Lev v zimě

Opět se potvrdil fakt, že lze vynikající historický film vytvořit bez nákladné výpravy a krvavých bitev. "Lvu v zimě" stačí k úspěchu pouze výtečné dialogy. Díky nim film po svoji dvouhodinovou stopáž vůbec nenudí a je radost sledovat všechny herce, kteří své postavy stvárnili s náležitou chutí a zápalem (zvláště Peter O'Toole řádí jako nikdy, v českém dabingu s hlasem Luďka Munzara dostává nevídané grády). To mi stačí. 90%. (04.04.2009)

Omračující historický snímek, který má vše co má historický film mít. Pro milovníky staré zlaté herecké gardy nepopsatelný zážitek! Scénář je výsledkem mistrovské práce a i díky němu je herecké umění P. O'Toole a K. Hepburn doslova dechberoucí, jiné vyjádření mě prostě nenapadá. Každý z dialogů nabízí malou hádanku a záleží jen na důvtipu diváka jak si s tímto slabikářem poradí:-) Dalším neodmyslitelným prvkem, který se podílí na celém úspěchu filmu je bezesporu hudba, která spolu s kostýmy znamenitě dotváří věrohodnou atmosféru daného období. Celému štábu, pod taktovkou osvíceného režiséra se podařilo vytvořit jedno z nejlepších historických dramat, jehož kvality snad budou i nadále stoupat. A i přesto, že tento film se může pochlubit jen tím nejlepším, stejně jako některým dalším komentujícím se i mně jeví jako skromný a tím pádem více přitažlivý. (31.12.2009)

K mojí smůle jsem nejdřív viděla remake a stále mám v hlavě neskutečně skvělého Patricka Stewarta, který vypadá životem víc zkoušenější a unavenější než (o nic méně skvělý) Peter O´Toole. Právě Stewartův Jindřich je ale to jediné, v čem novější verze tu původní převyšuje. Zlatá šedesátá nám tady přinesla krásné exteriéry, starosvětskou atmosféru a Katrerine H. v plné síle, která tu dokazuje, jak skvělá byla herečka. A mladičký, mlaďouličký Timothy Dalton s francouzským přízvukem (a bez toho sarkastického úsměvu získaného věkem) je... jakkoli to zní zastarale - okouzlující tak, že byste ho, dámy, chtěly mít doma pod peřinou jako heboučkého medvídka od Sparky´s :-). (28.11.2008)

Skvěle podané historické drama, které by však, nebýt hlavních hereckých představitelů, bylo poloviční. Prožívání postav, jejich intriky a myšlenky - vše je zde podáno nádherně a myslím, že i lidem z 12. století by se film líbil a ocenili by jeho provedení. Jak už jsem zmínil, celé to stojí především na úplně skvělých hereckých výkonech (a geniálním scénáři) - královna Katharine Hepburn Oscara právem dostala a král Peter O´Toole ho zase neprávem nedostal. Skoro po každém filmu s ním se kvůli tomu rozčílím. Ani mi nepřišlo (a to svědčí o perfektně odvedené práci), že byl pan Peter o celých 25 let mladší než paní Katharine...:-) Jinak v roli budoucího krále Richarda Lví Srdce potěšil mladý Anthony Hopkins - pro zajímavost ale jen o 5 let mladší než představitel jeho otce Jindřicha Peter O´Toole. (20.03.2009)

Klasické dílo v nejplnohodnotnějším slova smyslu nesené dvěma mimořádnými výkony O´Toola a Hepburnové. Zhruba tak lze popsat drama, které, pokud je to hranému filmu dáno, zlidovělo tak, jak je to jen možné. Zdá se, že postava Eleonory Akvitánské do historie vstoupila jen proto, aby si ji o 800 let později mohla zahrát tato mimořádná herečka. V širším slova smyslu jakoby tu končila Hepburnové velká galerie postav emancipovaných žen čtyřicátých a padesátých let, které vytvářela zpravidla po boku své životní lásky Spencera Tracyho. Podobenství i záběr LVA jsou však pochopitelně mnohem rozmanitější. Plně respektují dobový půdorys díla, tragické datum starších anglických dějin, postavu krále, který mohl být velikým, aby nakonec stěží dosáhl na průměr vladařského poslání. Stejně demýtizující je podání jeho synů; zejména to platí o Richardovi Lví srdce. Poznání, že politika, provozovaná výhradně jako forma mocensky pojímaného šachu, svou odlidštěností a rutinní machou přímo znemožňuje a vlastně vylučuje jakýkoliv projev lidství, slušnosti a že z citové náklonnosti činí gesto, z nějž ční hodnotová a obsahová prázdnota, je zdrcující nejen pro dávno rezignovavši královnu, ale koneckonců i pro politického rutinéra, jakým byl i Jindřich II. A také pro diváka, který by si nutkavě přál vidět na stříbrném plátně drama lásky, vášní, výbuchů, šlehajících do nebes. Místo toho je předmětem tanců připomínajících brutálně tichý lov kudlanky pobožné. Ale vášeň, kterou protagonisté vkládají do svých rolí a jejich neschopnost dokonale splynout přes veškerou vůli s bezduchou rutinou odcizeného mocenského výkonu, je silnější alespoň v některých mezních scénách. Je to prvek, který dílu propůjčuje nezpochybnitelnou nadčasovost a klasičnost. Je to zážitek, na který se nezapomíná. Ani po letech. (21.06.2009)