Caligula

Výtvarná stránka není špatná, ale film se snaží provokovat až moc. Malcolm McDowell se na Caligulu perfektně hodí. Explicitní vyobrazování sexu a násilí mi nějak zvlášť nevadí, dokonce si myslím, že do filmu o Caligulovi určitě patří, nicméně film o jedné z největších zrůd v historii lidstva by měl být mnohem lepší. (15.11.2004)

Co se k tomuhle dá napsat? Když jsem slyšel o zvrhlém, drsném, ukazovat nahotu se nebojícím filmu jménem Caligula, vážně jsem nečekal hollywoodské porno, ve kterém chyběl snad jen ten opravář kopírky. A to jsem si ještě pustil uncensored verzi s pětačtyřiceti v kině nezveřejněnými (a taky nezveřejnitelnými) minutami navíc. Člověk na to čumí a vlastně nevnímá. To, že jsou tam dobře zahraní oba císařové a pár dalších postav jsem si všímal jen ze začátku, to když mě ještě neovládla jakási otupělost. Takové to: "Za půl hodiny to vypnu... Ale nechce se mi vstávat a kdo ví o co přijdu. Nechám to běžet." Pak už šel všechen obdiv stranou. Když je někde samoúčelné násilíí nebo erotika, neštkám na to. Ale co je moc to je moc. Nakonec se mistr režisér asi tak zakoukal do všech těch scén, až zapomněl udělat pořádný závěr. Takže se celou dobu koukáte na porno okořeněné trochou neškodné pedofílie, nekrofílie (ne, zklamu vás, zoofílie chybí, ale je tu nová úchylka - papyrofílie), krvesmilství a jedním dvojitým znásilněním, to vše prokládané znechucenými pohledy spiklenců jen aby byl Caligula v posledních pěti minutách zavražděn i s manželkou a dcerou, to vše jakoby mimochodem. Kůň tam sice byl, ale jeho jmenování senátorem se nedočkáte stejně jako sochy oblékané podle panovníka. Prostě kdyby měli příběh a logika stejnou váhu jako prsa a penisy, nestyděl bych se tomuhle nestydlivému filmu dát průměrné hodnocení. (06.03.2011)

Prostopášně zvrhlé a operně opulentní dílo nejen ve smyslu, co se finálně otisklo na plátno, ale také z hlediska produkčního pojetí a kolize několika umanutých vizí nabubřelých egomaniaků, kteří se na tomto projektu sešli. "Caligula" pověstně existuje v mnoha verzích přičemž osobně se domnívám, že k docenění všech aspektů tohoto počinu je třeba absolvovat nejdelší dostupnou, 156 minut trvající verzi. Jistě, že je zparchantělá a vulgární a nerespektuje domnělý tvůrčí záměr Tinta Brasse ve prospěch zhůvěřilé nesoudnosti produkujícího zakladatele Penthouse Boba Guccioneho. Ale přesně tím právě že "Caligula" má být. Představuje okázalou velikášskou vizi okázalého velikášství, koroze soudnosti v pozici absolutní moci a nezpochybňované autority. Stejně tak lze žasnout nad blouznivým míšením estetiky moderní opery s brassovským obšournictvím a penthousovou budoárovou pseudo-erotikou. Ve výpravě se snoubí laciná spektakularita s designovou nezřízeností, přičemž součástí dekorací se stávají také živé sochy penetračních performerů, kolem nichž pompézně deklamují herečtí velikáni. "Caligula" prostě zosobňuje nehoráznost ambicí Guccioneho natočit velkofilm pro dospělé, k čemuž si příznačně vybral stejně nabubřelé hovada Vidala a Brasse. Navzdory nafrněným prohlášením oněch dvou pánů ale film zůstává Guccioneho projektem a díky němu také působí tak unikátně nesoudně. ___ Je roztomilé, že se Thomas Negovan coby umanutý fanoušek, příznačně přesvědčený o správnosti svého pohledu, pustil do počinu "Caligula – The Ultimate Cut" (dříve též "Caligula: Orgy of Power"). Zaštítěn představou, že vysmívané a haněné dílo pozdvihne, se jal pomocí počítačových triků vylepšovat výpravu, vyházel explicitní záběry a z dříve nepoužitého materiálu vybral jetí s méně absurdně vyznívajícími výkony. Při tom se dušoval tím, že jeho verze bude oním brassovským režisérským sestřihem podle poslední verze scénáře. Na to mu ale Brass nakašlal a celý projekt zažaloval. Nejedná se tedy o příspěvek adorované kategorii režisérských verzí, ale pohybujeme se v hájemství modování či fan editů, kde jen umanutí fandové odmítají přijmout dílo takové, jaké je jim předkládané. Jinými slovy fajn kuriozita, ale "Caligula" zůstává navždy jen jeden - zparchantělý, fantasmagorický, nesoudný, ale díky tomu také fascinující. (16.07.2023)

No o kvalitách filmu ajko takového bylo napsáno dost. nebudu pitvat zda má nějaký přínos pro světovou kinematografii nebo zda je to prachsprosté porno. Musím ale ocenit odvahu filmařů ukázat starověký Řím v plné kráse. Se všemi nešvary, zvrácenostmi, úpadkem senátu a hlavně že ukázali celkem uvěřitelně Caligulovu osobnost. Tento film se podobá skutečné historii mnohem více než naprostá většina historických velkofilmů. (11.04.2006)

Oslava pornografie v jeho najveľkolepejšej forme. Spiknutie producentov voči režisérovi Tinto Brassovi je hodné samotného sfilmovania a predstavuje niečo, čo sa v Ríme tej doby dialo na dennom poriadku. Príbehovo zúfalý, ale pre vybalancovaný chod dejín kinematografie, dôležitý snímok. Ak chcete vidieť oscarových hercov v porne, nečakajte. (01.03.2015)