Poslední oběť

Podle mého názoru se jedná o jednoznačně nepochopený film, který je zaměňován s "pure horrorem", ale přitom se jedná spíše o sondu do duše schizofrenního psychopata. Film byl podle mého názoru také "znehodnocen" špatnou pověstí, zejména tím, že byl na seznamu v UK zakázaných filmů, tzv. "videonasties". Ve skutečnosti se ovšem jedná o film, který ač z určitého pohledu je velmi inspirován Psychem (1960), tak jej přímo nevykrádá. Navozuje stav, kdy divák sleduje činy, fungování, přemýšlení a zmatky v duši nebezpečného maniaka. Něco ve stylu filmů jako je Henry: Portrait of serial killer (1986), Angst (1983), nebo rovněž na "videonasties" umístěný Nightmare in a Damaged Brain (1981). Pokud na film někdo nahlíží jako na horror, je mi jasné, že musí být od poloviny filmu zklamán, zvlášť , když má film v tomto ohledu velmi dobře našlápnuto první gore scénou. Ovšem jak vidno, tvůrci se nevyžívali v samoúčelném násilí, upálení oběti je zde předvedeno v celé parádě jen jednou, ale zato bere dech svým precizním zpracováním. Téměř autentické, dalo by se říct, zvlášť na rok vzniku! Ale od této chvíle film v ohledu páchání vražd povolí a divák spíš sleduje nekrofilní tendence našeho "hrdiny" uchovávat u sebe doma mrtvolu své zemřelé matky, upálených dívek, komunikaci s nimy a souboj dvou hlasů v jeho hlavě. Že film "vykrádá" (osobně nejsem o tomto přesvědčen) "Psycho", často zmiňováno, ale že sám byl v mnoha ohledech vykraden a to do detailních scén něco mladším, ale téměř identickým "Maniakem", to už nikomu nedošlo. Přitom je tomu skutečně tak. Maniak (1980) je jako by podobná kopie tohoto filmu, s celou svojí tématikou. Dost filosofování, takhle to vidím já. Názory se mohou lišit, ale možná by bylo dobré film sledovat nezaujatě, bez očekávání. Co se týče zpracování, tak se nedá filmu nic vytknout. Kamera, prostředí, hudba, hlasy, zvuky .. vše naprosto v pořádku. Velkým otazníkem je pak herecký výkon Dana Grimaldiho. Který buďe opravdu moc hrát neuměl a roli odflákl, nebo měl být naopak přesně takový, jaký byl. Protože v mnoha scénách je velice přesvědčivý a v mnoha scénách, kdy se nám zdá prkenný a jako by nevěděl, co zrovna má před kamerou dělat, kam se postavit a jak se chovat, tak to přesně vystihuje chování reálných psychopatů. Jak to ovšem skutečně s jeho hereckým výkonem bylo již nezjistíme, mě osobně na psychopata seděl. Ještě chci zmnit naprosto poslední část filmu, závěr, kdy malý klučina dostane u televize od matky pár facek a ozvou se mu v hlavě hlasy. Zde přímo přece film říká divákovi: "Já nejsem tradičním horrorem!! Jsem varováním!!"... (07.10.2008)

Ano, ani tenhle kousek mi neunikl při pátečních hororových nocí na nově, ale je to sakra dlouhá doba, takže jsem si ho musel oživit. "Don't Go in the House" je v podstatě předobraz známějšího, o rok mladšího "Maniaka". Taky se tu hodně hraje na psychologickou strunu, a i když oběti spočítáte na jedné ohořelé ruce (4), atmosféra rozhodně dělá půlku filmu. Obzvlášť některé výjevy z hrdinova chorého mozku stojí za to. S brutalitou nebo zobrazováním explicitního násilí šetří, tentokrát to však není na škodu. Jo a hlavní postava je překvapivě docela sympaťák. (16.08.2014)

Tohle u nás kdysi vydal Interzonic. Příběh kluka,kterému matka vštěpovala,že je špatný hoch a sem tam ho strašila ohněm. Co z takového kluka asi může vyrůst? Psychopat,který se baví upalováním dívek,má dva hlasy v hlavě. Tak je tam mrtvola matky v domě? No a? Zas taková vykrádačka Psycha to není,protože tu není vražda ve sprše,ale oheň. Jedná se také o dobrý příběh jednoho takového vraha,horor to ani moc není,nemyslím tím málo,ale film se více zaměřuje na zabijákovo cítění jenž potrženo správnou hudbou. (23.03.2007)

Slušná variace na Psycho včetně parádního domu, který se snažili maskovat obrovským domem, ale znalý divák ho i tak pozná. Donny je správný magor, kterého k obrazu svému přetvořila jeho zahořklá matka. Nu, a když někoho v dětství pálíte ohněm, není divu, že on v dospělosti pálí druhé. První scéna s plamenometem byla skvělá! Jo, dnes by to odbyly mizerné pixely, tenkrát ještě musely zapálit herečku. Škoda jen, že mordů v přímém přenosu nebylo více, ale jedna upálená herečka se asi akorát vešla do rozpočtu. Místy příjemně temná atmosféra a Grimaldiho byste za šera potkat nechtěli. Rozhovory s oběťmi byly pěkně mrazivé. A trocha disco nostalgie dýchla sedmdesátkami naplno. Film rychle uteče, doporučit ho lze ovšem především skalním žánrovým příznivcům. (28.10.2023)

Klasická jednohubka své doby, nemastná, neslaná, špatní herci, slabší gore, nuda vedle nudy. Z úplné žumpy to vytahuje příjemně mrazivá hudba, místy celkem depresivní ( v superlativu myšleno ) atmosféra. V době, kdy vznikaly ty nejlepší horory vůbec, je tohle ale slabota, u které se nedivím, že je tak opomíjena. (02.05.2018)