Vodní země

Mám ráda tyhle Britské nezávislé projekty. Většinou je v tom mnohem víc opravdovosti a reality než ve filmech mainstreamových. Ovšem tady si nejsem jistá jestli trochu moc netlačili na pilu, a taky si mohli odpustit ty nahotiny. Filmaři zřejmě uznávají teorii že dokud ve filmu někdo neukáže alespoň zadek, není to umění. To je fakt trapas. Jinak je fajn že někdo poukazuje i na lidi ne neustále v tom čistém, sympatickém a hollywoodském slova smyslu, ale ukazuje i lidi zlé, špinavé, smutné, zničené, opravdové. Knihu jsem nečetla, ale jako film se mi to docela líbilo. Jeremy Irons je herec jak se patří, a ostatní mi přišli taky dost dobří. Trochu moc z toho na můj vkus trčelo to, jak se to snažilo být melancholické a nezávislé. Nakonec ale, nějaký dojem to ve mě zanechalo. Takže to vidím na silnější průměr. (13.06.2012)

Učiteľ Tom v podaní J. Ironsa bol famózny, to bez debaty. Páčilo sa mi aj štrukturovanie deja a forma rozprávania príbehu, kde za pomoci flashbackov a akýchsi ciest do minulosti, sa nám postupne vynára životná púť hlavného hrdinu a tiež všetky osudové okamihy, ktoré zásadne ovplyvnili jeho ďalšie putovanie životom. Kiež by sa niečo dalo vrátiť späť, škoda, že sa to nedá... Pekný, silný príbeh ku koncu krásne emotívny. 75/100 (27.11.2014)

Voľakedy dávno som Jeremyho Ironsa zbožňovala, a po pozretí tohto filmu som si zase pripomenula, že prečo. Vďaka Petrovi Princeovi sa všetko podstatné z knihy do filmu dostalo, naozaj klobúk dole, ako to zvládol, a samozrejme aj vďaka samotnému Stephenovi Gyllenhaalovi. Som úplne nadšená ... z hercov, prostredia, so záverom a famóznou hudbou. Fantastické! (16.11.2014)

Smekám před filmem, jehož děj by se dal shrnout do jednoho souvětí, a přesto vámi otřese a zanechá melancholickou chuť na jazyku. Nápoj je blankytně azurový a především zatraceně ledový. Míjení a ztráty, vyprávění příběhů smutných a ještě smutnějších. Voda je holt dobrým vodičem emocí, snad se v nich neutopíte. (26.05.2012)

Vodní zemi jsem viděla poměrně dávno, ale jasně si vzpomínám na její devastační účinky. Film o míjení tak absurdním a bezvýchodném, že většina Kafkových děl je proti němu procházkou slunnou krajinou. Společně s Remains of The Day a Kuřetem melancholikem patří do triumvirátu filmů, jež mnou skutečně otřásly. Původně jsem nechtěla hvězdičkovat (Waterland je až příliš opravdový), ale nakonec dávám plný počet. (05.02.2010)