
Mi Nü-Chai
Příběh o dvou zavražděných ženách, které uzavřou smlouvu s kočičími démony a mstí se všem samurajům za svoji smrt, to nezní zase tak špatně. Bohužel, Šindó přespříliš okatě a naopak nepříliš nápaditě vykrádá svůj opus magnum Onibaba a poskytuje divákovi její pouhopouhý a ne zrovna chutný odvar. Situace i dialogy se nepříjemně opakují, nudí, některé vyznívají až trapně a v závěru se nekonala gradace, nýbrž ukolébavka. Na druhou stranu, docela slušná byla hudba a moc se mi líbili herci, jejich pohyb, výraz tváře i způsob mluvy vypadal opravdu hezky. Škoda, že se režisér i scénárista v jedné osobě neobtěžoval využít je lépe.(13.7.2007)
-
LION-MR.T
Viděl jsem to youtube,hezký černobilý horor s krásnou atmosférou,já byl spokojený a můžu ho doporučit.(18.8.2009)
-
stub
Lidi, co máte pořád s tou Onibabou? No tak dobře, dvě ženy žijí samy a z určitých (v obou případech zcela odlišných) důvodů zabíjejí samuraje, ale tím veškerá podobnost končí - je to jako tvrdit, že Ája a Maxipes Fík je totéž, co Káťa a Škubánek. Jednak - v Onibabě se žádné nadpřirozeno nevyskytuje, snad by se dalo hovořit, řekněme, o určité míře mystična, zatímco Kuroneko je kaidan (byť trošku netradiční), kde je nadpřirozeno nedílnou filmovou skutečností (ostatně, v prvním snímku jde o ženy "z masa a kostí", ve druhém o duchy). Druhak - Onibaba nemá co do činění s pomstou, matka s dcerou zkrátka zabíjejí a obírají zběhlé samuraje, jelikož je to pohodlnější a účinnější, než jiné zdroje obživy, oproti tomu v Kuroneku je hnací silou čistá pomsta (jinými slovy - v jednom snímku vystupují ony ženy jako "pachatelé", ve druhém jako oběti). Onibaba stojí do značné míry na zcela izolovaném prostředí, Kuroneko nikoliv. Onibaba je typická účastí pouhých čtyř herců (+ něco málo komparsu), Kuroneko disponuje standardním hereckým ansámblem. Zatímco atmosféra Onibaby by se dala asi nejlépe shrnout pod pojem "naturalismus", výstižnější pojem pro Černou kočku by byl "mystika" a takto by se dalo pokračovat dál a dál. Jsem tedy v opozici oproti většinovému názoru a v mé optice nemají ona dvě dílka, kromě režiséra a třech herců (Otowa, Sato, Tonoyama), příliš společného.(13.8.2009)
-
Toj
Naprosto výborný film. Shindo si famózně podmaňuje formu a každý střih, záběr, hudební doprovod se stává malou radostí. Velmi zajímavá je silná podobnost s Onibabou. Ta tu navzdory názoru uživatele stub je skutečně přítomná a to ať v banálním popsání děje, tak i v použití různých motivů, symbolů, témat a různých estetických obsesí. Samozřejmě nejsem odborníkem na japonskou kulturu a předpokládám, že se do velké míry jedná o výrazné motivy i mimo tohoto autora i samotnou kinematografii. Každopádně podobnost se popírat nedá a tudíž se člověk jen velmi těžce vyhne srovnávání... Zde Onibaba vítězí už proto, že pracuje o chlup lépe s atmosférou.(13.10.2010)
-
BluT
Když jsem si do sálu sedal, nečekal jsem ani v nejmenším, že uvidím něco takového. Snímek byl pro mě prvním setkáním se starší japonskou hranou tvorbou a doslova mě ohromil. Ani pořádně nevím jak hodnotit, protože nemám moc s čím srovnávat, ale zážitek to byl.(19.7.2008)
-
black.mao
Duchařský příběh o pomstě ze záhrobí, a o tom, že není radno si cokoli začinat s duchy, byť by to byly duše vaší bývalé manželky a matky. Pravda Kuroneko svádí k srovnávání s Onibabou, ale já si myslím, že tento temně snový kaidan nemá mnoho společného s drsnou společenskou kritikou v Onibabě.(15.9.2009)
