Lolita

Adaptace Nabokovovy knihy se ujal Adrian Lyne. A vyšel mu především výběr obsazení. Profesora Humberta, který propadne kouzlu 12 leté dívky, hraje přesvědčivý Jeremy Irons, náročný part nezletilé dívky zvládla Dominique Swain. A právě herecké obsazení je tím nejsílnějším prvkem v jinak docela průměrném filmu, který sice chce být za každou cenu kontroverzní, ale tématu se chopil docela povrchním způsobem. (05.03.2009)

Či už Nabokovovo dielo, Kubrickov filmový originál alebo táto verzia, všetky sú tej najvyššej kvality. Jeremy Irons sa zhostil svojej úlohy skvelým spôsobom, o to viac je nutné vyzdvihnúť super výkon Dominique Swain. Tá zahrala nevinnosť a manipulatívnosť tým najvernejším spôsobom. Vynikajúci casting je základom vydarenej filmovej adaptácie. Samotný obsah nemusí byť každému po chuti, lenže tu nejde o odsúhlasenie zvráteného otčimovského vzťahu, ide o psychologickú sondu, ako sa môže nechať človek pudovo strhnúť a ovplyvniť. Podstata literárneho diela tu bola úplne vychytaná. (29.06.2017)

She was Lo. Plain Lo in the morning. Standing four feet ten in one sock. She was Lola in slacks. She was Dolly at school. She was Dolores on the dotted line. In my arms, she was always...Lolita. Light of my life. Fire of my loins. My sin. My soul. Lolita. Jedním slovem výborné. Jeremy Irons už po několikáté dokazuje, že je skvělý herec, kterému sežeru všechno včetně toho, jak fanaticky miloval Lolitu. I když upřímně, neměl se za co stydět, protože scény s Lolitou patří mezi to nejžhavější a zároveň nejdecentnější, co jsem prozatím v kinematografii viděl. O to více ale překvapí, že Dominique Swain od té doby nezískala žádnou výraznější roli. K tomu špičková orchestriální hudba Ennia Morriconeho a nemůžu jinak, než udělit plný počet. (26.11.2012)

Tohle je velkolepá podívaná. Jeden z mála filmů, který předčil knihu. Kniha mě zoufale nebavila, ale film, režírovaný mým největším oblíbencem, je neuvěřitelný. Strašně mě oslovil, vším, co v něm lze najít, dějově však především opět tím, že milujete hrozně moc někoho, komu jste v podstatě ukradený (hodně dobře to pan Irons zahrál, má můj obdiv). Předně hudba, ta je přenádherná, krásně film podbarvuje a mně osobně se tedy nikdy neoposlouchá. Pak režie, Adrian Lyne je prostě machr, je to bůh a jak už jsem u něj psala, má úžasný cit pro detail, pro maličkosti, které díky němu nejsou maličkostmi, ale získávají nový rozměr a nakonec, samozřejmě, co se týká erotického napětí, scén svádění, erotického dusna, tak tam je bezkonkurenční. Ale nebylo by to všechno bez proklatě vzrušující Dominique Swain, bez ní by Lolita nebyla Lolitou, na kterou nezapomenete. Humbert: Don't touch me; I'll die if you touch me. Rok 2023 a Doplnění po shlédnutí dokumentu “Lolita, nepochopená fantazie”: Svůj komentář k filmu nezměním, ale ke knize se musím vrátit, četla jsem ji jako hodně mladá a uniklo mi její skutečné sdělení. Asi by bylo namístě brát knihu a film jako dvě zcela odlišná díla a tak k nim i přistupovat. Prozřela jsem, sice pozdě, ale prozřela. Knihu jsem pochopila špatně a zdá se, že nejen já. Nebo na to musí být člověk moudřejší. Když to uvedl na pravou míru sám Nabokov, tak není o čem přemýšlet. (18.01.2015)

Dominique Swain by pomotala hlavu i mně!...Vybrat z Kubrickovy a Lyneovy Lolity to nejlepší a dát to dohromady, bylo by to geniální dílo. Zatímco Lyne zcela ignoruje postavu Quiltyho, v Kubrickově verzi naopak (především díky vynikajícímu Sellersovi) zastiňuje samotného Humberta. Kubrick zase (s ohledem na dobu asi pochopitelně) příliš brzy "uhne" pokaždé, když má mezi Lolitou a Humbertem k něčemu dojít. Nemůžu říct, která verze se mi líbila víc, obě jsou dobré, ale mohly být mnohem lepší. Ale Lolitky byly v obou případech skutečně neodolatelné. (19.03.2006)