Ježíš z Montrealu

Samý spoiler! Hlavní hrdina se ze své verze pašijového příběhu snaží konstituovat divadlo jako chrám oduševnělého umění z kterého je třeba vyhnat penězoměnce komerce (třeba i vlastnoručně). Za své „učedníky“ vybere si hříšníky, kteří se prostituují v tak pokleslých žánrech jako je reklama (ten všežravý moloch, který parazituje na každé kladné emoci a snaží se ulovit každou duši) či dabing porna. Nadchne je a dá jim naději, že lze dostát svým zapomenutým ideálům, že herectví může mít vyšší smysl. Po smrti hrdinově přichází však Ďáblův posel v podobě právníka (jak taky jinak, že?) se svůdnou nabídkou na založení nadace na zachování duchovního odkazu hrdinova, samozřejmě se správní radou, kde se leckdo může stát předsedou či jiným potentátem. Někteří přijmou a znovu se zapojí do systému, někteří odmítnou. Ti pak končí v samotě, v zapomnění a na dlažbě metra pod plakátem, který je symbolem vítězství komerce. Ale snad jsou aspoň duchem blažení. (23.02.2015)

Proč právě ty nejnižší láká to nejvyšší. A jak daleko je od porna a reklamy ke Kristovu učení. A jaké je to Kristovo učení. Tyto otázky je nejlépe považovat za řečnické a nechat je bez otazníku, tedy bez odpovědi, čili s jakoukoli odpovědí. Nic se tolik neměnilo jako tohle, a to nejen dnes, je toho plný středověk i starověk. Je to projev nevyššího umění, jak něco měnit tak, aby nám (někomu) to pasovalo na "správném" místě a ve "správnou" dobu. Dvacáté století v Montréalu už je jen odvar staletého pitvoření a napravování, po němž zůstal jen bůh, jehož jméno nedokážeme vyslovit (JHVH) a jeho syn, jenž po sobě nezanechal ani jedno slovo - a přitom logos, které bylo na počátku, se dnes zjevuje jen v piktogramech, vizích a misích firem, propagačních akcí, reklamních kampaní, politických manévrů... Ježíš je znovu křižován (pokolikáté už!), když vyhnal kupčíky z chrámu, byl pokoušen na poušti a potom znovu vskřísen v tělech jeho bližních. Pozn. 1: Nejspíš nejlepší film na téma "Ježíš Kristus", který jsem kdy viděl. Pozn. 2: Stabat mater od Giovanni Battisty Pergolesiho je jen třešničkou na dortu, kterou jsem si vzápětí celou vychutnal na https://www.youtube.com/watch?v=FjJ02agjjdo. Pozn. 3: Motem Ježíšovi pokory by mohla být věta (citace z filmu): "Když mu to udělá tolik radosti a mně tak málo bolesti." (12.09.2017)

Pohľad na Ježiša očami tvorcov, ktorí s najväčšou pravdepodobnosťou vyšli z kresťanského prostredia, a jeho hodnoty majú hlboko „pod kožou“ , ale ktorých silne ovplyvnil modernizmus, veľmi rozšírená ( a nie vždy oprávnená) kritika Cirkvi, a v značnej miere aj východná filozofia, najmä budhizmus a jeho iný pohľad na utrpenie (jasne to vidíme napr. aj v úvodnej scéne samovraha, alebo v replike Hamleta pri kontroverznej pašiovej hre). Budhizmus je vo svojej podstate náboženstvom bez Boha (veď aj k nirváne si stačí človek sám), a tento film tiež. Je síce o Ježišovi, ale nie je o Bohu. Ježiš je tu prezentovaný ako výnimočný človek: prorok, ľudomil, ale aj ako údajný nemanželský syn rímskeho vojaka, kúzelník a cestovateľ, ktorý sa po rokoch vracia (?!). Aj umelecký pohľad, fikcia, či sloboda autorov by mala mať – hoci „len“ v mene pravdy (o ktorú sa snáď usilujú) svoje hranice, a nemala by zneužívať umenie (a citovať údajné výsledky archeológie) na predkladanie poloprávd a prekrúcanie faktov. To mi fakt vadilo. Film však má, napriek týmto výhradám svoju cenu. Poukazuje na hodnoty, ktoré sú výnimočné, a ktoré sú, žiaľ, v súčasnom svete často podceňované a zaznávané. Je o hľadaní pravdy, o ostrej kritike konzumizmu a komerčnosti, o slobode umenia, o etike, o nekonečnosti vesmíru, ktorý prevyšuje naše poznanie, o priateľstve, o pomoci druhým, ale hlavne...... o ĽUDSKOSTI . Ale je to stále málo! Túžba človeka po šťastí a dokonalosti siaha ešte vyššie. Ani človek, ani umenie nie je pravým zmyslom, ani cieľom. Chýba ešte jeden krok, ten najpodstatnejší: uveriť, že Ježiš je živý a prítomný Boh, ktorý nás – a všetky tieto hodnoty vysoko prevyšuje. A snažiť sa žiť za každých okolností tak, ako učil On. Nie je to v súčasnosti ľahké, ale len vtedy zažijeme pravú istotu, slobodu, pokoj a dotyk Lásky, a nerozhádže nás žiadny neúspech, sklamanie, či nepochopenie, ani tvrdý biznis, ani povrchné umenie, ani žiadny frustrovaný kňaz s morálnymi problémami . A určite si „nekopneme“ ani do Cirkvi iba preto, že nie je „moderná“ a ľudia, ktorí ju tvoria, žiaľ, nie sú dokonalí (mimochodom, tvoria ju nielen biskupi a kňazi, ale všetci pokrstení). (27.01.2011)

Starý příběh, v novém kabátě. O dvě tisíciletí zpět, ale se stejnými, nebo totožnými aktéry. A hlavně s velmi originálním příběhem a výtečnými herci, kdy Vám začne při pozorném sledování do sebe všechno zapadat a na konci už jen přemýšlíte, proč jste takovýto dobrý film už neviděli dávno dřív. Sám za sebe? Fakt nevím. (21.10.2015)

Zajímavý film, poněkud postmoderně aktualizující křesťanské učení o Ježíši Kristu. Křesťanům by se ale asi zdál značně liberální a nekřesťané jej pro změnu zřejmě nepochopí, protože pochopení pointy předpokládů důvěrnou znalost jádra křesťakské zvěsti. (Jeden nevinný zemře za mnoho vinných, které tím očistí) (01.10.2006)