Život je zázrak

Postavili jsme se na klouzačku a teď už můžeme jen klouzat dolů bez možnosti návratu. Život je zázrak, ale Kusturica ho nějak nepochopil a vrhnul se na ňadra dmoucí, která se nechávají sprchovat tak děsivě přírodním vodopádem. Počkat, kam jsme se to dostali? Jo, devadesátá léta a jejich příšerné erotické filmy. Stavbyvedoucí se snaží vyvolat v člověku bouři smíchu tím, že začne onanovat v tunelu. Ojojoj. Smutno mi Ježíšku bylo, smutno. To co dřív byl Kusturica je teď jen jeho skelet. Soundtrack je ovšem krásný. Ten doporučuju bez uzardění. (13.10.2010)

Kde sa chodí po železnici autom ? Kde sú mulice deprimované láskou tak, že chcú umrieť na na koľajniciach nedostavanej trate pod kolesami lokomotívy, ktorá pôjde až o niekoľko týždňov? Kde sa pripitá mládež baví zostreľovaním pivových fliaš z hláv kamarátov a medvede sú v domoch dedinčanov ako doma ? Kde nájdete alergickú opernú speváčku spievať pri rádiu až sa ozýva celý okolitý svet ? Kde sa šnupe koks z idúcej lokomotívy priamo z koľajníc ? Správne, na Balkáne. Kusturicovo najnovšie dielo ponúka opäť neskutočné panoptikum postáv a postavičiek a absurdných situácií. Oproti Čiernej mačke však pôsobí omnoho prehľadnejšie, učesanejšie a najmä vážnejšie (ale zase nie až tak vážne aby som sa pol filmu nesmial). Je to dané menším množstvom hlavných postáv a ich lepším prekreslením ako aj uveriteľnosťou celého príbehu. Ten sa točí okolo nedostavanej železnice na pomedzí Bosny a Srbska v čase pred vypuknutím občianskej vojny a jednej lásky , ktorá na pozadí tejto vojny vznikla. Kusturica výborne opísal nezmyselnosť celého konfliktu, mentalitu jeho účastníkov tak v uniforme ako aj v civile i odpornú propagandu šíriacu sa zo zahraničných veľkých médií (za toto som obzvlášť vďačný). Jediné čo by som filmu vytkol je príliš dlhá expozícia, ale druhá polovica dá na tento nedostatok veľmi rýchlo zabudnúť. 10/10 Po druhej projekcii : Film je ešte lepší....a ...len málokto na svete má tak krásny úsmev ako Nataša Šolak. (28.10.2005)

Bosenskosrbská verze Romea a Julie doplněná Kusturicovou oblíbenou hudbou, bláznivými karnevalovými scénami a fotbalem. To vše v nádherně barevných a poeticky komponovaných záběrech. Pro mě osobně je tohle nejmagičtější Kusturicův film. Zvláštní, že několik komentářů od uživatelů s vysokým počtem bodů tu remcá cosi o absurditě jugoslávské války, zatímco všichni ostatní správně píší o tom, že Život je zázrak je úplně o něčem jiném…. Film není o jugoslávské občanské válce, jen se odehrává na jejím pozadí. Kusturica tu podle mě vůbec nemluví o absurditě tohoto konfliktu (ani jedna postava proti válce nic nenamítá), naopak ho před námi uzavírá, protože ho nikdy nemůžeme pochopit. Odsuzuje pouze hyenismus válečných pašeráků a hodně nešetrně zesměšňuje zahraniční novináře, kteří jsou ve filmu úplně mimo mísu (např. když se zpravodajka ptá Srba Miloše, jestli byl připraven položit život za svobodu Bosny). (25.09.2008)

Tentokrat jsem uveril obalu film a cekal jsem blaznivou jizdu balkanem, ale tentokrat to zas tak blaznive nebylo. Filmu by urcite prospela kratsi stopaz, v podstate prvnich 45 minut se nic nedeje, jen takove lehke predstavovani podstav a teprve potom pride povolavaci rozkaz do valky a zacne se rozvijet vcelku originalni pribeh se spoustou skvelejch napadu, kde se hodne veci toci kolem zeleznice. Ale to, ze se ze zacatku nic nedeje, neznamena, ze bych se nudil. Kusturica porad umi vytvorit atmosferu, jakou mela Cerna kocka, bily kocour, ale je tu jeden podstatnej rozdil. Pribeh misty diky valce docela zvazni a i kdyz je stale podavan misty komedialni formou, uz to neni takova oddechovka, ktera by vam nejak zvedla naladu. Coz ovsem neznamena, ze by slo o spatnej film, Kusturica umi i ty nejobycejnejsi situace podat s lehkosti a i kdyz je film spis o valce, nepusobi depresivne, ale spis je plnej nadeje. Navic skonci 100% happy-endem. I kdyz uz film neni tak skvelej jako Arizona dream a Cerna kocka, bily kocour, porad je to skvela zabava a filmu musim pricist k dobru i to, ze jsem se za tech 150 minut ani na moment nenudil. (28.12.2006)

Ano, je potřeba se vypořádat s nepříjemnou minulostí vlastního národa. Nemanja neustupuje od své jedinečné směsi bizarnosti, živelnosti a živočišnosti, která z jeho výtvorů obvykle dělá úchvatné divadlo, které je tak plné života. Zde se to sice nepodařilo v tak vynikajícím provedení, jak jsem si u něj zvykl. Ale i tak je zde cítit život, touha po životě. Ale je zde i nenávist, která většinou pramení z vlastní osobní frustrace, mediální kampani a obyčejné lidské závisti a pomluvě. Žít a přežít se stává jediným smyslem života pro většinu lidí. Je smutné, jak se mohou lidské vazby výrazně proměňovat a zanikat. Železniční inženýr Luka (Slavko Štimač) je plný života a optimismu do té doby, než i jeho zasáhnou dopady války a strach o vlastního syna. Ale je tu most, který překlenuje znepřátelené strany, dává novou chuť do života ve své neopakovatelné velikosti lidského štěstí páru. Mladá Sabaha (půvabná Nataša Tapuškovič) se shodou hrůz i šťastného propletence náhody dostává k Lukovi. Aby prožila nejkrásnější část svého života a dostala tolik potřebnou naději. Z dalších rolí: Lukova hysterická a uprchlá manželka Jadranka (Vesna Trivalič), Lukův nadaný syn Miloš (Vuk Kostič), laskavý a svědomitý pošťák Veljo (Aleksandar Berček), Lukův kamarád a vojenský kapitán Aleksič (Stribor Kusturica), svérázný nenasyta Filipovič (Nikola Kojo), veselý překupník Tomo (Davor Janjič), starý Vujan (Obrad Djurovič), a maďarský svůdce a cymbálista (Nele Karajlič). Válka je krutá záležitost. Zbavuje lidskosti, dává krutost, strach a beznaděj. Často z nepochopitelných důvodů. Snad zbývá něco naděje. (19.01.2015)