Reklama

Reklama

VOD (1)

Retrospektivní příběh sedmadvacetileté ženy z Tokia, která se vydává na výlet z města a vzpomíná, jaké to bylo dřív – od ananasů až po první lásky. (Netflix)

Recenze (47)

strougy 

všechny recenze uživatele

Mám rád filmy, kde se na první pohled nic vyjímečného neděje, ale hlavní postava přesto v ději projde určitým vývojem, který ji donutí změnit svůj pohled na život. Škoda, že po příjezdu na venkov se z toho stane reklama na úžasný venkovský život a ekologický farmaření a z filmu se stane docela nuda. ()

belldandy 

všechny recenze uživatele

Only Yesterday. Velmi realistický příběh o vzpomínkách na dětství a vyrovnávání se s minulostí. Mladá žena se vydává z města pomáhat se sklizní na vesnici a zde přehodnocuje svůj dosavadní život. Pomalý příběh plyne ke svému konci bez složitějších zápletek. Nenabízí nakonec žádné rozuzlení ani řešení, jen jeho příslib do budoucna. Po tomto snímku ve vás však zůstává zvláštní pocit, že tento animovaný film kolem vás prochází jako sám život. Jen s malou dávkou nostalgie je mnohem blíž realitě než lecjaký hraný film. Pro mě další důkaz, že Takahata stále usiluje o překračování hranic žánru anime. ()

Reklama

berg.12 

všechny recenze uživatele

Tenhle film (kategorie "kreslený" tady poněkud ztrácí význam) není vůbec pro děti, je upovídaný více, než mohl být a chvíli se zdá být reklamou na ekologické zemědělství. Když vám ale bude někdo tvrdit, že nádherně opravdové nemůže být zobrazeno skrze beznadějně pozitivní, nevěřte mu ani slovo. Stejně, když vás bude přesvědčovat, že nejkrásnější animované filmy vznikají v zemích, kde slunce zapadá. ()

FritoleXx 

všechny recenze uživatele

Češi jsou obeznámeni s filmy o dětech (Nechci říct pro děti, jelikož tohle asi děti bavit nebude). Stejně tak všichni známe filmy pojednávající o životě v totalitním režimu, kde byly často ukázány pronikající trendy ze západních zemí. Omohide poro poro je podobným nahlédnutím do Japonska minulého století. Nostalgicky seznamuje s tehdejšími trendy, globalizací, rozdíly venkova a velkoměsta a hlavně s morálními zásadami a výchovou či celkovou mentalitou lidí. A to rovnou ve dvou rovinách. Jednou z 60. let, kdy do Japonska pronikají třeba Beatles či západní móda a pro mladé slečny je to vším. Zde musím nejvíce ocenit, jak realně přibližuje problémy dětí, bez zveličených a dramatických zbytečností. Naprosto mě dostala scéna, kde rodina poprvé chutná ananas. Všichni zasednou slavnostně ke stolu s kouskem na talíři, po prvním soustu nahodí znechucené xichty a otec si okamžitě zapálí cigaretu. „Myslím, že nejlepší ovoce je banán.“ Druhá linka je již z 90. let, kdy se Taeko nevyhnutelně blíží třicítce a přesto je v životě ztracená a bez cíle. A o tom tenhle film je. O nostalgii, hledání smyslu života a opravdovém štěstí. Hrdinka jednou použije větu „Stávala jsem se příjemně unavenou“, to je možná to, co všichni (nebo alespoň já?) hledáme. ()

Pitam 

všechny recenze uživatele

Trochu netypický film studia Ghibli. Nečekejte nic z toho, co od Ghibli znáte. Tedy kromě krásné animace a hudby. Film není ani moc určen dětem, protože nemá ten klasický pohádkový fantasy příběh plný všelikých roztomilých postav a potvůrek. Je to spíš psychologická sonda do duše mladé ženy, která se vrací ve vzpomínkách do svého dětství. Celkově převládá smutná nostalgická atmosféra, ale všechno napravuje konec, který svým způsobem vlastně pohádkový je, protože reálný život takové krásne konce nemá :-/ Váhal jsem mezi 3 a 4 hvězdami, protože pasáže dospělé Taeko mě místama moc nebavily, jenže pak přišel konec se závěrečnou písní (a textem) a ten převážil misku vah k číslu 4. ()

Galerie (81)

Zajímavosti (7)

  • Spoluzakladatel Studia Ghibli a producent filmu Hayao Miyazaki byl nesmírně uchvácen původní mangou. Věřil, že má potenciální hodnotu v zobrazení originálního typu dětského příběhu, který ve schématu není běžný. Cítil však, že on sám nezvládne tuto mangu adaptovat do filmu, avšak jeho nápad zůstal nadále v jeho mysli, když režíroval další dětské filmy, jako například Můj soused Totoro (1988). Nakonec tento nápad nechal na režisérovi Isao Takahatovi. (Emo-haunter)
  • Na rozdíl od typického japonského stylu animace postav mají zde postavy realističtější obličejové svaly a výrazy díky dialogu, který je nahráván jako první (v Japonsku je tradicí nahrávat jej až po dokončení animace) a animátoři přizpůsobují animaci mluvenému dialogu. Isao Takahata také nechal hlasové herce nahrát některé jejich repliky společně, přičemž záběry z jejich vystoupení použily jako vodítko pro návrh i animaci. Scény z minulosti Taeko z dětství však byly animovány před nahráním hlasů, což dává jemný kontrast mezi anime stylem jejího dětství a dospělou „realitou“ rámcového příběhu. (Emo-haunter)

Reklama

Reklama