Přežít

Četl jsem autobiografickou knihu Zázrak v Andách: 72 dní v Andách a moje dlouhá cesta domů od Nanda Parrada. Viděl jsem samozřejmě i tento film. Ten je zpracován velmi věrně a velmi dobře. Příběh sám je natolik drastický, že ,,natočit to blbě'' skoro nejde. Celým filmem se nese ta filozofická otázka, zda je legální a ospravedlnitelné pro vlastní přežití udělat cokoliv - tedy i požít lidského maso. Pro věřící pak má tato úvaha ještě další rozměr. Ale být tam, co by člověk dělal? Byl by mladý, chtěl by žít a měl by si lehnout vedle těl svých mrtvých druhů, vyčerpaný, hladový zmrznout s čistým morálním kreditem? Nebo by měl udělat to co je pro každou živou bytost hnacím motorem - přežit? Díky některým, kteří vzali toto těžké rozhodnutí na sebe se část teamu podaří zachránit. Je nutno zdůraznit, že se zde kvůli získávání potravy nezabíjelo jako při jiných dochovaných incidentech (např. při útěcích trestanců v Austrálii do buší), ale byli pojídáni ti co zahynuli při pádu letadla... * * * * (17.09.2014)

Přežít je film, který především bojuje o život sám se sebou. Po velmi působivé, a na tu dobu skvěle natočené letecké katastrofě, která možná doposud nebyla překonána, nastává propad v ději, je to dáno tím, že hercům jsem ani na chvíli nevěřil, že mohou pojídat lidské maso jako čokoládu, dramatu neprospěla ani častá modrá obloha, nebo ryzí romantika zasněžených And. Film by se dal rozdělit na tři dějství rozdělená oponou: letecká havárie-kanibalismus-lavina. Závěrečné zachránění, trocha emocí a opona padá. Za ojedinělý počin dávám 70% (22.02.2009)

Ježíši, až už to tehdy bylo přesně takhle, nebo malinko jinak, jsem rád, že jsem tam nemusel být s nimi. Myslím, že si všichni přeživší tehdy prošli svým malým peklem a asi nikdo se z toho nevzpamatoval zcela bez následků. Koneckonců i pouhé sledování tohoto filmu zanechalo nějaké následky na mně, a to je co říct. (19.07.2002)

Tak tohle by snad ani zvrhlý mozek scénáristy nevymyslel... to se prostě muselo stát. Klobouk dolů před těmi kluky, muselo to být dost strašné. Nejvíc mě šokovalo, že to maso jedli.... syrové. Nevím proč, ale tak nějak jsem si představovala aspoň nějakou tepelnou úpravu... no nic, raději se v tom nepitvat a už vůbec nepřemýšlet, jak by se člověk zachoval v jejich situaci. (18.09.2011)

Možná realistické, ale přes všude vůkol panující mráz takové podivně vlažné. Jako by se tvůrcům nedařilo dostat pod povrch a zachytit to, co trosečníci museli prožívat. Postavy navíc zcela postrádají nějaký vývoj nebo posun, který by odrážel extrémní situaci, ve které se nečekaně ocitly. A zdlouhavé je to, jako by se toho v těch 72 dnech utprení nestalo dost., aby to zaplnilo dvouhodinové vyprávění. K tomu drobné lapsy, jako třeba vousy, které některým nerostly vůbec a někteří je meli po 72 dnech jako mám já po týdnu. Čekal jsem víc. (26.02.2013)