Igby

Mám ráda filmy o onom malém lidském vzdoru, který má podobu jednoho rádoby dospělého člověka, který nesnáší (docela pochopitelně) všechny a vše, kdo a co se mu objevilo v jeho nalinkovaném životě plném (anti)vzorů a zároveň nemá potuchy, co sám vlastně chce. Tohle je přesně ona "vzdorařská" záležitost, která je lehce napsaná, na nic si nehraje a ten, kdo v ní hraje, to hraje famózně, že chvíli budete postrádat dolní čelist. Už jen pro tuhle velkou roli tehdy ještě malého člověka a velkého herce Kierana Culkina, je mi teď líto, že nehraje v keždém druhém filmu, že ho kdysi neobsadili místo jeho staršího bratra do filmů o tom slavném osamělém chlapci, a že se jedná o asi ještě pěkně dlouho, ne-li navždy, o onu malou hvězdu, která by si zasloužila být tou největší a nejjasnější v zatuchlých vodách Hollywoodu. Film je to opravdu skvělý, chytrý a hlavně první půlku neuvěřitelně zábavný. Škoda jen, že v té druhé půlce to trochu ztrácí tempo a jakoby neví, co si se sebou počít, ovšem je to právě ta druhá půlka, u které si uvědomíte, na jak skvělého herce se díváte, neboť díky němu si snímek, i přes dějovou stagnaci, dokáže udržet nadprůměrnou kvalitu a hlavně - vaši pozornost. Jen víc takových filmů a zejména pak - jen víc Kierana Culkina. (24.07.2012)

Je prostě strašně vděčný dívat se na asociální zmrdy a jejich jebání okolí, proto mě Igby baví, i když stejnou měrou sere. Ono je totiž dost kontraproduktivní se snažit přesvědčit diváka, že jako scénárista sázim chudákovi Igbymu pod nohy jednu kládu za druhou, když ho každou chvíli vytáhnu z jámy lvové nějakou příšernou deus ex machinou. Dobrodružství našeho hrdiny tak dost ztrácí na své působivosti, protože si uvědomujeme, že sledujeme dalšího z x sociopatických puberťáků, který nevědí, co chtěj. S čímž bych ještě pořád neměl problém, kdyby se film nesnažil o promítnutí a parodii určitých společenských poměrů. Štve mě, jak je ten film bez přesahu a sral by mě i, kdyby ho měl. (27.04.2012)

Igby na všechno zvysoka sere. Tak by se dal příběh shrnout do jedné věty. Tak jednoduchý to ale není. Na všechno sere, protože mu dělá radost, jak tím nasírá svoji matku. Ale konec jasně ukazuje, že smrtí "protihráče" končí i samotná hra a Igbymu dojde, že smrt nepřítele není až zas taková výhra. Kieran Culkin se mně tady fakt líbil, myslím že to dotáhne dál než jeho starší brácha. (31.05.2011)

Uf... Podmanivě emocionální psíčko o jednom exhibicionistickém introvertovi - rozmazlenému frackovi, který vám leze na nervy, ale přitom zároveň s ním nesnášíte jeho hysterickou ambiciózní matku, namyšleného intelektuálního bratra a tajně mu závidíte ten jeho svéhlavě proflákaný život. Jenže Berr Steers nezůstává jen u toho, proplétá vztahy mezi všemi účastníky a jde tvrdě, syrově až na dřeň nových skutečností, situací a emocí hrdinů i diváků... (15.06.2014)

Marná snaha. Když se Vám chce rebelovat, poslat všechny do prdele a žít úplně někde jinde, tak ta děvka s Váma nakonec stejně nepůjde. Brácha je na hovno, holka nechce píchat a kámoška smaží. Hmm, docela na sračky. Notabene když fotrovi hrabe a matce čouhá parté z kapsy. Co pak? Většina lidí by se podřídila a nechala se buzerovat systémem a institucema. Igby ne, to je frajer, ten se popere s osudem!!! Naprosto nepochopitelně přehlížený film Igby Goes Down mě doslova šokoval v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Popravdě jsem se na něj díval jenom kvůli zrovna tak přehlíženému Ryanu Phillippovi, který je opět dokonalej. Ovšem hlavní roli má brácha toho usmrkance Kevina, Kieran Culkin. S tímhle jménem bych mu roli v životě nesvěřil, ale režisér Burr Steer asi věděl, co dělá. Culkin hraje totiž skvěle. Filmeček se nestává ani v nejtěžších momentech patosem a trapným, udržuje si tempo, je zábavný a vůbec takový "cool". (05.05.2006)