Padlé ženy

Tento film má pro mně obzvlášť velkou váhu, protože již šestým rokem žiju v Irsku a kdýž si uvědomím, že prádelny jako jsou v tomto filmu prakticky fungovaly ještě těsně par let před tím než sem do Irska poprvé přišel, tak mi chodí mráz po zádech. Je to drsný příděh tří dívek , které se staly ne vlastní vinou nepohodlné pro své křesťanskokatolické okolí a proti své vůli byly odvezeny a drženy v Prádelnách.Církevních pradelnách, kde jim nezbývalo nic jiného než podřídit se pravidlům a čekat. Skvělý scénař a režie, výborné herecké výkony a dojemná hudba.Skvělý film all together.Dávam *****. (20.09.2006)

Tak tenhle irsko-britský film mě dostal tak, že mi ještě dlouho potom naskakovala husí kůže, když se mi znovu a znovu vybavovaly některé momenty a jeho atmosféra… Možná o to víc, že film byl natočen podle skutečných událostí. Katolické Irsko šedesátých let a klášterní polepšovna, či spíš něco jako pracovní koncentrák pro ženy, které (třeba ne vlastní vinou) nevyhověly dobové představě o čistotě a počestnosti. Zvrácený Islám – „hadra“. Tady ovšem v „príma křesťanském balení“ – speciální evropská verze úchylného pojetí morálky… Přiznám se, že jsem u něj místy i brečela a místy přepínala televizní kanály, když už to šlapání po lidské důstojnosti přesahovalo pro mne snesitelnou mez. Na druhou stranu jsem byla zase hrozně zvědavá, jak to všechno dopadne… Je to jeden z filmů, kde děj rozhodně není předvídatelný. Navíc se některé pasáže snažily krutou skutečnost natolik zjemnit a snad jenom naznačovat, že mi pár věcí docházelo vlastně až zpětně. Pointa celého filmu se podle mě docela shoduje s výsledky jednoho psychologického experimentu (kde skupina univerzitních studentů měla na pár dní "hrát" na odsouzené a bachaře - lidé s absolutní mocí po čase natolik zbrutálněli, že byl pokus předčasně ukončen)… (25.03.2009)

K tomuto filmu jsem se dostal díky odkazu ve skvělé knize Richarda Dawkinse „Boží blud". Když bludem trpí jeden člověk, říká se tomu šílenství. Když bludem trpí hodně lidí, říká se tomu náboženství. Jak řekl nositel Nobelovy ceny, fyzik Steven Weiberg: Náboženství je urážka lidské důstojnosti. Když vás někdo přinutí věřit v nesmysly, dokáže vás také přinutit páchat zvěrstva. Voltaire. (30.12.2011)

Zjevně propagandistický film o irských řeholnicích, představených jako monstra bez jediné stopy soucitu, ohleduplnosti, lásky. Mnohé nám napoví, kdo je tvůrce filmu, režisér Peter Mullan. Byl členem pouličních gangu, ve 14 letech se pokusil otrávit svého tyranského a alhokolického otce. Sám sebe prohlašuje za marxistu, žije s družkou, má několik dětí z předchozích vztahů, víru v nebe a peklo považuje za nesmysl atd. To je samozřejmě jeho věc, ale nám to pomůže pochopit, proč natočil příběh o padlých dívkách v Irsku zrovna takto. Po formální stránce nelze upřít filmu kvality, ale to zde není důležité. Vždyť známe propagandistické proticírkevní filmy české (Číhošť, 30 případů majora Zemana, Jan Hus atd.), i ony mají jistou kvality, ale ve skutečnosti dobré nejsou, protože neslouží dobru a pravdě. Nezapomínejme, že zvláště posledních 20 let v Irsku sílí protikatolický boj, neboť ostrov sv. Patrika, kde se 94 % obyvatelstva hlásí ke katolické církvi, je trnem v oku bezbožecké Evropské unii. Tím samozřejmě nechci říci, že se zlí a úchylní jednotlivci nemohou vyskytnout v jakémkoliv lidském kolektivu (řeholníci, policisté, učitelé atd.), to ale neznamená, že kvůli tomu vylíčím instituce klášterů, policie nebo školství jako démonické a nelidské... (03.09.2008)

Vývoj katolické církve dosáhl úspěchu. Kdyby se tyto dívky narodili o 200 let dříve a "zhřešili" by stejně jako v tomto případě, šli by rovnou na hranici. Naštěstí služebníci boží, v podobě zlých, neurotických, starých panen a úchylného kněze, těmto světsky ztraceným "hříšnicím" poskytnou možnost pokání. "jsme tu proto, abychom trpěli, to je náš trest". Nesmí chybět psychické i fyzické ponižování a sexuální zneužívání. Síla osobnosti jedince v daném případě se projevuje velmi rychle a jelikož vězeňské prostředí a izolace je časově neurčena, je tu i jasná rozhodnost k činům. Atmosféra se chvílemi i uvolňuje a je zde dokonce prostor pro lehký humor, což je určitě příjemné osvěžení. Jestli je to záměrně předramatizované, jak se zde zmiňuje, si netroufám říci, zvlášť, když se jedná o snímek podle skutečných událostí z Irska 60.let minulého století. (09.11.2012)