Smrt panen

opravdu jsem se chtěl nechat unést, okouzlit, emotivně omámit, ale "něco" tomu prostě chybělo... potichounku jsem se tak trochu pronudil až k předpokládanému konci, v hlavě zůstalo jen pár nezodpovězených otázek a zasněný pohled Kirsten Dunst... není to vysloveně zlé, ale čekal jsem víc... 60% (04.10.2008)

„Pán doktor, vy ste nikdy neboli 13-ročné dievča.“ Výborne zrežírované, na správnych miestach použité správne pesničky, silný scenár s prepracovanými postavami a kvalitným dejom, nečakané zvraty a vynikajúce herecké obsadenie. V menších uvidíte napr. Dannyho DeVita či Scotta Glenna, rodičov si zahrali James Woods a Kathleen Turnerová (keby som si nepozrel záverečné titulky, nevedel by som, že je to TÁ Kathleen Turnerová z VOJNY ROSEOVCOV), drzého zvodného študenta vlasatý žrebček-macík Josh Hartnett a zo sestier najviac exceluje uhrančivo osemzmyselná Kristen Dunstová. Plus pôsobivý vizuálny vzhľad, niektoré zábery vyzerajú ako pohyblivé pohľadnice. Od záveru som čakal niečo drastickejšie, ale i tak prevláda nadšenie. Najviac ma asi potešil nejednoznačný scenár. Tomu síce občas hapruje logika (mali domáce väzenie alebo mohli vychádzať z domu?). Ale našťastie z dievčat nerobí stopercentné obete, zo spolužiakov stopercentné svine a z rodičov stopercentných tyranov, každý si nesie to svoje a podľa toho jedná - a končí. (28.05.2011)

I když mám k době ve které se děj odehrává svůj vztah, tak tohle mě až zas tolik nedostalo (napodruhé už ano). Režisérka (dcera F.F. Copolly, sestřenice Nicolase Cage) pracovala s příběhem, který je pro mě dost těžko uvěřitelný, ale na druhou stranu je výborně natočený a v určitých místech výborně zobrazující dospívání. Proto mi nezbývá než se těšit na režisérčin nový film "Lost in Translation" s přitažlivějším tématem :) Tady je to tak 70% (napodruhé už čisté ****). (29.09.2003)

Velce smutné. Místy možná nudné, ale ne až tak jako slavná Nuda v Tokiu... eh, chtěl jsem říct Ztraceno v překladu. Skoro nikdy to není doopravdy vtipné, což samozřejmě být ani nemělo, aby melancholie a tíha smutku byla co největší. Nutno uznat, že po filmařské stránce jde o hodně kvalitní kus. To zároveň vůbec nevylučuje skutečnost, že jde o počin poněkud umělý a nucený. Přistihl jsem se, že hned od začátku některým postavám nevěřím to, co říkají. Abych Sofii C. nedával pořád jenom kapky: vysoce chválím za výběr muziky. A nejen proto, že tu zazní i někteří mí velcí favorité, jako Styx nebo Heart (ti dokonce dvakrát). A když už jsme u toho, tak scéna s pálením desek Kiss a Aerosmith je pro rockera mého typu také docela pamětihodná. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že Sofia má ráda De Palmovu Carrii - cítil jsem na několika místech silnou inspiraci. Osobně tu vidím též mírnou spřízněnost s filmem Donnie Darko, možná ještě s Piknikem na Hanging Rock. (Do rozboru literárních vlivů se pouštět nebudu, ale i tímto směrem by se dalo úspěšně vydat.) Smrt panen je film, na němž je nejvíce opravdový jeho hluboký smutek. A možná jenom ten. Což nakonec nemusí být zrovna málo. (13.01.2007)

Dívčí příběh pohledem mužů. Velmi vyzrálý celovečerní debut, který porušuje vícero norem klasického hollywoodského vyprávění. Film de facto nemá protagonistu, který by musel řešit konflikty a překonávat překážky pro dosažení cíle. Vypravěč je stejně jako v knize neurčitý reprezentant mužského pokolení. Na množství otázek dostaneme jen minimum uspokojivých odpovědí, řada mezer zůstává až do konce nevyplněných. V jednu chvíli si Coppolová dokonce dovolí použít nepravdivý flashforward (útěk autem).___ Přes šíři interpretačního pole nejde o neurčitý new age blábol, v němž by dojmy vítězily nad logikou. Film je precizní ve zprostředkovávání a paralelním shazování chlapeckého/mužského hlediska, čímž se do středu naší pozornosti namísto samotných dívek, jež nemáme možnost poznat, dostává právě akt dívání se a konstruování idealizovaných obrazů. Snaha pochopit sestry (a jejich svět, symbolizovaný domem Lisbonových, domečkem pro panenky, v němž jsou zavřeny a který nakonec „umírá“ společně s nimi), jež pro partu kluků začaly existovat až „díky“ sebevraždě jedné z nich, je omezena osvojenými mentálními schématy a stereotypními škatulkami. Jde o silně zobecňující vnímání, založené na předpokladu unikavé ženské iracionality, které nezohledňuje svébytnou povahu každé z dívek, z nichž určitou svébytnou v očích chlapců skrze svou sexualitu získává pouze Lux. Od zjednodušujícího chápání komplexních lidských bytostí se Coppolová distancuje ironickým použitím výrazových klišé z hloupějších „holčicích filmů“ (hudba, banální „ilustrace“ při čtení Ceciliina deníku, obsahující záběry s trháním kytiček, prosluněnou krajinou a jednorožce). ___ Mytologickým závojem zastřený příběh (neurčité časové zasazení, výrazná symbolika, nadčasové téma připomínají Piknik na Hanging Rock) o tom, jak ženská nevinnost (resp. její představa) muže připravuje o duševní vyrovnanost, schopnost empatie a lásky tak zároveň slouží jako útok na „přisvojovací“ mužský pohled a patriarchální zobrazovací schémata. Kdekoli jí to předloha umožnila, projevila Coppolová vůči dívkám dost empatie na to, aby plnily výhradně funkci tajuplných a krásných objektů. Podnětně mnohovrstevnatá Smrt panen je díky tomu v neposlední řadě generační výpovědí o neochotě připustit, že „this tree is dead“ (ať už si za strom dosadíme Cecilii, dětství nebo něco jiného) a marném vzdoru pomocí hudby, sexu, sebevraždy… 80% Zajímavé komentáře: Faidra, Oskar, kiddo, Sindymindy (01.04.2018)