Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film belgického režiséra Gérarda Corbiaua je volně inspirován studií Philippa Beaussanta Lully aneb Hudebník slunce, věnovanou postavě skladatele Jeana-Baptista Lullyho (1632 1687), který působil na dvoře Ludvíka XIV. jako dvorní skladatel a kapelník. Ludvík XIV. (1638 1715) se stal králem už v pěti letech, ale ujal se vlády teprve v roce 1661 po smrti kardinála Mazarina. Jako chlapec měl zálibu v tanci a v roce 1651 poprvé veřejně vystoupil v Baletu noci, při němž ho poprvé doprovázel Lully, který později pro mladého krále složil další balety a stal se jeho důvěrníkem. Skládal na královo přání také opery a hudbu provázející představení her Jeana-Baptista Poquelina, známého jako MoliŹre. Film sleduje vztahy mezi králem, Lullym a MoliŹrem, do jisté doby přátelské, později poznamenané závistí a zejména ochladnutím toho, který mezitím vyspěl v krále Slunce. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (72)

anais 

všechny recenze uživatele

Na tomto filmu asi nejvíc zaujmou krásné kostýmy a převedení dobového lesku na film vůbec. Co už tolik nezaujme jsou emoce, které působí dost strojeně. Nějak se nezdařilo probudit v dobovém, historickém dramatu něco živého, pulsujícího. Dobře sice působí královská taneční čísla, která bez jediného slova vyjadřují královo rozpoložení, ale vztah ústřední dvojice, krále a jeho skladatele, jako bychom sledovali přes nějakou clonu. Vidíme obrazy nezkrotné vášně, ale ty nepřekročí hranici mezi formou a obsahem. Je to hezký záznam něčeho, co nemůžeme plně pocítit. Snad je to i těmi herci Jediný, kdo své postavě propůjčil sympatickou dávku charismatu je Tchéky Karyo. Moliere je v jeho podání hromotlucký, současně však něžný a trefný. Jeho obličej hraje všemi barvami, a je jen škoda, že se v podstatě jedná o vedlejší postavu. Král tančí se snaží působit jako ambiciózní drama, výsledkem je jen hra na emoce. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Hlavní roli v historickém výpravném snímku nehraje postava proslulého krále Slunce, dokonce ani postava jeho dvorního skladatele Lullyho, nýbrž doba vrcholného francouzského absolutismu, kdy se Ludvíkovo výlučné postavení promítlo i do jeho kulturních aktivit. Největší panovník své éry musel mít všechno nej. Stylem života, chováním a aktivitami dával najevo výjimečnost svého postavení a své osobnosti. Postavy příběhu jsou upozaděné, v popředí je opulentní nádhera barokní výzdoby, róby šlechtičen, kulisy divadla a královy kostýmy. Snímek ukazuje celou kulturní epochu, její nejvýraznější a nejmajestátnější podobu. Dá se pokládat fakticky za hudební film proložený dobovou hudbou. Celkový dojem: 80 %. ()

Reklama

Cimr 

všechny recenze uživatele

Moc hezký film, který na mě ale spíš než jako film působil jako encyklopedické heslo ,,Jean-Baptiste Lully" případně ,,Ludvík XIV." A protože jsem o těchto pánech už něco četl, snímek mě jaksi nepřekvapil. I tak se tu ale pár silných momentů najde (např. závěrečný Moliérův danse macabre), navíc hudba je skvělá, kostýmy, choreografie, to všechno funguje. Jsem spokojený - co jsem čekal, to jsem dostal. ()

Sharlay 

všechny recenze uživatele

Velice silný film. Nádherné téma podbarvené skvělou dobovou hudbou a hereckými výkony zasluhujícími ta nejlepší a nejváženější ocenění. Zvláště skvělá je scéna Moliérovy smrti, která ve vás vyvolá pocit úzkosti a úcty vůči jeho géniovi. Jak krásně zní jeho slova: "To tu ještě nebylo." Zvláště se mi líbí Corbiauovo prolínání scén různých časů a míst za doprovodu skvělé hudby, s níž tento film stojí a (ne)padá. Tento film je pro mě jedničkou na poli dnešní západoevropské kinematografie. ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Nepřeberná pastva pro oči i uši. Všechno začíná už neobyčejně dobře zvoleným námětem a takřka bezchybným scénářem. Jestliže jsme si již pomalu přivykli na mnohá, vesměs velkolepá, zobrazení krále Slunce a jeho doby, stále tu zela smutná mezera, jež by do sebe ráda zahrnula další velké muže, kteří vytvářeli neopakovatelné, svým způsobem dekadentní, prostředí Francie 17. století. Jen v antagonismu jejich vztahů se mohla projevit králova velikost. Jakkoli obdivuji Ludvíkovy státnické zásluhy, nelze nepřiznat, že snad i větším přínosem pro nás byli umělci, kteří pro něj, občas však naštěstí proti němu, plodili skvosty, jež nemohou nechat chladnými ani nás po dlouhých tří stech letech. Osoba a dílo satirika a komika Moliéra je neoddiskutovatelná, avšak už neprávem je opomíjen nemenší velikán - Ludvíkův dvorní skladatel Lully. Ach, ta hudba. Celý film bych býval shltl se stejným zájmem i kdyby nebyl šel obraz! Stejné superlativy mohou být pronášeny o výtvarné stránce filmu a především o snad všech hereckých projevech. Možná mi chybělo trochu více exteriérních scén, ale to asi ani nebylo záměrem autora. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (3)

  • Za Benoîta Magimela  v tanečním umění zaskakují  dabléři David Berring a Pascale Poulain. Ani Boris Terral nedokázal pořádně odtančit své pasáže, a tak byl najmut dablér Stéphane Imbert. (Terva)
  • Natáčená probíhalo v Německu a Francii. Finální scéna byla dokonce natočena v zrcadlovém sále ve Versailles. (Terva)
  • Dvaatřicetiletý Ludvík XIV. (Benoît Magimel)  ve filmu v roce 1670 pořádá představení, ve kterém sám tančí. Představení se koná ve Versailleských zahradách v La salle de Bal, což nebylo možné, protože La salle de Bal byla postavena až v letech 1680-1683. (bllm)

Reklama

Reklama