Příběh o postarším učiteli dějepisu, který se ve svých vyučovacích hodinách vyrovnává se svou tíživou minulostí. Vypráví žákům historii svého rodu i svou vlastní, vrací se s nimi do minulosti, aby jim tak dal pochopit dějinné souvislosti a sobě odpověděl na nezodpovězené otázky. (šubelinka)
Souhlasím s Nefariou. Film respektuje knižní předlohu. Jedná se o melanchilocké drama, s retrospektivnímy náhledy hlavního hrdiny zpět do minulosti. Ironsovi sedla role jako šitá na míru. Ve filmu zahlédneme i mlaďoučkou Lenu Haeadeyovou. Navíc vše dokresluje nádherná hudba, která mne zaujala už při úvodních titulcích. Doporučuji vidět ! * * * * *(23.1.2011)
Vodní zemi jsem viděla poměrně dávno, ale jasně si vzpomínám na její devastační účinky. Film o míjení tak absurdním a bezvýchodném, že většina Kafkových děl je proti němu procházkou slunnou krajinou. Společně s Remains of The Day a Kuřetem melancholikem patří do triumvirátu filmů, jež mnou skutečně otřásly. Původně jsem nechtěla hvězdičkovat (Waterland je až příliš opravdový), ale nakonec dávám plný počet.(5.2.2010)
Bolo by to veľmi pekné spracovanie románu, keby tam hlavný hrdina nebol vykreslený takmer rovnako mentálne zaostalo ako aj jeho brat. Dej sa ani tak hodnotiť nedá, film nemôže za knihu..(23.4.2009)
Smekám před filmem, jehož děj by se dal shrnout do jednoho souvětí, a přesto vámi otřese a zanechá melancholickou chuť na jazyku. Nápoj je blankytně azurový a především zatraceně ledový. Míjení a ztráty, vyprávění příběhů smutných a ještě smutnějších. Voda je holt dobrým vodičem emocí, snad se v nich neutopíte.(26.5.2012)