Ježíš z Montrealu

Zajímavý film, poněkud postmoderně aktualizující křesťanské učení o Ježíši Kristu. Křesťanům by se ale asi zdál značně liberální a nekřesťané jej pro změnu zřejmě nepochopí, protože pochopení pointy předpokládů důvěrnou znalost jádra křesťakské zvěsti. (Jeden nevinný zemře za mnoho vinných, které tím očistí) (01.10.2006)

Proč právě ty nejnižší láká to nejvyšší. A jak daleko je od porna a reklamy ke Kristovu učení. A jaké je to Kristovo učení. Tyto otázky je nejlépe považovat za řečnické a nechat je bez otazníku, tedy bez odpovědi, čili s jakoukoli odpovědí. Nic se tolik neměnilo jako tohle, a to nejen dnes, je toho plný středověk i starověk. Je to projev nevyššího umění, jak něco měnit tak, aby nám (někomu) to pasovalo na "správném" místě a ve "správnou" dobu. Dvacáté století v Montréalu už je jen odvar staletého pitvoření a napravování, po němž zůstal jen bůh, jehož jméno nedokážeme vyslovit (JHVH) a jeho syn, jenž po sobě nezanechal ani jedno slovo - a přitom logos, které bylo na počátku, se dnes zjevuje jen v piktogramech, vizích a misích firem, propagačních akcí, reklamních kampaní, politických manévrů... Ježíš je znovu křižován (pokolikáté už!), když vyhnal kupčíky z chrámu, byl pokoušen na poušti a potom znovu vskřísen v tělech jeho bližních. Pozn. 1: Nejspíš nejlepší film na téma "Ježíš Kristus", který jsem kdy viděl. Pozn. 2: Stabat mater od Giovanni Battisty Pergolesiho je jen třešničkou na dortu, kterou jsem si vzápětí celou vychutnal na https://www.youtube.com/watch?v=FjJ02agjjdo. Pozn. 3: Motem Ježíšovi pokory by mohla být věta (citace z filmu): "Když mu to udělá tolik radosti a mně tak málo bolesti." (12.09.2017)

Skupina herců se rozhodne, že pojmou Ježíšovu cestu po svém, a to velmi realisticky bez nějakých příkras a metafor, které je v příběhu jinak možné vyčíst. Je to kritické, je to místy docela silné, ale na druhou stranu, já jsem měl chvílemi i pocit toho, že je to takové rozhárané, nekonzistentní. Nedokázalo mě to zaujmout. (01.08.2017)

To jsem přesně potřebovala vidět. ♥♥♥ Film mi připomíná pár některých mých oblíbenců, kteří jsou ale pozdějšího data, takže pokud oni tohle viděli předtím, tak do sebe najednou všechno nějak víc zapadá. Rámcem to vzbuzuje stejný pocit jako Mistr a Markétka - blázen se uprostřed vyprázdněné marnosti pokouší vytvořit něco opravdového, s obsahem, a zároveň bojuje s pocitem, že je sám stejně jenom nástroj, jenom nádoba. Platí zde zlatá poučka o kvalitě Bernarda Blacka: Smála jsem se, plakala jsem, změnilo mi to život. Dramaturgicky bonbonek, včetně prologu i epilogu a reklamy na zdi v metru a prostě se vším všudy. Divoký muž. Chci jeho hlavu. Hlavně v expozici mi běželo hlavou "to jsou tak krásní lidé, drahý bože, kde bere tak strašně krásné lidi". Příchod každého z hlavních hrdinů na scénu je skvostný. Ježíše, matky, modelky, dabéra. A potom je tu Robert Lepage, bytost, kterou musím milovat. Loni ve škole jsem na otázku, jaký je podle mě ultimátní herec, odpověděla, že nicotný, bílý jako stěna, nepopsaný, chameleon s démonickýma očima schopný proměnit se v kohokoli bez přílišné podoby s jeho civilním já. Tehdy jsem měla na mysli Jana Budaře, teď vím, že Robert Lepage je také toho druhu. Zajímalo by mě, jak vypadá divadlo v jeho režii. (02.12.2014)

Odvážny koncept, ktorý zvádza k nabubrelému spracovaniu na hranici umenia a gýča. Arcand ale na to ide veľmi civilne a ono bude skôr otázkou, či vám svojská atmosféra Montrealu a neskorých osemdesiatok sadne, alebo nie. Dokonca to ani nezáleží na tom, či máte tohto svojského režiséra radi, pretože Ježiš z Montrealu v jeho filmografii stojí predsa len akosi mimo, alebo ak chcete, tak pre niekoho možno na jej úplnom vrchole. Mne film takmer dokonale sadol možno preto, lebo som mal dojem, akoby ho nakrútil Kieslowski. P.S. Každý si ale užije scénu porno dabingu krátko po začiatku. A film je krásne vypointovaný, Arcandovi sa ho dokonca podarilo zakončiť takmer bez pátosu. (19.10.2021)