Zimní prázdniny

Staromillský konverzační ilm odehrávající se v 70.letech, který mi přišel starosvětský nejen zasazením do starých časů, ale i stylem natočení. Pozvolné plynutí příběhu s tradičním střihem. Ani bych to nečekal, ale je to jen důkaz, že tyto postupy stále dobře fungují.  Jinak skvělý lidský citlivý příběh se skvělým Paulem  Giammantm, který taky jako by v tomto filmu vypadl z nějaké jiné doby. Původně se mi zdálo, že z toho bude něco a la Sníďanový klub, ale tohle zaměření na pouhou trojici postav učitel-student-kuchařka přineslo dojemný a laskavý zážitek. Super hořkosladký film. (09.03.2024)

Nikdy jsem neviděl v Sašovi Paynovi nějaké zázračné dítě Hollywoodu, ale zcela určitě mají jeho filmy velmi rádi oscaroví porotci. Zimní prázdniny se určitě povedly, je to takový ten film, který nám ukazuje na začátku zamračené postavy abychom je ke konci milovali a chtěli s nimi trávit veškerý svůj volný čas. Ač se nejedná o kdovíjaký zázrak, filmu kvality minimálně pokud jde o jistou dojímavost prostě přiznat musím. Paul Giamatti dlouho nehrál podobně skvělou roli. Kuchařčino vítězství v kategorii Nejlepší vedlejší role je pro mě absolutní úlet. 75% (14.03.2024)

Po dechberoucím obřím díle a fresce dějinných rozměrů s geniální eko-sociální extrapolací, která byla nespravedlivě přehlédnuta a v našich kinech jí svého času bylo dáno jen minimum prostoru - mluvím o Zmenšování, více zde, v němž pro filmový svět mj. objevil skvělou thajskou herečku Hong Chau, která později sehrála skvostnou roli vedlejší postavy ve Velrybě (o níž více zde) - mě tenhle neinvenční snímek a variace na klasické téma od Alexandra Peyna překvapil - ovšem tady si nepsal scénář sám, tak se dá předpokládat, že to byla prostě slušně odvedená zakázka na něčí přání. A že až nastoupí příště sám za sebe, zase mi vyrazí dech. (Na B12, s O-Lí a R., 16. 4. 2024.) *~ (30.04.2024)

Priznám sa, že spočiatku ma tento film absolútne nechytil a vôbec som nechápal všetky tie vysoké hodnotenia. Postupne som však tomu prišiel na chuť a to zbližovanie ústrednej dvojice v podaní študenta Angusa a učiteľa Paula (mimochodom, parádne výkony Sessa a Giamattiho) ma bavilo čoraz viac. Tie rôznorodé dialógy, nadobudnutie vzájomnej úcty a empatie, a celý priebeh osamelých zimných prázdnin, mali naozaj kvalitnú atmosféru. Celé to bolo také smutno-pekné (alebo ako sa vraví, bittersweet). A na mňa to celkovo spravilo veľmi dobrý dojem (teda až na ten nenápadný úvod). 4* (20.03.2024)

Společnost mrtvých básníků je jeden z mých nejvíc srdcových filmů. Když se rozjely úvodní titulky tohohle, které mi teda připadají totálně jako homage Weirovi, tak jsem myslel, že mě čeká podobný zážitek a už jsem chystal kapesníky. Ale... meh, kamarádi. Meh. Celé je to režijně utlumené do té míry, až se to pro mě stalo tak nějak ploché a banální. Sledujete strhující scény, kdy se hrdinové dívají na televizi nebo někdo někomu pochválí jídlo. Něco se začne dít až na úplném konci - a to film ale prakticky hned skončí. Tam, kde Mrtví básnící rozdávali rány na solar, tady je to nesmělé plesknutí, které skoro ani necítíte. Není to feel good film, ale try to feel something and it's somewhat okay film. (02.03.2024)