Rebel bez příčiny

Dnes už klasický film s legendárním Jamesem Deanem, svého času snad pokus o generační výpověď, což z dnešního takřka 50 let starého pohledu (neuvěřitelné, jak ten čas letí!) může divák posoudit jen zhruba. Každopádně jde ale o zajímavou sondu do života mládeže ve "zlatejch padesátejch", kdy mladí lidé také měli své problémy (mnohdy ne nepodobné problémům dnešní mládeže), s nimiž se museli potýkat a které museli řešit, často i dost drsným způsobem. Všichni mladí herci podávají skvělé výkony a hlavně díky jejich přesvědčivosti a opravdovosti film zaznamenal a vlastně dosud zaznamenává značný divácký ohlas.Mimochodem: James Dean zemřel předčasně, ve 24 letech. Natalie Wood zemřela předčasně, ve 43 letech. Sal Mineo zemřel předčasně, ve 37 letech. Že by prokletá generace? (24.06.2003)

Moc dobrý film o cti a hrdosti, přátelství, správném individualismu, mladistvé rebelii, o šikaně a mezigeneračních trablích, dokonce i s nenásilnou existencionální vložkou. Bylo příjemný sledovat problémy teenagerů a pro jednou přitom nebýt až po uši v chlastu a drogách. James Dean je výborný a ve své roli zcela přirozený frajer, žádný nastrčený hezounek. Obohacující a časem nepokažená klasika. "What do you do when you have to be a man?" (16.01.2011)

Mám rád staré filmy, ale ne povinné uctívání těch předepsaných. Myslím, že Rebel bez příčiny je z rodu filmů, které přišly ve správnou chvíli, oslovily tehdejší publikum přesně tak, jak si předsevzaly a... dnes jsou únavné jako povinná školní četba. Těžko Rebelovi vyčítat, že má postavy jako soubor ilustrací ke knize "Nejčastější poruchy psychosociální komunikace v dysfunkčních rodinách" a působí proto tak ploše. Byl zkrátka první. Dobře vím, že v 50. letech Američané lpěli na "tradičních hodnotách", jaké skýtá rodina a středoškolská uniformita, ještě víc než dnes. A že neochota jedince účastnit se všech těch rituálních skopičin mnohé upřímně šokovala. Ale nebudu se tvářit, že nikdo později nenatočil lepší filmy na stejné téma. (Edit 23.8.2011: Po druhém vidění musím jít ještě o hvězdičku níž. Ten film stárne každým rokem.) 40% (01.02.2007)

Hlasom Jean-Luca Godarda: "Nicholas Ray is cinema" sa však dostávam k určitým roztržkom, keďže Rebel bez príčiny (ako film) je určite významným miľníkom kinematografie. Perfektne dobovo načasované, konceptuálne a v rukách konkurencie príbehovo nepokryté a revíziou vynútene privolané. Zdanlivo banálny príbeh je skôr výpoveďou mladej nesprispôsobivej generácie, ktorú konfrontujú stereotypy nevyrovnaných rodičov a vlastný sugestívny stimul nedbať na následky svojho vyčíňania. Avšak, vedomá expresívnosť a okatá štylizácia sa častokrát (na tak závažnú tému) odkláňa od vizuálnej sprostredkovanosti, než by to bolo potrebné. Táto téza je dozaista podopretá autorskou substanciou, ale mám problém s jej formou odovzdania. Kazan síce ponúkol dospievanie mladých na vidieku pomocou poetiky mizanscén, ostrosti realizmu a jeho hrán, takisto i pomocou ultimátneho románu a preto chápem Rayov odlišný ideový zámer. Nezostáva mi však zapochybovať nad jeho miernou neistotou a výpomocnými trikmi k dosiahnutiu emočného efektu, ktorý ten parciálny a výstavbový pre neho tvorivo a pre tento účel dotvára. Johnny Guitar (1954) či In a Lonely Place (1950) sú jeho skutočnou esenciou a možno práve aktuálnejšia veková hranica, ktorú režisér práve počas tých časov prekonával mu utkvela v pamätihodnejšiu predstavivosť situácií a spôsobilosti, ako bude naráciu vytvárať a čo ho na životných skúsenostiach bezprostredne postretlo. Každopádne si tento film zaslúži rešpekt a treba sa pri ňom skutočne držať základnej sociologickej zložke, ktorou práve nespútaná živelnosť vyvíja prechodové impulzívne hrany v následný až prekonaný čistý prach, ktorý po nich po rokoch ostane, ale tento priebeh vyzerá byť nekonečný. A obdobie dospievania ako cukríkový med taktiež zrovna neprebieha s viditeľnými zmenami, vyššia kadencia, vyšší vzdor a väčší údel kritiky okolia = jej pomalšiemu a bolestivejšiemu prekonávaniu. (06.07.2016)

Rebel bez příčiny je Americkou krásou let padesátých. Není zdaleka tak naivní jako většina filmů jeho doby a dokonce se zdá, že herečtí protagonisté slyšeli o Stanislavkém. A proto tento snímek o vzpouře proti rodičům, kteří ztělesňují všednost, zbabělost a lhostejnost, je působivý i v jednadvacátém století, kdy už lidé řeší poněkud jiné problémy. Alespoň zdánlivě jiné. (31.05.2005)