Ježíš z Montrealu

Jednoducho trapas, ktorý je vo umelo tlačenej francúzskej sekulárnej spoločnosti už bežným javom. Čo film s náboženskou tématikou, to je hromada peňazí vyhodených do vzduchu. A nech tu vidí umeleckosť kde kto, ani 100 oscarov by nezmenil dojem z filmu, ktorý je skôr urážlivým, než prínosným, skôr kontroverzným, než harmonickým. (18.07.2016)

Většina biblických příběhů hollywoodských studií o Bohu a zobrazování poselství o učení víry v Krista, jsou většinou sladkobolné příběhy o Bohu a jeho jediném synu, jsou filmovány dost často nezáživně, ale zde to je jiné, moderně pojaté mysterium víry praví, Ježíš, přinesl sám sebe jako oběť za prvotní hřích a tím vykoupil lidi. Inscenovaná pašijová hra o utrpení Ježíše Krista na kopci města ve společenství lidí konzumu a morální bídy, je zcela nově pojatá koncepce biblické dějepravy, které je zde velice zajímavě převedená do kontextu dvacátého století spotřební společnosti, byť to má zdánlivě mírně církevně kritický charakter, působí to nepochybně provokativně. Vlastně si myslím, že to je dobře, že se takovéto filmy taky točí, protože budou lépe pochopeny i u církevního konformismu. To však neznamená, že není Bůh. Daniel přeci není Bůh, ale čeká ho osud Krista. Nádherně natočeno, bez laciných metafor a má to smysl a hloubku. (17.10.2009)

Arcandovo drama je důmyslnou variací na novozákonní evangelia. Příběh herecké skupinky, která inscenuje tradiční pašijové hry poněkud netradičně, a narazí proto na odpor samotných církevních zadavatelů, nastoluje otázky umělecké svobody, poukazuje na všudypřítomné pokušení komerce a zároveň předkládá uvěřitelné paralely osudu Ježíše Krista s osudem talentovaného herce (včetně finálního "zmrtvýchvstání"). Myšlenkově bohatý film v přitažlivém balení. (09.02.2007)

Proč právě ty nejnižší láká to nejvyšší. A jak daleko je od porna a reklamy ke Kristovu učení. A jaké je to Kristovo učení. Tyto otázky je nejlépe považovat za řečnické a nechat je bez otazníku, tedy bez odpovědi, čili s jakoukoli odpovědí. Nic se tolik neměnilo jako tohle, a to nejen dnes, je toho plný středověk i starověk. Je to projev nevyššího umění, jak něco měnit tak, aby nám (někomu) to pasovalo na "správném" místě a ve "správnou" dobu. Dvacáté století v Montréalu už je jen odvar staletého pitvoření a napravování, po němž zůstal jen bůh, jehož jméno nedokážeme vyslovit (JHVH) a jeho syn, jenž po sobě nezanechal ani jedno slovo - a přitom logos, které bylo na počátku, se dnes zjevuje jen v piktogramech, vizích a misích firem, propagačních akcí, reklamních kampaní, politických manévrů... Ježíš je znovu křižován (pokolikáté už!), když vyhnal kupčíky z chrámu, byl pokoušen na poušti a potom znovu vskřísen v tělech jeho bližních. Pozn. 1: Nejspíš nejlepší film na téma "Ježíš Kristus", který jsem kdy viděl. Pozn. 2: Stabat mater od Giovanni Battisty Pergolesiho je jen třešničkou na dortu, kterou jsem si vzápětí celou vychutnal na https://www.youtube.com/watch?v=FjJ02agjjdo. Pozn. 3: Motem Ježíšovi pokory by mohla být věta (citace z filmu): "Když mu to udělá tolik radosti a mně tak málo bolesti." (12.09.2017)

Dva tisíce let zpátky a vůbec jsme se nezměnili, jen k té cestě do zatracení máme mnohem víc prostředků... a nemyslím dopravních. Dva tisíce let zpátky a stále je koho oslovit, stále je co chápat, stále je v co doufat. Kdo nevládne alespoň povrchní znalostí NZ, pak rozezná jen role divadelní, scény ze života ho neosloví, možná ani nepozná, že sleduje zdramatizované Evangelium podle Marka, kde kněz je farizej, právník ďábel - pokušitel, divadlo chrám, herci učedníci, darování orgánů ustanovení eucharistie a založení herecké společnosti vznikem církve... Úžasné je, jak sledujete přípravy na sezónní pašijovou hru, posléze i její fragmenty a najednou vám nenápadně začnou doklapávat další souvislosti... Jedinečné podání s výbornými herci, skvělou, atmosférickou hudbou a uhrančivými scénami, z nichž Kristova předpověď zkázy Jeruzaléma, pronášená k cestujícím v metru, je prostě nezapomenutelná... Advent nemohl začít líp. (03.12.2014)